Skvělé finále Smetanovy Litomyšle s Českou Sinfoniettou

Volit lépe finále na Smetanově Litomyšli snad letos ani nebylo možné, neboť lepší závěr mezinárodního festivalu si snad nelze představit. Česká sinfonietta je pouhých pět let existující symfonický orchestr, který vznikl v roce 2010 rozšířením původního Baborák Ensemble. Duší je tedy vynikající český hornista Radek Baborák, jehož úspěšné působení v Berlínské filharmonii je české hudební veřejnosti dostatečně známo. Radek Baborák vsadil na mladé, talentované muzikanty, kteří již ale mnoho dokázali na různých prestižních soutěžích. Jsou sólovými hráči, mimo jiné hrají v České filharmonii, Pražské komorní filharmonii nebo v našich předních komorních ansámblech. Takto vzniknuvší typ orchestru dostal do vínku vysokou technickou úroveň jednotlivců, jejichž ctižádostí je takzvaně hra bez kompromisů, technicky maximálně dokonalá.

Tuto pečeť nesl výkon České Sinfonietty ve finále sedmapadesátého ročníku Smetanovy Litomyšle. Ideou bylo výročí dvou vrcholných mistrů světového hudebního baroka – Johanna Sebastiana Bacha a Georga Friedricha Händela, oba jsou narození shodně v roce 1685.Česká Sinfonietta zahájila finální koncert festivalu Orchestrální suitou číslo 3 D dur, nejznámější Bachovy kompozice tohoto druhu. Zaujala okamžitě pod dirigentským vedením Radka Baboráka vysokou mírou technické brilance a tónovou nádherou pianové dynamiky zejména ve druhé části suity – Andante, které nese název Air. Perfektní intonací dechové sekce v této velmi slavné lyrické epizodě. Precizně v tempu a intonaci vyzněl Gigue poslední věty.

