Seznamte se: Karolina Klímová

  1. 1
  2. 2

Nemám konkrétního interpreta, který by mi byl stoprocentní inspirací, někoho, kdo by pro mě byl idol. Z každého si vezmu něco a snažím se poskládat něco originálního. Například u poněkud kontroverzní zpěvačky Miley Cyrus mi přijde geniální její upřímnost během zpěvu, to, jak je ztotožněná s textem písně a emoce, které v něm jsou, se odráží v jejím hlase. Vnímám totiž, že upřímnost se z tohoto světa postupně vytrácí, a proto i já se snažím být ve svých písních upřímná a psát o tom, co zrovna prožívám. Zpěvačka Amy Winehouse je mi zase velkým vzorem ve frázování a smyslu pro rytmus.

Kam až bych to ve svém oboru chtěla dotáhnout

Mým snem je mít kapelu s chemií. (smích) Tak říkám kapele, která cítí stejnou hudbu, tvoří společně a vzájemně se doplňuje. Jezdit po koncertech po celém světě, nahrávat písně, videoklipy a mít fanoušky, kteří budou mít z naší hudby stejnou radost jako my. To je můj top goal.

Jakou hudbu provozuji nejraději

Můj hudební vkus se mění poměrně často, neustále se inspiruji jinými umělci. V současné době je to ale alternativní hudba inspirovaná severskou hudbou a přírodou. Takové balady jsou u mě v současnosti číslo jedna.

Miluji experimentování a míchání různých hudebních žánrů dohromady. Baví mě předělávání písní do jiných žánrů, změna frázování, dělání mash-upů.

Ráda si ale zazpívám i pořádné americké country nebo popové balady.

Jakou muziku ráda poslouchám

Dalo by se říct, že můj posluchačský vkus je vlastně průřez všemi hudebními žánry. Od české hudby (Petr Hapka a Michal Horáček, Jaromír Nohavica, písně zpívané Janem Werichem, rapper Lipo), světová hudba (Norah Jones, Beyoncé, Adele, Lissie, Amy Winehouse, Anne-Marie), americké country až po filmovou hudbu, které v poslední době začínám propadat čím dál víc. Občas si poslechnu i klasickou hudbu, především orchestrální skladby se smutnou náladou.

Co dalšího mám ráda, jak trávím volný čas

Od té doby, co jsem se přestěhovala do Londýna, mám takový pocit, že se má láska k hudbě ještě zněkolikanásobila, změna prostředí mi asi vnukla určitou novou inspiraci, a tak i ve svém volném čase nejraději sedím u klavíru, skládám novou hudbu a píši o životě.

Miluji poznávání lidí z jiných zemí, a díky tomu, že teď žiji v Londýně, jsem měla možnost jich spoustu poznat. Většina mých spolužáků je z různých koutů světa a je zajímavé bavit se s nimi například o politice, zvycích a porovnávat to.

Lásku postupně začínám nacházet i ve fotografovaní. Často se sama procházím po centru Londýna, pozoruji architekturu, lidi a fotím náhodné fotky. Čtení knížek je pro mě balzám na duši a kdykoliv mám volnou chvilku, začtu se do příběhu někoho jiného. Ráda koukám na filmy, jím dobré jídlo a tančím.

Nejsem moc sportovní typ, do fitka, které je teď takovým hitem, mě jen tak někdo nedostane, ovšem sport, který miluji, je lyžování. V létě zase ráda jezdím na longboardu. Když jsem v České republice, užívám si volný čas se svou rodinou, kamarády, většinou hrajeme karty nebo jiné stolní hry.

Karolina Klímová (zdroj archiv K. Klímové)

Co mně dokáže udělat největší radost

Abych pravdu řekla, tak jsem dlouhou dobu „zkoumala“, co je pro mě ta opravdová radost. Jsem totiž vcelku pozitivní člověk a mám většinou radost z každé maličkosti. Pocit pravé euforie a bezpodmínečné radosti, kterou cítím nejen psychicky, ale i fyzicky, mi ale přináší pouze dvě věci. Je to jednoznačně moje psí holčička Sugar, se kterou bohužel nemohu trávit tolik času. O to intenzivněji to ale prožívám, když spolu potom jsme na procházce, chodíme po loukách nebo třeba ležíme u krbu. To je pro mě zároveň tím největším odpočinkem.

Druhou věcí je živé vystupování. Dalo by se říct, že je to taková moje droga, které nikdy nemám dost. Takový pohon, který mě žene a nabíjí energií. Většinou odzpívám koncert a jsem v tak intenzivní euforii, že bych klidně mohla odzpívat ještě jeden. Miluji zpívat před lidmi, uzavřít se do své vlastní bubliny, ale zároveň vnímat posluchače před sebou a předávat jim své nahromaděné emoce. Je to pro mě vlastně něco jako psychoterapie. Očišťující a uvolňující.

Moje největší přání

Mým největším přáním je, abych byla já a lidé kolem mě šťastní. Ať je to za jakýchkoliv okolností. Abych, i když se některé ze snů nemusí splnit, stejně žila s pocitem štěstí. Věřím, že když je člověk šťastný a i to štěstí má, má všechno. Podle mého štěstí obsahuje vše, co jen může být pro člověka důležité. Má štěstí, když je zdravý, když má milované lidi kolem sebe, kterým na něm záleží, když má rodinu, lásku… Štěstí je prostě top.

***

Hana Fryčová, pedagožka Pražské konzervatoře
Karolinku Klímovou jsem poznala jako mladou dívenku před devíti lety na základní umělecké škole v Jindřichově Hradci, kde se učila hře na housle u paní učitelky Stráníkové. Protože oplývala nejen hudebním sluchem, ale jak se záhy ukázalo i bohatým hlasovým materiálem, začala ke mně chodit na hodiny zpěvu. Už tehdy bylo vidět, že její zpívání nebude jen přechodným rozmarem. Naše výuka pokračovala poté i na Pražské konzervatoři, kde Karolinka letos ukončí studium populárního zpěvu v šestém ročníku absolutoriem. Za svůj dosavadní hudební život už získala četné zkušenosti při koncertní činnosti, na soutěžích, ve studiích, vždy se ráda učila nové věci a chtěla si vše vyzkoušet. Je radostí každého pedagoga mít tak talentovaného a současně cílevědomého a nadšeného studenta. Karolinka je navíc také veselá, dobrosrdečná dívka, která dokáže pomoci druhým a nebojí se překonávat překážky. Vyzařuje a dokáže předat spoustu pozitivní energie, a to nejen na pódiu. V současné době již souběžně s posledním ročníkem konzervatoře studuje v Londýně na vysoké škole svůj obor a já jí moc držím palce a přeji, aby její životní i profesní cesta pokračovaly i nadále šťastně a úspěšně!

www.prgcons.cz

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na