Soňa Černocká: Pracovat s Lobkowiczkou sbírkou je velká radost a zároveň velká zodpovědnost

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Je součástí knihovny kromě starší hudební literatury i Loretánský archiv?
Loretánský archiv není možná trochu překvapivě zařazen v hudebním fondu, který je součástíknihovny, ale patří do rodového archivu jako nedílná součást dalších písemností týkajících se loretánského patronátu, potažmo lobkowiczkých nadací obecně. Lobkowiczké hudební fondy měly vůbec zajímavý osud. Při převozu z Roudnice ve 40. letech minulého století byl od knihovny hudební archiv odtržen a uložen jako součást hudebního oddělení Národního muzea později transformovaného do Muzea české hudby, dnes Českého muzea hudby. Rodový archiv byl transformován na Státní zemědělský (později zemědělsko-lesnický) archiv, kam byl spolu s ostatními fondy přiřazen i Loretánský archiv, což zní na první pohled až úsměvně. Archiv byl nejprve uložen v Pátku nad Ohří, později se stal součástí ve Státního (oblastního) archivu v Litoměřicích. A tam zůstal deponován do doby, než si jej po restituci, která proběhla počátkem 90. let, převzali v roce 2010 zpět Lobkowiczové. Co se týče hudebnin uložených mimo hudební archiv v rámci knihovny – jde především o barokní hudbu, zejména tabulatury pro drnkací nástroje, a pak také libreta, o nichž jste také před nedávnem hovořili s kolegou Petrem Sloukou. I to je zajímavá záležitost – do nedávna mezi badateli převažovalo domnění, že libreta k většině hudebních děl uložených ve sbírce nebyla dochována, ale ukazuje se, že dochována jsou. Jen byla v rámci reorganizace fondu v 19. století odtržena od notových zápisů.

Z jakého důvodu?
Z hlediska formátového uspořádání se to jevilo jako celkem logické – partitury a provozovací party mají obvykle poměrně veliký formát, libreta jsou často malé knížečky. A právě proto, že se jedná o útlé svazky, byla libreta často svázána do konvolutů se zcela jinými díly podobného formátu a uložena v odděleních týkajících se krásné literatury, proto je jejich identifikace náročná. Protože byl v nedávné minulosti hudební archiv navíc uložen v jiné instituci než knihovna, „znovuobjevení“ libret se tím ještě zkomplikovalo. V katalozích, o kterých jsem se zmiňovala, bývají tyto svazečky zařazeny pod souhrnným názvem a konkrétní libreta nejsou uvedena. Díky tomu jsou jen podle katalogů téměř neodhalitelná. Pátrání po nich proto vyžaduje fyzický průzkum přímo v knihovně.

Vraťme se od libret k Loretě. Kolik položek čítá Loretánský archiv a co obsahuje?
Čítá zhruba 800 položek. V 70. letech minulého století k němu byl vydán tištěný katalog, jehož autorem je Oldřich Pulkert, takže o něm mezi odborníky povědomí je. Jedná se o sbírku chrámové hudby, která byla používána pro potřeby bohoslužebných účelů v pražské Loretě. Nejvíce jsou zastoupena díla ze druhé poloviny 18. století, jedná se ovšem v naprosté většině o opisy, nikoliv o autografy. Sbírka vznikala postupně jako soubor opisů hudebnin, který si budovali jednotliví ředitelé loretánského kůru. Nejvýznamněji je zastoupen soubor vzniklý z činnosti významného hudebníka Josefa Strobacha. Tato sbírka hudebnin se na Loretu dostala prostřednictvím jeho syna Františka, který zde působil právě jako regenschori. Nejpočetnější jsou skladby F. X. Brixiho, téměř kompletně je zde zastoupeno chrámové dílo Michaela Haydna, mladšího bratra slavnějšího Josepha Haydna. Máme ale přehled i o tom, co se na Loretě hrálo v dřívějším období. Soupis z 20. let 18. století dokládá, že se v té době hojně opisovala italská barokní hudba. Z položek uvedených na tomto soupisu máme však dochováno bohužel jen jedno dílo Antonia Caldary. Loretánský archiv je ovšem pro badatele zajímavý i tím, že v něm jsou v něm i díla širší veřejnosti méně známých autorů, a to především českých. Zastoupeny jsou například skladby Václava Vincence Maška, Karla Kohouta, Antonína Laubeho nebo Benedikta Emanuela Žáka.

