Seznamte se: Magdaléna Heboussová

Opera Plus představuje současné nejúspěšnější studenty Pražské konzervatoře. Tentokrát je to Magdaléna Heboussová z pěvecké třídy profesorky Moniky Brychtové.

Kdy a kde jste se narodila?
Narodila jsem se na jaře roku 1996 v Praze.

Řekněte nám něco o vaší rodině a jejím vztahu k hudbě…
Když se sejde celá má rodina, je velmi veselá a hlučná. Snad se za to na mě nebudou zlobit, ale zkrátka mají hlasy posazené v takové rezonanci, že je nelze příliš přeslechnout. Já patřím spíše k těm tišším příbuzným a prozrazuje mě pouze můj operně posazený smích, který někdy nemohu úplně zkrotit. Vztah mé rodiny k hudbě je velmi kladný, v žánru vážné hudby a opery se však již většina z nich trochu ztrácí. Maminka je ve volném čase zapálenou členkou chrámového sboru, kde také občas chodím vypomáhat sopránům. Tatínek žije sportem a tvrdí, že hudební nadání postrádá, ale já mám v mé rodině chvílemi pocit, že nejméně nadanou jsem byla právě já. V rodině profesionální hudebníky nemáme, ale talent, dobrý hudební sluch nebo pěkný hlas nemůže ani jedna z částí mé rodiny zapřít. Nemohu ještě nezmínit mojí úžasnou babičku, která vždy byla a je mým velkým podporovatelem. Stala se z ní mou zásluhou zapálená posluchačka opery a většinou má velký přehled o tom, na čem právě pracuji.

Jaké byly vaše hudební začátky?
V předškolním věku jsem začala navštěvovat dětský sbor Sedmihlásek a velmi záhy jsem začala chodit také na zpěv sólový na ZUŠ Charlotty Masarykové, do třídy Jany Brýdové. Toto setkání pro mě bylo klíčové, jelikož paní učitelka Brýdová mě později dovedla až k přijímacím zkouškám na Pražské konzervatoři asi o třináct let později.

Proč jste si nakonec vybrala právě svůj obor?
Rozhodnutí, že se chci v budoucnu věnovat klasickému zpěvu, přišlo asi v šestnácti letech. Bylo to tehdy ještě velmi naivní rozhodnutí bez širšího povědomí, ale bylo to rozhodnutí, které stále platí a nikdy jsem o tom dále nepochybovala. Zhruba v té době jsem si naplno uvědomila nesmírnou složitost techniky klasického zpěvu a stylového zvládnutí repertoáru. Byla to výzva a stále to výzva je. Zpěv mě zkrátka baví. Baví mě objevovat své možnosti a hranice, objevovat nevyčerpatelné odstíny barev palety výrazových prostředků hlasu, skrze které lze tak unikátně působit na lidský sluch a vědomí.

Pamatujete si své první veřejné vystoupení? Jak na něj vzpomínáte?
První veřejné vystoupení, která si pamatuji a jsem na něj dodnes pyšná, je role Panny Marie při vánoční besídce v mateřské škole. Musela jsem být velmi odvážné dítko. Nejen, že jsem tehdy hrála hlavní roli, ale také jsem celé vystoupení slovem uvedla.

Jací byli vaši dosavadní učitelé a jaké s nimi máte zkušenosti?
Již jsem zde zmínila učitelku Janu Brýdovou, která mě připravila nejen k úspěšnému zvládnutí přijímaček na konzervatoř, ale také jsem pod jejím vedením několikrát zvítězila nebo se velmi pěkně umístila v pěveckých soutěžích pro žáky základních uměleckých škol.

Na konzervatoři jsem se dostala do třídy Moniky Brychtové a považuji to za své veliké štěstí. Po celou dobu mého studia nebyla hodina, kdy by se mnou intenzivně nepracovala. Vždy do výuky vkládala a vkládá veškerou svou energii, své znalosti a um. Pod jejím vedením jsem objevila netušené technické možnosti práce s hlasem.

Nyní jsem nastoupila do prvního ročníku na pražské HAMU do třídy Heleny Kaupové a těším se na naší společnou práci a na další prohlubování mých pěveckých dovedností. 

Účastnila jste se různých hudebních soutěží. Jaké soutěže to byly, kterých si považujete nejvíce a jaký pro vás měly přínos?
První zkušenosti mám ze soutěží základních uměleckých škol. Rok před konzervatoří jsem v národním kole skončila na pěkném druhém místě. V době předcovidové jsem se umístila na druhém místě jak na soutěži Allegro v Praze, tak na soutěži Live Art! Song contest v Liberci.

