Skončí Pražský komorní balet definitivně?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Od sezony 2017/2018 je vedením souboru pověřena tanečnice a baletní mistryně Linda Svidró, která k problematice fungování souboru podotýká: „Já jsme vystudovala v Praze a dostala jsme se na dvanáct let do zahraničí s tím, že jsme prošla několik států a mnoho souborů, měla jsme to velké štěstí, že jsem mohla pracovat se souborem Jiřího Kyliána v Holandsku. Tam jsem se naučila jednu základní věc, že kontinuální činnost tanečníka, že dáte dohromady velkou skupinu lidí a zajistíte jí práci, tj. každodenní činnost, je vlastně základ. Jiří Kylián ani nikdo ze světových choreografů by nikdy nedokázal nic, kdyby neměl svůj soubor, se kterým může kontinuálně pracovat a své umělecké vize a svůj talent může předávat tanečníkům, kteří jsou na jeho práci připraveni. Je to stejné s orchestry, se sbory a je to jistě stejné i s kvalitními činoherními soubory. Proto když jsem se vrátila do České republiky, jsem pracovala v takových organizacích, tzn. ve velkých souborech zřizovaných městem. U příspěvkových organizací ve velkých městech je činnost souboru automatická.

O svém dvouletém působení v PKB dále říká: „Když jsem přišla do Pražského komorního baletu, tak jsem pochopila, že dramaturgie, jakou si PKB vystavěl, (tvůrci, jako jsou O. Vinklát, M. Svobodník, M. Radačovský a choreografové od Jiřího Kyliána jako L. Timulák, J. Pokorný), to jsou profesionálové, kteří když přijdou na baletní sál, tak očekávají od tanečníků profesionální práci, která znamená ranní trénink a potom čtyři až šest hodin kontinuální práce, že jinak se to nedá udělat. Není možné svolat pár kamarádů na jeden projekt, pracovat dva měsíce a jít zase každý svou cestou. Ta práce ale znamená podporu od státu a od již zavedených souborů. Pro mne PKB již od doby školy, kdy jsem poznala práci Pavla Šmoka, je soubor, který pracoval kontinuálně, a dokonce zajišťoval a zajišťuje něco víc, nejen kvalitní nastudování představení v Praze, ale dokáže cestovat do míst, kam se jinak živá kultura nedostane. Což PKB za dva roky, kdy jsem v něm působila jako tanečnice a umělecký šéf, skutečně dělal. Byli jsme ochotní se ráno sbalit, odvézt kvalitní kulturu do jiných měst, předat ji lidem, kteří by se jinak jistě na taneční umění nedostali, protože vzdálenost velkých divadel je pro ně 200, 300 km, a přijet zpátky. Pro mne to byl základ práce, důvod, proč jsem ji vzala a proč si myslím, že je významná,“ dodává.

Petr Zuska (foto Jakub Fulín)

Návraty Petra Zusky k Pražskému komornímu baletu
Petr Zuska jako choreograf nejnovější premiéry PKB Kytice, působil v souboru na počátku své kariéry, takže má pohled i na minulost i současnost souboru. A je také zcela otevřeným komentátorem současné kulturní politiky: „Neřeknu nic nového, když podotknu, jakým způsobem se státní správa této země dlouhodobě macešsky a odmítavě staví ke kultuře a umění. Považuji to za alarmující nejen v rámci tance, protože jsem přesvědčený, že pokud naše země a naše kultura se má celosvětově čím historicky pyšnit, pak je to kultura a umění na jednom z prvních míst. Bohužel právě tato odvětví jsou jaksi na ocase státního zájmu, což je samozřejmě všeobecné, to se promítá i do našeho problému.

Já jsme tu z tanečníků asi jediný, kromě Igora vejsady, kdo měl možnost na přelomu 80. a 90. let opravdu pracovat v PKB. Byl jsem tam tři roky, Pavel Šmok stavěl věci na mně a zažil jsem ještě tu „starou partu“. Pochopitelně ten soubor od té doby prošel mnoha peripetiemi, hostovalo v něm mnoho choreografů, už za mě Jiří Kylián, mnoho zahraničních choreografů, a velice záhy jsem byl požádán Pavlem Šmokem, abych pro PKB začal choreografovat i já, v době, kdy jsem byl sólistou Baletu ND. Mám tedy samozřejmě k souboru od počátku své kariéry silný vztah. Teď jsem se k němu po mnoha a mnoha letech vrátil jako tvůrce a ačkoli ho už nesrovnávám s dřívějším PKB a beru ho jako nový soubor a není pro mě úplně podstatné, jak se jmenuje, musím říct, že je to parta velice kvalitních tanečníků, jak profesně, tak i lidsky. Myslím, že co jsme společně dokázali v rámci Kytice, v rámci toho nestabilního, katastrofálního existenčního stavu, je něco, před čím opravdu smekám.

Petr Zuska byl v minulosti Pavlem Šmokem několikrát vyzván, aby soubor po něm převzal, ale vždy s díky odmítl, neboť byl v angažmá v zahraničí, posléze se stal šéfem Baletu ND, a naposledy před 4 lety byl požádán Ladislavou Jandovou a Jiřím Dunovským, aby až v roce 2017 opustí svou pozici v baletu ND, převzal PKB. Tehdy opět odmítl, necítil vhodný čas vstoupit z jednoho šéfovského postu rovnou do druhého. Nový impulz přišel přibližně před rokem: „Pozval si mě pan ministr Ilja Šmíd a řekl mi, že s PKB to nevypadá dobře a že by chtěl podniknout kroky, aby soubor dostal do nějakých standardních a normálních podmínek, a požádal mě, jestli bych se neujal jeho vedení jako umělecký šéf. Já jsem řekl, že ano, po roce už situace byla jiná a viděl jsem v tom hlavně obrovskou šanci, jak soubor dostat do nějakých profesionálně i lidsky vyhovujících poměrů. Pan ministr Šmíd přišel dokonce s obrovskou motivací, že na Klárově je chátrající dům naproti Úřadu vlády, někdejší Dům kultury těla, s nápadem, že by bylo fajn z něj udělat tzv. Dům tance, kde by měl jednak svou základnu a studia PKB. Protože ten objekt je veliký, byla by to současně taková stagiona na zkoušky pro další soubory, i nezávislé, jako jsou 420PEOPLE, že by tam mohli všichni mít svoje studio a mohli by tam kontinuálně pracovat. Myslím si, že to byla absolutně novátorská idea a něco přelomového.

Samozřejmě jsme do toho šel a byl jsem i na jednání, u kterého byl premiér Andrej Babiš a na vlastní uši jsem slyšel, že Andrej Babiš řekl, že budovu dostane do gesce Ministerstvo kultury a dokonce ještě na tiskové konferenci, tuším, že to bylo 27. 6., kdy uváděl do funkce nového ministra kultury pana Staňka, mluvil o Pražském komorním baletu a o Domu tance jako o jeho domovské scéně. Když jsem potom s panem ministrem Staňkem v listopadu o problematice PKB mluvil, i o nadcházející premiéře, která měla být původně na začátku prosince, tak mi tedy pan ministr Staněk v listopadu na Dům tance a na pokračování PKB nebyl schopen v podstatě vůbec nic říct. Takže to je asi stav vedení současného Ministerstva kultury, já s ním mám poměrně pestré zkušenosti za posledních 15 let, což bylo vždycky mírně řečeno tristní. Ale to, co zažíváme teď, je asi úplně nehorší. … I když může přijít samozřejmě i něco horšího…,“ zakončil Petr Zuska.

Pražský komorní balet 2011 (foto Pavel Hejný)
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na