Seznamte se: Roxana Hädler Stirská

Představujeme současné nejúspěšnější studenty Pražské konzervatoře
Roxana Hädler Stirská – harfa

 

Kdy a kde jsem se narodila

Narodila jsem se 22. srpna 1997 v bavorském Deggendorfu, ale téměř hned jsme se odstěhovali do Prahy, kde bydlíme dodnes.

Moje rodina a její vztah k hudbě

S hudbou jsem spjata od malička. Moje maminka je profesionální zpěvačka (Zuzana Stirská). Od svých jedenácti let zpívala v divadle Semafor, v roce 1981 emigrovala do Německa a v roce 1999 založila první gospelový soubor u nás. Mám tři sourozence, sestru Victorii (26), která od malička také zpívala a v devíti letech dokonce vyhrála televizní pěveckou soutěž Caruso Show. Bratři Leonard (19) a Raphael (22) i já jsme studovali na hudebním gymnáziu hlavního města Prahy, Raphael trumpetu, Leonard klarinet a já harfu. Všichni jsme postupně – a potom i společně – zpívali v divadle s panem Suchým v různých semaforských hrách.

Jaké byly moje hudební začátky

Zpívala jsem s maminčiným sborem a hrála na klavír, ten mě ale příliš nebavil a asi po třech letech jsem začala s harfou.

Proč jsem si nakonec vybrala právě svůj obor

Přesně si to pamatuji. 🙂 Moje maminka měla v doprovodné kapele souboru krásnou harfistku Zbyňku Šolcovou a já, když jsem ji uviděla, hned jsem se rozhodla začít hrát na harfu. Udělala na mě velký dojem a já byla přesvědčena o tom, že když začnu hrát na harfu, budu stejně krásná jako ona. 🙂

Moje první veřejné vystoupení a vzpomínky na něj

Kromě školních koncertů jsem často vystupovala se souborem mé mamky, říkala, ať se prý “otřískám”, že mi to bude k dobru, a asi měla pravdu. Zase jsem hrála často v Semaforu, při různých jiných koncertech a ve dvanácti letech, při desátém výročí maminčina Gospel Timu, jsme právě spolu se Zbyňkou Šolcovou hrály dokonce ve velkém sále Lucerny. Vystupovala jsem jako dítě často, a proto si nevzpomínám, které to vystoupení bylo úplně první.

Moji dosavadní učitelé a zkušenosti s nimi

Začala jsem na hudebním gymnáziu u paní profesorky Hany Müllerové-Jouzové, první harfistky FOK, a později jsem přestoupila ke Kateřině Englichové. Ta byla a je pro mě velkým vzorem a jsem vděčná, že jsem u ní mohla dva roky studovat. Během studia na gymnáziu jsem se tři roky po sobě účastnila harfových workshopů v italském Santurario di Crea, kde jsem měla možnost poznat mnoho významných klasických harfistek (například harfistka orchestru milánské La Scaly Luisa Prandina, vynikající Elizabeth Volpé-Bligh) nebo i různé jazzové harfisty/tky, kteří se workshopu účastnili. Poté jsem byla přijata na Pražskou konzervatoř, kde nyní stále studuji u vynikající profesorky Lydie Härtelové, první harfistky Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Právě ona mě připravovala na soutěže a přijímací zkoušky na Akademii múzických umění v Praze.

Soutěže, kterými jsem zatím prošla, a co hlavně mi daly

Zatím jsem absolvovala pouze dvě mezinárodní soutěže. Jednu v německém Sandstedtu, kde jsem se umístila na druhém místě, a na podzim tohoto roku jsem vyhrála první ročník Mezinárodní harfové soutěže profesora Karla Patrase. Osobně si myslím, že nejvíce mi dala všechna ta veřejná vystoupení, protože jsem se naučila chovat na pódiu, potlačovat trému a nebýt úplně vyjukaná z hraní před lidmi. To jsem myslím také právě zúročila na zmíněných soutěžích. Samozřejmě je také pro mě velmi důležité seznámit se s úrovní hry na harfu v naší republice i ve světě a slyšet reakce různých zkušených profesorů či členů porot.
Co považuji za svůj největší úspěch

Za největší úspěch považuji momentálně asi první místo ve zmíněné harfové soutěži profesora Karla Patrase a přijetí na pražskou Hudební fakultu Akademie múzických umění k paní profesorce Janě Bouškové.