Bude to znít trochu zvláštně, ale nejvíce zkušeností si odnáším ze soutěží, na kterých jsem se nijak neumístila. Je to pro mne vždy takový restart, vyčištění systému. Znamená to konec jistým nadějím a nové odhodlání, nové studium. Například v době největšího lockdownu jsem jela na otočku do Bratislavy na první kolo Hans Gabor Belvedere, což je jedna z nejprestižnějších soutěží na světě. Nepostoupila jsem, ale již mám zkušenost s prostředím takové soutěže a mohu tak být příště lépe připravena.

Co považujete za svůj největší úspěch?
Úspěšné zvládnutí konkurzu o absolventský koncert s orchestrem, kde jsem musela obstát v konkurenci s těmi nejnadanějšími hudebníky z celého ročníku.

Na letním festivalu v Lomnici nad Popelkou jsem také vystoupila jako Mařenka ve svém absolventském představení Prodané nevěsty v režii Magdaleny Švecové a Beno Blachuta a moc ráda na to vzpomínám. Bylo to pro mne krásné rozloučení se s Pražskou konzervatoří a mými úžasnými spolužáky.

Největším úspěchem je pro mne nyní nabídka role Kristy v DJKT v Plzni v Janáčkově opeře Věc Makropulos, kterou jsem s radostí přijala. Naskočila jsem tak trochu do „rozjetého vlaku“, neboť jsem začala zkoušet až toto září, kdy již před covidem nazkoušená inscenace jen čekala na otevření divadel.

Úspěchem je pro mne mimo jiné oslovení k tomuto rozhovoru. Je to pro mě čest a děkuji vám.

Jaký je váš profesní vzor?
Profesní vzor nemám – vlastně mám těch vzorů hrozně moc. Líbí se mi jednotlivé aspekty různých interpretů, ale zároveň vím, že má profesní cesta bude jiná, ač budu chtít sebevíce se někomu snad jen malinko přiblížit. Snažím se především naslouchat svému tělu jako svému nástroji a nerada bych se snažila napodobit někoho jiného.

Kam byste to chtěla ve svém oboru dotáhnout?
Ve svém oboru bych byla ráda nejlepší v rámci svých vlastních možností, pak budu spokojená. Chtěla bych podávat stabilně nejlepší možný výkon a ovládat svůj nástroj na nejvyšší možné úrovni.

Jakou hudbu provozujete nejraději?
Odpovím šalamounsky. Nejraději provozuji hudbu po boku nebo pod taktovkou lidí, které to provozování hudby upřímně baví a odvádějí poctivou práci. Pak mi příliš nezáleží, zda je to barokní oratorium nebo romantická píseň.

Jakou hudbu ráda posloucháte?
Bude to velké překvapení, ale nejraději poslouchám operu, hlavně tedy období romantismu. Velmi ráda mám také nástrojové koncerty, především ty klavírní. Nicméně kdybyste se mě zeptali, jakého skladatele bych si vybrala, pokud bych uvízla na pustém ostrově, kde by se dalo přehrávat dílo jednoho jediného skladatele, pak bych asi zvolila J. S. Bacha.

Jak trávíte volný čas a jaké jsou vaše mimohudební koníčky?
Volný čas trávím ráda ve společnosti svých přátel a rodiny. Baví mě focení analogem. Ráda čtu, chodím na procházky. Nedávno jsem objevila lezení na umělé stěně a bouldering, vracím se tak do dětství, kdy jsem milovala lezení po stromech. V létě jsem absolvovala také kurz surfingu v severním Španělsku, to byla jízda! Mám slabost pro dobrou kávu a něco sladkého k tomu.

Co vám dokáže udělat největší radost?
Největší radost mi dělá slyšet šťastný smích svých nejbližších.

Jaké je vaše největší přání?
Mám mnoho přání! Těžké je říct, jaké je to největší. Přeji si, ať už mi osud přichystal jakoukoliv cestu, abych ji vždy zvládla beze strachu, neohýbala hřbet a neztratila smysl pro humor.

Přejeme hodně štěstí a úspěchu ve vašem osobním i profesionálním životě!

Slovo profesorky Moniky Brychtové:
S Magdalenkou Heboussovou pracuji od roku 2015. Je to velice muzikální, talentovaná, inteligentní a vnímavá dívka s lahodnou barvou sopránu a darem jevištního vyzařování. Věřím, že se svojí pílí, pokorou a trpělivostí prožije život uprostřed světa hudby a divadla, obohacujíc posluchače a diváky. Moc jí držím palce a přeji štěstí.