Skladatel a dirigent Petr Kotík o Ostravských dnech, soudobé hudbě i provinčnosti

O některých skladbách se uvažuje s předstihem mnoha let a čeká se jen na příležitost, kdy je zařadit na program, například koncert pro trombón od Xenakise. Nebo koncert pro trubku a orchestr Bernarda Aloise Zimmermanna Nobody knows the trouble I see – tento koncert jsme už chtěli hrát v roce 2013. Finální program je mozaikou různých impulzů, návrhů, diskusí, praktických úvah a toho, co bychom chtěli dělat, co u nás ještě nezaznělo a tak dále. A k tomu všemu ještě přibude více jak třicet skladeb mladých, neznámých skladatelů, kteří přijíždějí na Ostravské dny jako studenti. To vše z nich dělá to, co jsou.

Můžete prosím přiblížit činnost Institutu Ostravských dnů? Kolik lidí do něj bude letos zapojeno a v čem hlavně vidíte jeho přínos?

V chodu institutu nejsou od samých počátků prakticky žádné změny. Skupina (plus mínus) třiceti pěti mladých skladatelů z různých částí světa (od Austrálie po Japonsko, Čínu, Jižní Afriku, Irán…od Evropy po Ameriku – největší počet přijíždí pravidelně z USA) se denně schází a poslouchá prezentace skladatelů (letos budou mezi nimi Christian Wolff, Richard Ayres, Helmuth Oehring, Alvin Lucier, Peter Ablinger, Jeniffer Walshe a další), diskutují s nimi a též mají možnost setkat se s nimi osobně.

Vedle toho studenti sami dělají prezentace svých prací. Toto prostředí pokračuje neformálně mimo institut, při společných obědech, večeřích, o přestávkách koncertů nebo u piva. Jaký je z toho přínos, těžko říct. Pro někoho nulový, pro někoho zásadní. Institut Ostravské dny není žádná škola, nehodnotíme jednotlivé skladby, nesnažíme se „vyučovat“. Naučit stát se skladatelem nelze někoho, to se člověk musí naučit sám, třebaže za pomoci druhých, a k tomu Ostravské dny dávají příležitost.Co všechno obnáší vaše funkce uměleckého ředitele Ostravských dnů?

Snažím se vyhýbat se této funkci, jak mohu. A musím říct, že se mi to daří víc a víc. Nejlepší situace je ta, když se věci dějí, aniž by člověk do toho moc zasahoval.

I tak se zeptám: jak náročné je skloubit funkci organizátora a skladatele?

Je to náročné hlavně časově. Ale zas to není nic nového pod sluncem. Každý skladatel před devatenáctým stoletím musel mít schopnost organizovat hudební produkce, jestli to byl Monteverdi, Händel, Mozart nebo Beethoven. Průmyslová revoluce devatenáctého století přinesla hudebníkům velkou konjunkturu, hlavně skladatelům, a zajistila jim bezstarostnou existenci, co se týče hudebních produkcí. I když ve výjimečných případech, jako třeba u Wagnera, tomu tak nebylo.

Dnešní zvuková technologie převrátila naruby hudební život, jak ho známe z minulosti. Jeden z prvních, kdo to pochopil, byl John Cage, který začal na počátku padesátých let komponovat pouze to, co mohl sám s Davidem Tudorem hrát. Nečekal, až se někdo ujme jeho skladeb a začne je hrát. To byla velké inspirace pro generaci, která přišla po něm. Já jsem to již považoval za samozřejmost.

Produkce koncertů je do určité míry blízká práci skladatele nebo umělce vůbec – chce to nápaditost, fantazii a smysl pro realitu. Vše ostatní přijde pak samo. Je to náročné, ale má to jednu kladnou stránku: dává vám to nezávislost.

Zkuste prosím trochu bilancovat: co všechno se od startovního roku 2001 do dnešních dnů na Ostravských dnech změnilo?