Jak hodně cvičím

Je to různé, jsou dny kdy mám spoustu dalších povinností, ale snažím se hrát minimálně dvě a půl hodiny. Počítám ale s tím, že na Akademii to asi stačit nebude a budu muset cvičit možná i dvakrát tolik.

Můj profesní vzor

Jak už jsem psala, velmi obdivuji Kateřinu Englichovou. Líbí se mi její výrazný sólový styl a také její přirozené sympatické vystupovaní na jevišti. Obrovským zážitkem pro mě bylo několik hodin, které jsem absolvovala u Jany Bouškové! Když mi předehrála část jedné mé skladby – stačil jeden akord – a já nebyla schopna pochopit, jak je možné dostat z nástroje takovou barvu, jemnost a silný zvuk zároveň! Ze zahraničních harfistek je to Catrin Finch, která se mi vždy líbila.

Kam až bych to ve svém oboru chtěl dotáhnout

Vzhledem k tomu, že se zatím necítím příliš jistá při hře v orchestru, ráda bych se prosadila spíše jako sólová hráčka.

Jakou hudbu provozuji nejraději

Nejraději hraji skladby z období romantismu, které tolik nesvazují jako klasicistní skladby a nechávají mi přece jen větší interpretační volnost než skladby Mozartovy, Dusíkovy a podobně.

Jakou muziku rád poslouchám

Hraji převážně klasickou hudbu, ale poslouchám také velmi ráda moderní písničky všech žánrů.

Co dalšího mám rád, jak trávím volný čas

V posledních letech mě kupodivu začala bavit hra na klavír, sednu si k pianu a zkouším si přehrávat i věci, které hraju na harfu nebo i různé písničky, zpívám také, ráda peču a vyrábím různé sladkosti a dorty, trávím čas s rodinou, přítelem a ráda spím. 🙂

Co mi dokáže udělat největší radost

Mám radost i z maličkostí, potěší mě povedený dort, zábava s přáteli, film, nové oblečení, a hlavně když mám pocit, že se posluchačům líbí mé vystoupení a mají z něho takovou radost jako já sama, když pro ně hraju.

Moje největší přání

Mé největší přání je, aby hodiny, které jsem za ta léta strávila a nadále hodlám trávit u harfy, nebyly promarněným časem v mém životě – chtěla bych prostě hrát dobře.
***

Lydie Härtelová, pedagožka Pražské konzervatoře
S Roxanou je radost pracovat. Hudbu má v krvi, dynamika nebo agogika skladby je věc, kterou nemusíme řešit –  je velký přirozený muzikant. Harfa ji zajímá i baví, pořád poslouchá různé nahrávky a sama přichází s nápady, co by ráda nastudovala. Od dětství je zvyklá vystupovat před lidmi (dodnes hraje v Národním divadle ve Stroupežnického Našich furiantech jedno z dětí), a tak se dokáže i na koncertech a při soutěžích zkoncentrovat na výkon a působí dojmem, že i ty nejobtížnější skladby hraje s lehkostí a radostí. Navíc má dar okamžitě s posluchači navázat kontakt. Moc mě těší, že přes všechny své kvality zůstává Roxana skromná a milá, a o to víc jí přeji mnoho dalších úspěchů a také to, aby jí harfa zůstala láskou a inspirací na celý život.

www.prgcons.cz

Foto archiv Roxany Hädler Stirské