Seznamte se: Lilianna Zalesińska

Polský institut v Praze nabídl hudbymilovným posluchačům opětovně velmi zajímavý hudební zážitek. Před půl rokem se ve stejném krásném barokním sále Fürstenberského paláce, kde sídlí polské velvyslanectví, úspěšně uvedla vynikající mladá sopranistka Alexandra Kubas písněmi a operními áriemi. Nyní přijela další polská pěvkyně, mezzosopranistka Lilianna Zalesińska s programem výhradně písňovým. Na klavír ji doprovodil Piotr  Szymanowicz, se kterým umělkyně tvoří známé Liedduo, často koncertující doma i v cizině.Se sympatickou, elegantní blondýnkou Liliannou Zalesińskou (1978) a jejím klavírním partnerem jsme si před zkouškou na koncert příjemně popovídali o významných momentech její umělecké kariéry. Je absolventkou hudební akademie v Lodži. Své hudební vzdělání si doplnila studiem ve Vídni a dalších místech kde na ni měli vliv třeba takové pěvecké osobnosti jako Tereza Žilis Gara, Marjana Lipovšek. Alfred Burgstaller(Mozarteum) a Raúl Giménez (Akademie BelCanto). Lilianna  se také pilně účastnila řady pěveckých soutěží v Polsku a dalších evropských zemích. Významným bodem ve všech těchto pěveckých kláních byla v roce 2004 účast a vítězství v Mezinárodním Festivalu pro mladé pěvce Kammeroper Schloss Rheinsberg. V divadle na tomto zámku si pak úspěšně zazpívala úlohu Mathildy v opeře Ottone und Theoptanu Georga Friedricha Handela. První německou verzi díla zde nastudoval známý režisér Harry Kupfer. Další zajímavou operní ,,štací“  mladé umělkyně bylo v roce 2007  účinkování v titulní roli prvního veřejného uvedení opery Giuseppe Balducciho Boabdil, Re del Granata na Rossiniho festivalu v německém Bad Wildbadu. Její účast na dalších divadelních, písňových, koncertních a oratorních projektech je velmi bohatá.  V nejbližších dnech vystoupí na zahájení mezinárodního hudebního festivalu Varšavský podzim v hlavním městě Polska, kde také umělkyně žije. Při hudební akademii Stanislava Moniuszka v Lodži vede mistrovskou třídu Německé písně.Klavírista Piotr Szymanowicz také studoval v Lodži a Vídni. Účastnil se též mistrovských kursů Hartmuta Hoella, Karl-Petera Kammerlandera v Rakousku a také v Bruselu. Rovněž spolupracoval s Filharmonií Artura Rubinsteina v Lodži. Hlavně ale doprovází svoji pěveckou kolegyni Liliannu Zalesińskou s níž tvoří již zmíněné Liedduo. To v loňském roce získalo první cenu v mezinárodní  hudební soutěži písňových duet v Bonnu.Pro Salon Polski připravila mezzosopranistka Lilianna Zalesiňská počátkem října rozsáhlý písňový program pěti polských skladatelů devatenáctého a začátku dvacátého století. Zpívala tak neuvěřitelných čtyřiadvacet písní na texty světových básníků, ve čtyřech jazycích. Jako první zazněly tři písně z cyklu Šest romancí od pianistky a skladatelky Marie Szymanowské (1789-1831), která byla dlouhý čas dvorní carskou pianistkou v Petrohradě. Její dcera Celina byla ženou básníka Adama Mickiewicze. Dále pak mohli posluchači sledovat písňovou lahůdku skladatele Wladyslawa Želeňského(1837-1921) , který studoval také v Praze. Tento všestranný hudebník se tématicky zhlédnul v kontroverzním Rukopisu královédvorském Václava Hanky. Pět písní, které byly interpretovány ve staročeštině, objevila právě Lilianna Zalesińská. Dalším jí uvedeným skladatelem byl Ludomir Różycki1883-1953). Jeho cyklus Šest písní op 14 je na texty Henryka Ibsena, Poláka Cezary Jellenty, Friedricha Nietzscheho a Heiricha Heinehoa umělkyně jej zpívala německy. Pianista a skladatel Raoul  Koczalski (1884-1948) si vybral pro zhudebnění čtyř písní verše Paula Verlaina, Juliuse Slowackého, Kazimierza Tetmajera a Emmanuela Geibela. Zazněla francouzština, polština a němčina. Posledním autorem se stal Ignacy Jan Paderewski (1860-1941), výběr písní byl z jeho cyklu na poesii francouzského básníka Catulla Mendése. Jako přídavek pak zazněl Chopin.

Lilianna Zalesińská má krásný, temněji zbarvený hlas a tak si představme, jak pěkně by asi zněly v jejím podání některé mezzosopránové party z Rossiniho nebo Donizettiho oper, které ostatně v jejím rozsáhlém repertoáru operních árií (je jich skoro padesát ) jsou zastoupeny také. Najdeme tu třeba Carmen, Dalilu, Azucenu, Eboli, Charlottu z Massenetova Werthera, z mozartovských titulů je zastoupen Sextus z Tita, Dorabella z Cosi fan tutte a Cherubín. Dále Händelův Rinaldo, Orlando a Rodelinda, Gluckův Orfeo, ale též Octavian z Růžového kavalíra, Orlowski z Netopýra, Niklas z Hoffmannových povídek, Brittenova Lukrecia a řada dalších. Na repertoáru má Lilianna Zalesińská ovšem i árii ježibaby Čury čury fuk z Dvořákovy Rusalky.

Na jevišti se pak Lilianna Zalesińská představila jako Orfeus, Ruggiero v Händelově  Alcině, Cherubín ve Figarově svatbě, Rosina v Lazebníku sevillském, Suzuki v Madamě Butterfly, Siebel ve Faustovi, Jadwiga v Moniuszkově Strašidelném dvoře, Olga v Čajkovského Oněginovi – to vedle dalších rolí. Neméně pilná je účast pěvkyně na oratoriích.  Uvedu namátkou Haydnovo Stabat mater, Händelova Samsona, Pergolessiho Stabat Mater (živá nahrávka pro Polský rozhlas), Mozartovu Korunovační mši v zámecké kapli ve vídeňském Schönbrunnu, Bachova A dur mši na festivalu ve Wroclavi, mezzosopránový part v Mahlerově Druhé na Hudebním festivalu v polském Lancutu.

Vraťme se ale ke zmíněnému koncertu. Uvedená písňová sestava byla sice zajímavá, ale protože hudebních čísel bylo více, než je obvyklé, stával se celkový vjem z tohotoproudu hudby trochu méně přehledný. Lilianna Zalesińská má precizní výslovnost v němčině i francouzštině, ovšem staročeštině, v Želeňského cyklu k Rukopisu královédvorskému, jí až tak moc rozumět nebylo. Pěvkyně používá při svém poněkud rezervovaném projevu střídmých, ale elegantních gest a působí na diváky milým dojmem. Mladý Piotr Szymanowicz je talentovaným a spolehlivým doprovazečem, který citlivě vnímá zpěv své partnerky. Škoda, že nedostal příležitost představit se v samotné sólové klavírní skladbě. Rozhodně je možné konstatovat, že koncertní večer byl zajímavým a objevným pohledem do u nás téměř neznámé tvorby polských skladatelů romantického období i počátku dvacátého století. Pro srovnání by teď bylo velmi zajímavé poslechnout si polskou umělkyni na operním jevišti.

Foto Pavel a Petr Horníkovi, archiv