Mnoho se změnilo a mnoho zůstalo stejné. Já jsem nikdy nepochyboval o (uměleckém) úspěchu Ostravských dnů, pokud by byl dostatek prostředků projekt realizovat. Jedna věc, která mě ale překvapila, byl nárůst publika, ohromná změna v počtu lidí, kteří navštěvují naše koncerty. Bez nadsázky mohu říct, že je dnes v Ostravě srovnatelně dobré a do jisté míry stejně početné publikum pro novou hudbu, jako je ve velkých metropolích. Dokonce bych řekl, že ostravské publikum je zkušenější, poslouchá s větším porozuměním než pražské. Není také divu. Patnáct let práce zanechala stopy.

Jakým vývojem prošla za deset let svojí existence Ostravská banda?

Ostravská banda prošla vývojem ansámblu, na jehož počátku jsou vynikající hráči a který je každým koncertem lépe a lépe sehrán. Ostravská banda není soubor v konvenčním slova smyslu. Je to okruh hráčů, od Budapešti po New York. A snad ten největší vývoj je šíře tohoto okruhu hráčů, se kterým pravidelně pracujeme.Když pracujete s vynikajícími hráči, tak to jde samo. Ostravská banda není lokální soubor. To znamená, že nehraje pravidelně. Pouze ve spojení s Ostravskými dny, Festivalu NODO (New Opera Days Ostrava) nebo turné. Když se banda sejde, většina členů je připravena intenzivně zkoušet, protože jejich denní závazky zůstaly tam, odkud přijeli. Takže se za poměrně krátkou dobu udělá hodně práce. Další specifikum je určitá energie celého kolektivu. Hráči se vidí jednou za čas a všichni se na sebe těší, což je cítit nejen v průběhu zkoušek, ale hlavně na koncertech.

Odhlédnuto od Ostravských dnů – na čem novém v současné době pracujete?

V tomto momentě se snažím nabrat energii a ponořit se do práce na dokončení opery (Master-Pieces) a paralelně se připravovat na dirigování skladeb na programu Ostravských dnů. Potom bych si rád na pár dní odpočinul, ale to se může ukázat ještě jako fantazie.

A na závěr ne úplně snadná otázka, nicméně prosím, zkuste odpovědět: jak se daří soudobé hudbě v České republice? A jak dopadá v tomto směru naše srovnání se zahraničím?

Hudba je jen soudobá. I historická hudba, tak jak se dnes hraje, je spojena s naší dobou. A hudbě, tedy jak říkáte „soudobé“, se v České republice nedaří. Praha je asi na tom nejhůře – ne že by tam byla malá aktivita, ale pro svoji provinčnost. Provinčnost Prahy je jiná než provinčnost malého města. Ta má určité kouzlo, ale ta v Praze silně zapáchá, protože nese s sebou předstírání světovosti. To je ale téma, které by nám zabralo další dlouhý rozhovor.

Děkuji za tento. A letošním Ostravským dnům přeji hodně úspěchů.

Vizitka:
Petr Kotík (1942) vstoupil na Pražskou konzervatoř roku 1956, tedy ve čtrnácti letech. Čtyři roky poté začal komponovat, přitom soukromě studoval u Vladimíra Šrámka a Jana Rychlíka. V roce 1961, ještě jako student konzervatoře, založil soubor pro novou hudbu Musica viva pragensis. Od té doby dělí svou práci mezi komponování a provozování hudby. Krátce po svém příjezdu do USA roku 1969 založil S.E.M Ensemble, který v roce 1992 rozšířil na The Orchestra of the S.E.M. Ensemble. Od té doby začal být aktivně činný jako dirigent. Roku 2000 založil Petr Kotík Ostravské centrum nové hudby, které v roce 2001 produkovalo první bienále Ostravské dny – institut a festival nové hudby (dosud). Roku 2005 založil Ostravskou bandu, a to jako rezidenční komorní orchestr Ostravských dnů.