Slavičí píseň rozezněla Břevnovský klášter
Koncert měl dva výhradní interprety večera. Prvním byl Aapo Häkkinen, finský hráč na klávesové nástroje (cembalo, varhany, klavír) spolupracující s mnoha světovými soubory a orchestry – pro nás možná exoticky znějící například Laponský komorní orchestr nebo Vietnamský národní symfonický orchestr. Häkkinen je uměleckým vedoucím Helsinki Baroque Orchestra, vede Janakkala Baroque Festival a cyklus staré hudby v helsinské koncertní síni Musiikkitalo. Jeho nahrávky jsou dostupné na labelech Aeolus, Alba, Avie, Cantus, Naxos a dalších. Spolupracuje s rozhlasovou stanicí Classic FM, je autorem pořadů a textů o staré hudbě. Vyučuje na Sibeliově akademii v Helsinkách a pořádá řadu mistrovských kurzů. Na koncertě hrál na nové jednomanuálové cembalo postavené Jukkou Ollikkou, který působí v Praze.
Druhým interpretem večera byl lisabonský dirigent a cembalista Marcos Magalhães, který se věnuje bádání o portugalském barokním repertoáru a neapolských operách. Založil soubor Os Músicos do Tejo, který patří k nejvýznamnějším v Portugalsku. Soubor vydal šest CD (čtyři u Naxos) s vyhledávanými nahrávkami staré hudby. Na koncertě hrál na jednomanuálový nástroj postavený Františkem Vyhnálkem v roce 2012.
Repertoár programu obsahoval jak transkripce (Georg Friedrich Händel, Jean-Féry Rebel) nebo úpravy (Johann Sebastian Bach, realizovaný bez orchestru), tak původní skladby pro dvě cembala (například Allemande Françoise Couperina), skladby pro dvoumanuálové cembalo interpretované na dvě jednomanuálová a skladby sólové (například Jean-Philippe Rameau). Zvuk obou nástrojů byl odlišný. Vyhnálkův měkčí a zastřenější, Ollikkův jasnější, kovovější.
Koncert pro varhany a orchestr F dur „Kukačka a slavík“, HWV 295 Georga Friedricha Händela je znám z vynikajícího podání Juana de la Rubia na půvabně a autenticky znějící portativ F. Desmottesa. Intervalové stylizace kukaččího zpěvu i šestnáctinové běhy „zpěvu slavíka“ zde zní půvabněji než na větší varhany. Pro koncert festivalu upravili interpreti skladbu pro dvě cembala. Z mého pohledu má verze pro portativ a orchestr mnohem zajímavější zvukovou perspektivu a barevnost, trochu mi vadil v tomto případě zastřený zvuk Vyhnálkova nástroje, ale provedení bylo pro publikum přesvědčivé.
U Allemandy pro dvě cembala Françoise Couprina (1668–1733) z Druhé knihy z roku 1716–1717 naopak ihned vyniklo originální sladění sazby i zvuku a promyšlenost a propracovanost ozdob, kterou Couprin jako zkušený a uznávaný cembalista předepisoval.
Le Rappel des oiseaux/Svolávání ptáků Jeana Philippa Rameaua (1683–1764) patří k nejznámějším sólovým skladbách tohoto stylu. Všichni, kdo jsme kdy hráli na cembalo, jsme si ji s radostí zařadili do repertoáru. A nejen cembalisté, skladba je hrána v různých transkripcích pro kytary nebo flétny. Pochází z jeho Druhé sbírky, publikované roku 1724 se stručným pojednám o hře na cembalo. Vyslechli jsme ji v příjemném podání Marcose Magalhãese.
La Juillet/Červenec a Les Fauvètes plaintives/Naříkající pěnice ze Třetí knihy kusů pro cembalo z roku 1722 Françoise Couprina jsou dalšími filigránskými kusy autora. Zejména Naříkající pěnice zněla ve vysokém rejstříku v provedení Aapa Häkkinena neobyčejně křehce a jímavě.
Le Colin Maillard/Hra na slepou bábu Françoise d´Agincourta (někdy psáno Agincour, 1684–1758) z 2. suity, věnované královně Marii, manželce Ludvíka XV., je žánrovou utilitární skladbičkou s popisem provedení pro dvoumanuálové cembalo. Více upoutaly svižné a skutečně tanečně pojaté Les Dances provençales/Provensálské tance z 1. suity, rovněž věnované královně, interpretované oběma cembalisty.
Podobně slavné a hrané jako Svolávání ptáků je i Le Coucou/Kukačka Louise-Clauda Daquina (1694–1772), varhanního a cembalového dvorního virtuóza. Byla skvěle zahraná Aapem Häkkinenem.
Po přestávce následovala suita Jeana Féry Rebela (1666–1747) Les Éléments/Elementy z roku 1737–1738 v transkripci interpretů. Pozornost poutá zejména první část Le Cahos/Chaos, která, na tu dobu zcela ojediněle, používá jako symbolické zvukové vyjádření chaosu klastr tónů v rámci d moll ve forte hned v úvodní pasáži. Další vývoj skladby pomalu odvíjí symbolicky zrod nejen hudebního řádu. Opět zní suita barevněji v původní verzi pro orchestr, zatímco v transkripci dvou cembal více vyniknou jednoduché skladebné postupy. Z celé suity nejlépe vyzněl kromě Chaosu l´Air/Vzduch a závěrečné Caprice.
Koncert pro dvě cembala C dur BWV 1061 Johanna Sebastiana Bacha (1685–1750) je vysoce náročnou skladbou, zejména v závěrečné části Fuga.Vivace. Bachova hudba takřka vždy působí objektivně, jako by projevení vyššího řádu, ve kterém se stýká lidské racio a inspirace s přirozenou podstatou zvuku. I když i zde je realizace s orchestrem bezesporu barevnější (a tím i prokreslenější), sazba cembal je natolik hustá, že může být relativně i samonosná. S tím interpreti počítali a zaznamenali u publika nadšený potlesk.
Na závěr bych ráda poznamenala, že pořadatel festivalu a mistrovských kurzů Collegium Marianum – Týnská škola, podává pečlivý výkon ve všech složkách své činnosti – v dramaturgii, produkci, propagaci (zpracované materiály i program), vstřícné práci s publikem, se svými sponzory a zahraničními kolegy – kde vzájemná spolupráce komunity, předpokládám, usnadňuje i tvorbu kvalitní programové nabídky, interpretace a šetří prostředky. I proto zůstává festival na vrcholu zájmu donátorů i publika v rámci nabídky daného žánru a stylu.
Le Chant du rossignol
24. července 2022, 19:30 hodin
Břevnovský klášter, Tereziánský sál
Program:
Georg Friedrich Händel: Koncert pro varhany a orchestr F dur „Kukačka a slavík“ (transkripce interpretů pro dvě cembala)
François Couperin: Allemande à deux clavecins
Jena Philippe Rameau: Le Rappel des oiseaux
François Couperin: La Juillet
François Couperin: Les Fauvètes plantatives
François d´Agincourt: Le Colin Maillard
Louis-Claude Duquin: Le Coucou
François d´Agincourt: Les Dances provençales
Jean Féry Rebel: Les Élements (transkripce interpretů)
Johann Sebastian Bach: Koncert pro dvě cembala C dur, BWV 1016 (v provedení dvou cembal)
Účinkující:
Aapo Häkkinen – cembalo
Marcos Magalhães – cembalo
