Souboj titánů: Netrebko a spol. v drážďanském Lohengrinovi

  1. 1
  2. 2
  3. 3

V kontrastu s tím se odvíjejí opulentní přípravy na svatbu posledně jmenovaných a mezi vyšňořenými svatebčany se jen tu a tam objevují vojáci v polních oděvech, znepokojivě upomínajících na stejnokroje první světové války. Štěstí novomanželů, uvedené na začátku třetího dějství slavným svatebním sborem, však nemá mít dlouhého trvání. Elsa zradí svůj slib, neptat se chotě na jeho jméno, a navíc – v této inscenaci společnou rukou – zabijí oba manželé Telramunda, který na ně o svatební noci zaútočil. V posledním obraze se Lohengrin (neboť právě tak se cizinec představí) s brabantskými rozloučí a než opět odpluje, jsme svědky toho, jak se palác zcela organicky proměnil v generální štáb pro budoucí válku. Konečně i ztraceného chlapce Gottfrieda, jehož labuť přivezla, se okamžitě ujímají král se svým hlasatelem a automaticky mu dávají meč do ruky… Celou dobu pomalu a mrazivě přicházející náznaky nadcházejícího krvavého konfliktu zkrátka nakonec zcela pohltí všechny peripetie lásky a nenávisti, které až dosud tvořily hlavní osu vyprávění. Suma sumárum: takových inscenací, které nabízejí návštěvníkům konvenčně výpravnou podívanou, ale zároveň umí čitelně zprostředkovat motivy jednání hlavních postav a ještě donutí diváky uvažovat, rozhodně není mnoho – a zaplať pánbůh za každou, která tak, jako tato drážďanská, funguje i po více než třiceti letech.

A jak se v ní vyjímali oni „titáni“ z titulku tohoto článku? Největší pozornost se pochopitelně soustředila na sopranistku Annu Netrebko, pro niž se stala Elsa z Brabantu jejím debutem v německém operním repertoáru (tedy pokud do něj nepočítáme i rozvernou Sylvu Varescu z rovněž drážďanského předsilvestrovského koncertního uvedení Kálmánovy Čardášové princezny z roku 2014, o němž jsme informovali zde). Pěvkyně se na svůj vstup do wagnerovského hudebního světa dlouho a pečlivě připravovala a rozhodně to bylo znát: před její Elsou je podle mého názoru třeba uznale smeknout. Její němčina je obdivuhodná, smysl pro Wagnerův kompoziční styl a jeho interpretaci je u Netrebko určitě mnohem sofistikovanější, než jen čistě intuitivní. Osobně mám za to, že zejména v nižších a středních polohách obtížného partu se sopranistka příliš komfortně necítila, ovšem slyšet její výšky, které se navíc voluminózně nesly i nad velkými ansámblovými scénami, byl pravý požitek. Herecky pak dokázala dát trochu nevděčně ušlechtilé postavě vše, co potřebovala: přirozený půvab, nevinnost i nepředstírané zoufalství ze všech příkoří, které jí okolí chystalo. O tom, jak – a zda – se bude wagnerovská kariéra této operní superstar vyvíjet dál, ukáže samozřejmě až čas a jistě i míra uspokojení jí samotné. Sám za sebe však odhaduji, že zpěvaččina inklinace k dramatickému typu rolí ji povede spíše k verdiovským a veristickým úlohám, v nichž si ji ostatně toužebně přeje slyšet jak většinové publikum, tak ředitelé operních domů…

R. Wagner: Lohengrin - Anna Netrebko (Elsa von Brabant) - Semperoper Dresden 2016 (foto © Daniel Koch)
R. Wagner: Lohengrin – Anna Netrebko (Elsa von Brabant) – Semperoper Dresden 2016 (foto © Daniel Koch)

O něco jistější bych si byl v prorokování další „lohengrinovské“ budoucnosti tenoristy Piotra Beczaly. Ten je ostatně ve světě německé operní i operetní literatury doma už od dob svého intenzívního působení v curyšské opeře. Vstup do vod Wagnerových hrdinů byl pro něj tedy jen otázkou času. Drážďanský labutí rytíř ho myslím zastihl na vrcholu jeho vokálních i fyzických sil; navzdory jisté herecké topornosti působí Beczalův Lohengrin vizuálně stejně hrdinsky neohroženě jako tajemně a lidsky nepřístupně. Vokálně si pěvec poradil s nástrahami vypjaté role obdivuhodně – i když jeho hlas nepatří k nejobjemnějším, dokázal se v mnohdy zvukově hutném okolí prosadit a ještě dát svému partu cosi z belcantové elegance (což mu spíše přidalo na posluchačské atraktivitě). Na konci druhého dějství už byla slyšet na Beczalově výkonu jistá únava, ale soudím, že ve třetím dějství dokázal zmobilizovat síly tak, že se jemu i Netrebko podařilo vykouzlit z úvodního duetu neobyčejně něžné a křehké hudební číslo, v němž zafungovala i jejich vzájemná „herecká chemie“. Proslulý monolog In Fernem Land pak Beczala předvedl zcela spolehlivě a s velkým citem pro gradaci jeho účinku. Zkrátka – myslím, že tento Lohengrin na své labuti určitě nadobro neodjel a že jeho návrat můžeme očekávat dříve, než se nadějeme.