Druhou zvolenou skladbou byla známá Händelova skladba Vodní hudba, která nese originální název Water Music. Kompozice typická pro sloh Händelův se syntézou výrazné melodiky a patosu, spojeného s temperamentem a vlivem neapolské školy. Velká popularita této skladby spočívá ale především v mnoha úpravách, přístupných pro amatérské muzikanty. Händel je geniálním mistrem syntézy italské zpěvnosti spolu s velmi dokonale propracovanou formou. V Adagiu, de facto také psané autorem jako Air, velmi zaujal vstup kultivovaných smyčců a zejména nádherné hobojové sólo, s kouzelně plynulou kantilénou. Ve vyústění Allegra da Capa zvolil Radek Baborák velmi hybné, až ostré tempo, které lesní rohy, oproti velmi zdařilé zkoušce, ne zcela stačily stíhat ve hře ozvěn stoprocentní intonační perfekcí.Jako ideální dramaturgický kontrast posloužila efektní Lovecká symfonie G dur Leopolda Mozarta, otce slavného Wolfganga Amadea. Střelbu z brokovnic prováděli skuteční myslivci a hráči dle autentických zápisů v partituře štěkali. Symfonie působila jako báječná relaxace, lidé se velmi bavili. Ukázka, jak vážná hudba absolutní, tedy bez berliček textů, dokáže rozesmát a pobavit! Ideálním koncertantním číslem byl Bachův Koncert pro dvoje housle, smyčce a continuo d moll. Sólisty byli mladí, sympatičtí koncertní mistři orchestru – Dalibor Karvay a Martina Bačová.Oba se již den před tímto finále skvěle prezentovali svou pozoruhodně technicky vyspělou sólovou hrou na koncertu Baborák Ensemble v sále Zámecké jízdárny v Litomyšli. Ve finále zopakovali všechny klady předchozího komorního koncertu – krásný, intonačně bezvadný tón ve všech polohách, plastiku frází, důsledný styl. A k tomu tolik podstatnou výraznou radost z muzicírování, která působí doslova nakažlivě! Tato Bachova skladba byla svojí ryzí koncertantností ideálním kontrastem k efektnímu závěru, totiž Händelově Hudbě ke Královskému ohňostroji. Nádherné, až pompézní skladbě, kde se předvedlo devět hráčů na trubky v bezvadné, ostře střižené čisté intonaci, což platí i o stejném počtu lesních rohů a fagotů, jejichž hra byla nádherně zvukově homogenní, technicky doslova brilantní! Přiznám se, že taková míra perfekce, kterou Radek Baborák přivádí na pódium, není live často ku slyšení a dokáže sama o sobě až vehnat slzy do očí. Hudba je v tomto stylu sama sebou, jak později řekl výstižně o této epoše Igor Stravinskij. Je ryzí hrou tónů, velmi dokonalou. Bach a Händel jsou technicky jedním z vrcholů hudebního vývoje vůbec, každý z komponistů v dobách za nimi musí akceptovat mistrovství polyfonie těchto gigantů vrcholného baroka.Na závěr dvou krásných produkcí, sobotního koncertu Baborak Ensemble v Zámecké jízdárně a velkého finále, si neodpustím malou doušku závěrem, patrně v ní nezapřu profesi pedagoga. Již při sobotním odpoledním koncertě Baborák Ensemble docházelo často k „ocenění” potleskem provedení již mezi jednotlivými větami skladeb, šest vět Beethovenova Septetu Es dur op. 20 už bylo zřejmě pro část publika mnoho… Pan Baborák v roli hráče na lesní roh, velmi empaticky zareagoval, ba tuto „hru” publika sympaticky přijal. A předvedl v legraci malou „chybičku” souboru, kdy po okázalé závěrové tónice ještě hrála houslistka dál, když již měl být opravdu závěr. Když už nepomáhal pokyn „Ještě netleskejte.” – (bohužel se vše opakovalo i před televizními kamerami ve finále) – obrátil vše pan Baborák do kouzelného humoru: „Teď už můžete tleskat.” Naopak „vstávačům”, kteří berou standing ovation jako pouhý maloměšťácký afekt, řekl v sobotu z pódia se stoickým klidem: „Vy už chcete jít domů? Ale my vám chceme ještě něco zahrát.” Bylo to kouzelně vtipné, leč problém to je dnes věru již s otazníkem. Již loni jsem na něj poukázal z Českého Krumlova. Patrně budou muset pořadatelé hlásit před počátkem symfonických a komorních koncertů navíc k upozornění na vypnutí mobilů: „Prosíme, netleskejte po jednotlivých větách symfonií, koncertů, sonát a suit…” Nebo se nám tenhle projev neznalosti rozroste a nebude v souladu s tím, jak se u nás rádo optimisticky traduje z dob klasicismu, totiž, jakou jsme stále konzervatoří Evropy.

Oba koncerty pod hlavičkou osobnosti Radka Baboráka byly naopak ukázkou toho, co je možné vytvořit, spojí-li se talent, pracovitost, entuziasmus a zdravá ctižádost. Na zkoušce, v parném, únavném počasí, neodpustil pan Baborák orchestru jediný takt, zkouška od 16 až přes 18, vedro nevedro, dusno nedusno! Ale tudy vede cesta k perfekci! Bravo Baborák Ensemble, bravo Česká Sinfonietto!

Hodnocení autora recenze: 100 %

Smetanova Litomyšl 2015
Velké finále
Dirigent: Radek Baborák
Martina Bačová (housle)
Dalibor Karvay (housle)
Česká Sinfonietta
5. července 2015 II. zámecké nádvoří Litomyšl

program:
– Johann Sebastian Bach: Orchestrální suita č. 3 D dur, BWV 1068
– Georg Friedrich Händel: Vodní hudba, orchestrální suita č. 1 F dur, HWV 348
– Leopold Mozart: Lovecká symfonie G dur „Sinfonia di caccia“
– Johann Sebastian Bach: Koncert pro dvoje housle a smyčce d moll BWV 1043
– Georg Friedrich Händel: Hudba ke Královskému ohňostroji, HWV 351

www.festival.smetanovalitomysl.cz

Foto Smetanova Litomyšl