Smíření na jednotce intenzivní péče: Mozartův Titus v Salcburku

  1. 1
  2. 2
První scénicky plnohodnotnou operní premiérou letošního Salcburského festivalu se stala inscenace Mozartova Tita, tentokrát ve spolupráci s amsterodamskou Národní operou a berlínskou Německou operou. V orchestřišti usedl soubor musicAeterna pod taktovkou řeckého dirigenta Teodora Currentzise, nová inscenace byla s napětím očekávána ovšem především kvůli jménu režiséra, kterým je známý americký režisér Peter Sellars. Tady jsou první premiérové ohlasy ze zahraničního tisku v našem překladu.
W. A. Mozart: La clemenza di Tito – Christina Gansch (Servilia), Jeanine De Bique (Annio), Golda Schultz (Vitellia), Russell Thomas (Tito Vespasiano), Marianne Crebassa (Sesto), Willard White (Publio), musicAeterna Choir of Perm Opera – Salzburger Festspiele 27. 7. 2017 (foto © Salzburger Festspiele / Franz Neumayr)

La clemenza di Tito: Smíření na jednotce intenzivní péče
(derstandard.at – 28. 7. 2017 – Ljubiša Tošić)

Pokud jde o výpravu, je to spíše redukovaná záležitost, která nemá odvést pozornost od toho zásadního: jen mírně nasvícená dekorace se vynořuje z podlahy, je to rozstřílený zbytek sloupu nebo světlá prázdná vitrína, kolem níž se trpí a intrikuje. Také se objeví stůl obtěžkaný cihlami zlata, a obdarovaný Titus je hned ve své dobrotě věnuje na ušlechtilé účely. Jindy se zase vynoří pracovní pult, na němž se vyrábějí zbraně (scéna George Tsypin) a budoucí atentátník Sesto si u něj obléká neprůstřelnou vestu.

V Sestovi se ale cosi sváří. Titus vyvolil mladíka a jeho sestru Servilii ze skupiny uprchlíků, kteří jsou na začátku drženi těžce ozbrojenými policisty přísně za zátarasem. Koho by překvapilo, že v sobě Sesto nese vnitřní konflikt, který Marianne Crebassa poutavě a po vokální stránce impozantně ztělesňuje.

Bolest a dobro
Nejen kvůli Sestovi je brzy zřejmé, že se Mozartova poslední opera La clemenza di Tito v aktualizajících rukách režiséra Petera Sellarse, který už režíroval v Salcburku v prvním roce intendance Gerarda Mortiera, i přes strohost výpravy stane drsnou platformou reálných problémů a obav.

Sellars rozvíjí naučný příběh o odpuštění a pokání. Moc, téma letošního festivalu, zde přijímá ideální formu dobra, nastolujícího mír. Utopie se chápe Tita jako ústřední postavy, která – když projde všemi propastmi frustrace a politického nátlaku – končí jako šlechetný panovník, jenž překonal sám sebe.

Mnoho ke slavení a poctám však nezbyde. Na konci leží Titus, zraněný Sestem, na jakési jednotce intenzivní péče; zmítá se v posteli a visí na hadičkách, učiní poslední akt odpuštění a odchází – za doprovodu Zednářské smuteční hudby – tam, odkud se ještě nikdo nevrátil. Russell Thomas interpretuje tohoto Tita s intenzitou, hraničící se sebeobětováním. V mnoha úsecích, které by žádaly měkčí tóny, mu schází vokální flexibilita a možnost diferencování. Přesto je impozantní – i v obrovských dimenzích holé Skalní jízdárny.

Mezi teroristickým útokem, veřejným mořem svíček a květin a atentátem na panovníka zažijeme nezávažné semikoncertantní úseky, vědomě choreografované sborové rituály a impulzivní hru. Především je však pozoruhodný scénický účinek hudby. Když se náhle ozve Kyrie z Mozartovy Mše c moll, je smuteční dění povýšeno do zjemnělé roviny, takové jevištní působivosti nemohou žádné výbušniny u pasu dosáhnout, ať na nás plakátově „řvou“ sebevíc. Tady se ukazuje, že dobrý režijní nápad nemusí sahat k optické imitaci skutečnosti, kterou má na mysli, aby intenci zprostředkoval.

Někdy stačí hudební gesto nebo dobrý hlas: delikátní je Golda Schultz jako pomstou posedlá Vitellia, Christina Gansch poskytuje jako Servillia lyrické okamžiky, velmi kultivovaná je Jeanine De Bique jako Annio a pozoruhodný je i Willard White jako Publio.

Výteční hudebníci
Práce dirigenta Teodora Currentzise a souboru a sboru musicAeterna je plná lehkosti, a přece vždy vypointovaná. Jemné, historicky poučené zvukové základně vládnou akcentované, bezprostředně působící, dynamicky a tempově kontrastní tvary. Tento přístup vdechuje inscenaci také zvukem hloubku, prostou laciných efektů, která eticky cenné, ale inscenačně poněkud konvenčně křiklavé scéně občas chybí. Velký aplaus, nějaké to zabučení pro režii.

W. A. Mozart: La clemenza di Tito – Golda Schultz (Vitellia), Marianne Crebassa (Sesto), Christina Gansch (Servilia), Jeanine De Bique (Annio), Russell Thomas (Tito) – Salzburger Festspiele 27. 7. 2017 (foto © Salzburger Festspiele / Ruth Walz)

***

Mozart ve zcela novém rouchu
(kurier.at – 28. 7. 2017 – Gert Korentschnig)

První scénická operní premiéra ve Skalní jízdárně za nového intendanta sklidila u publika velký aplaus (a několik námitek k režii).

Teodor Currentzis diriguje u pultu souboru musicAeterna z Permu Mozartovu operu La clemenza di Tito, avšak nejen ji, nýbrž ve zcela nové verzi opery také části Rekviem, Zednářské smuteční hudby a jiné. Mnohé je v této odvážné sestavě úžasně zdařilé, barevná krása je strhující, dramaturgická struktura ne vždy přesvědčivá, většina temp extrémně rychlá. Režie Petera Sellarse přivádí na jeviště příběh uprchlíků a teror, laskavý císař v zoufalství umírá.

Mezi zpěváky je nejlepší Marianne Crebassa jako Sesto. Russell Thomas (Titus) má působivé okamžiky.

W. A. Mozart: La clemenza di Tito – Marianne Crebassa (Sesto), Russell Thomas (Tito) – Salzburger Festspiele 27. 7. 2017 (foto © Salzburger Festspiele / Ruth Walz)

***

Inspirující večer s Teodorem Currentzisem
(br-klassik.de – 28. 7. 2017 – Meret Forster)

Už při předehře je jasné, že se režisér Peter Sellars a dirigent Teodor Currentzis neohlížejí za císařem Titem římského starověku, za antikou. Vyprávějí na téměř prázdném jevišti příběh poslední Mozartovy opery v souvislosti s naší společenskou realitou. V uprchlickém táboře vybere Titus mezi uprchlíky sourozence Sesta a Servilii, jimž chce umožnit nový život. Story, spletená z různých milostných zmatků, se pak odehrává na pozadí bombového útoku, vyvolaného Sestem. Teroristický čin stojí život mnoho lidí, a nakonec i Tita, který na konci odpouští a – umírá.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Mozart: La clemenza di Tito (Salzburger Festspiele 2017)

[Total: 3    Average: 2.7/5]

Související články


Napsat komentář