Wagnerovští debutanti Netrebko a Beczala získali své temné protihráče v podobě ostřílených profesionálů tohoto oboru, jimiž byli německá sopranistka Evelyn Herlitzius jako Ortrud a i u nás dobře známý polský barytonista Tomasz Konieczny v roli Friedricha z Telramundu. Za „standardnějších“ okolností by to byli zřejmě oni dva, kdo by měl právo aspirovat na hlavní hrdiny představení. Charakter hrubozrnného a impulzivního Friedricha s exteriérem i představitelskými schopnostmi někdejšího filmového herce Konieczneho skvěle souzněl. Přestože jsem u něj postrádal více pěvecké kultivovanosti, musím přiznat, že jeho hlasový projev v podstatě vycházel vstříc celkovému portrétu spíše frustrovaného než vysloveně negativního hrdiny. Herlitzius pak byla fascinující i v momentech, kdy jen němě přihlížela událostem v prvním dějství – a což teprve, když začala zpívat… Je to každopádně zpěvačka s hlasem nebývalé průraznosti a intenzity předávaného prožitku, navíc skutečná zpívající herečka. Ve společných scénách s Annou Netrebko spolu oba tak rozdílné hlasy obou pěvkyň pozoruhodně korespondovaly a na napětí, které mezi nimi na scéně panovalo i na základě pouhých pohledů, budu vzpomínat ještě dlouho…

R. Wagner: Lohengrin - Tomasz Konieczny (Friedrich von Telramund), Evelyn Herlitzius (Ortrud) - Semperoper Dresden 2016 (foto © Daniel Koch)
R. Wagner: Lohengrin – Tomasz Konieczny (Friedrich von Telramund), Evelyn Herlitzius (Ortrud) – Semperoper Dresden 2016 (foto © Daniel Koch)

Vskutku titánské obsazení dotvářel německý basista Georg Zeppenfeld v další ze svých vznešených panovnických úloh králi Jindřichu Ptáčníkovi. Opět jsem nabyl dojmu, že je pěvec skutečným králem, jemuž jsou zkrátka na scénách celého světa (a Semperovy opery především) přidělovány odpovídající role… Opomenout nelze ani stále lepšího britského basbarytonistu Dereka Weltona jako Královského hlasatele.

R. Wagner: Lohengrin - Georg Zeppenfeld (Heinrich der Vogler), Anna Netrebko (Elsa von Brabant) - Semperoper Dresden 2016 (foto © Daniel Koch)
R. Wagner: Lohengrin – Georg Zeppenfeld (Heinrich der Vogler), Anna Netrebko (Elsa von Brabant) – Semperoper Dresden 2016 (foto © Daniel Koch)

Tak jako předtím ve Valkýře, přiblížil se zase o kus blíž k dokonalosti i Christian Thielemann se svým hudebním nastudováním. Od velejemného nástupu smyčců až po mysticky znějící finále bylo zřejmé, že má dirigent celou tektoniku obřího díla dokonale promyšlenou a Staatskapelle mu v budování kompaktně znějícího celku vyšla ideálně vstříc. V Lohengrinovi má pak významnou roli i sbor a nutno konstatovat, že nejvyšším nárokům v tomto případě dostáli i členové Staatsopernchor i jeho posily ze Sinfoniechores Dresden.

K úspěšnému obnovenému uvedení Wagnerova Lohengrina toho možná už více dodat nelze – sluší se ovšem připomenout, že repríza 22. května bude živě přenášena na obří obrazovku před Semperovou operou a že se protagonisté představení přijdou po jeho skončení s diváky osobně pozdravit. Chcete-li tedy spatřit současné, zřejmě neopakovatelné obsazení na vlastní oči a navíc zadarmo, určitě s víkendovou návštěvou Drážďan neváhejte.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Wagner: Lohengrin (Semperoper Drážďany)

[yasr_visitor_votes postid="212278" size="small"]

Mohlo by vás zajímat