Kdy vznikl poslední soupis hudby v Loretě?
Poslední soupis je pochopitelně ten ze 70. let od Oldřicha Pulkerta. Pokud jde o archivní materiály, poslední dochovaný soupis loretánské hudby je z roku 1850. Neznamená to, že by v té době provozování hudby na Loretě skončilo. Soupis z tohoto roku obsahuje hudební kusy, které už se v té době nevyužívaly, a byly právě proto také později předány do rodového archivu. Ale pro další hudební provoz se pořizovaly hudebniny i nadále, přičemž sledujeme tendenci směřující k akvizici spíše vokálních děl, což souviselo se snahou snížit náklady na hudebníky, ale také s reformami církevní hudby.

48řádková Bible, 1462 (zdroj lobkowicz.cz)

Loretánský archiv tedy dává nahlédnout pod kůži staré české hudbě?
To je otázka spíše pro muzikologa, ale určitě ano. Víme, co bylo v té době „v kurzu“, co se týče chrámové hudby provázející bohoslužby na významném poutním místě. Loretánský archiv lze proto považovat za velmi významný zdroj poznání dobové chrámové hudby, ale díky souvisejícím archivním dokumentům i provozovací praxe. Spojení dokumentů z rodového archivu s loretánskou sbírkou je pro badatele výhodné. Můžeme sledovat přímou návaznost na fungování a provozování hudby, najímání hudebníků v Loretě, náležitosti provozu a tak dále.

Co všechno lobkowiczký patronát zahrnoval?
Loreta nebyla jediná lobkowiczká nadace, jak jsme se už zmínili. Za založením Lorety stojí bílinská větev Lobkowiczů, později přechází patronát na větev roudnickou. Ta stojí i za dalšími fundacemi. Například Polyxena se Zdeňkem Vojtěchem Popelem z Lobkowicz založili kapucínský kostel a klášter v Roudnici, další lobkowické nadace vznikaly i na jiných místech v Čechách ale třeba i v Bavorsku, kde Lobkowiczové vlastnili po určitou dobu panství. Fundace kostela a případně kláštera určitým šlechtickým rodem znamená, že byl na jejich náklady vystavěn, financovali stavební úpravy, hradili pořizování bohoslužebných předmětů a provozování hudby. Na stavebních úpravách Lorety se ale později podíleli i další mecenáši. Obecně lze ale říci, že závazek k církevní nadaci znamenal, že břímě financování leželo z velké části na bedrech rodu, který byl zakladatelem kostela a jeho správcem.

Do jaké míry mohli Lobkowiczové ovlivňovat výběr děl pro chrámovou hudbu v Loretě?
Hudba v Loretě byla provozována v rámci bohoslužebného ritu. Její úroveň ovšem byla důležitá, vždyť Loreta byla i vizitkou Lobkowiczů. Byli tradiční katolický rod, který na reprezentaci lpěl, a podpora církve byla důležitou součástí jejich životů. A záleželo jim na tom, aby v Loretě byla provozována kvalitní hudba. Péče o opisy a pořizování hudby byla ovšem svěřována řediteli kůru a později i administrativnímu správci kostela, který měl funkci jednatele. Chrámová hudba šla poněkud po jiné linii než soukromé hudební záliby lobkowiczkých hrabat a knížat. Do výběru děl zasahovali zřejmě jen do určité míry. Církevní hudba měla jasně daný cíl – zvyšovat a podporovat slávu poutního místa a posilovat zbožnost věřících. Ovšem kvalita hudebních produkcí v Loretě nepochybně ovlivňovala hudební vkus v Praze, mimo jiné i proto, že Loreta byla kostelem, který hojně navštěvovala nejen aristokracie z okolních paláců, ale i císařská rodina.

5 1 vote
Ohodnoťte článek

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments