Špatný den Jennifer Larmore aneb O nástrahách „vánočních“ koncertů

  1. 1
  2. 2

Mezzosopranistka Jennifer Larmore opakovaně v Praze koncertovala, podvakráte ve Smetanově síni Obecního domu i na Pražském jaru na začátku nového tisíciletí. V programu, ve kterém ji doplňoval mladý italský tenorista Andrea Care, byste jen s největšími obtížemi hledali dramaturgický záměr. Obsahoval árie a dueta italských a francouzských oper, operet Jacquese Offenbacha, hudební čísla z Bernsteinovy West Side Story, píseň z filmového muzikálu Čaroděj ze země Oz i umělou neapolitánskou píseň. Aby stylové zmatení získalo ještě vánoční dimenzi, koncert byl zakončen vcelku kuriózní úpravou Agnus dei (Intermezzo) Georgese Bizeta ze scénické hudby k Daudetově Arlesance, vánočním zpěvem a v řádném programu ještě vánoční koledou. Jako přídavek pak posloužila Tichá noc ve více jazykových verzích. Tato vokální čísla byla proložena ještě velmi různorodým výběrem orchestrálních čísel, kdy vedle zajímavých jako pikantní předehra Ermanna Wolf-Ferrariho Zuzančino tajemství nemohlo chybět ani obehrané Intermezzo z Mascagniho Cavallerie rusticany. Pouze část orchestrálních čísel byla ve skutečném vztahu k vybranému pěveckému programu. Jen sebevražedný hudební dramaturg zařadí duet Heleny a Parida z Offenbachovy Krásné Heleny před tenorovou árii E lucevan le stelle z Pucciniho Tosky. Stejně tak zařazení přípitkového duetu z Verdiho La Traviaty z 1. dějství po neapolitánské písni by snad prošlo jen v silvestrovském programu, a to pomineme skutečnost, že Violetta je opravdu mimo hlasový obor Jennifer Larmore. Program poněkud zaváněl snahou zavděčit se všem – pod heslem „každý si najde to svoje“ nebo objednávkou ze strany sponzora. Množství hudebních čísel bylo na škodu soustředění a o nějakém stylovém zaměření se nedalo vůbec mluvit. Pěvce na koncertě doprovázel Symfonický orchestr Českého rozhlasu, který spolehlivě odváděl svoji práci bez větší fantazie pod taktovkou osvědčeného Marca Zambelliho, kterého jsme vícekrát poznali jako dirigenta pěveckých recitálů slavných operních zpěváků. Orchestr hrál místy opravdu ve vyšší hlasitosti bez větších kontrastů, občas rušil příliš ryčný zvuk žesťů, ke kterému obvykle svádějí veristické hudební opusy.Příkladná operní a koncertní kariéra Jeniffer Larmore (1958) probíhá bez skandálů a přešlápnutí ve výběru rolí. Rodačka z Atlanty studovala ve Westminster Choir College v New Jersey a mezi jejími učiteli vedle Robert McIvera a Johna Bullocka byla i slavná americká mezzosopranistka Regina Resnik. Prameny se poněkud rozcházejí ohledně jejího operního debutu. Část jich udává účast ve festivalové produkci v roce 1979 opery Gian-Carla Menottiho The Egg v americkém Spoletu, oficiální stránky pěvkyně pak zaznamenávají až roli Sexta v inscenaci La Clemenza di Tito v Opéra de Nice roku 1986. Velice záhy se po debutu etablovala jako mozartovská a především rossiniovská pěvkyně na evropských scénách. V roce 1988 excelovala v roli Rosiny ve Štrasburku, v roli, která se stala signifikantní pro její repertoár takřka dalších dvou desetiletí. V polovině devadesátých let poprvé vystupuje v Metropolitní opeře jako Rosina a pak zde vytvořila ještě Angelinu v Cenerentole, Hänsela, Giulliettu, Giulia Caesara, Isabellu, Prince Orlofského. Naposledy jsme mohli obdivovat její dramatickou Gertrudu v Hamletovi Ambroise Thomase v přenosu z první americké scény. Po přestálém vážném onemocnění se vrátila na světové scény a začala zařazovat dramatičtější party i repertoár dvacátého století. Již v Met ztvárnila Elisabeth Griffits v opeře An American Tragedy podle románu Theodora Dreisera. Pak vytvořila i Baronku Geschwitzovou v Bergově Lulu a vídeňské publikum oslnila v Carsensově inscenaci Brittenovy opery The Turn of the Screw ve vedlejší, ale zásadní roli – fantoma Miss Jessel. V tajemných a vkusně erotických videosekvencích doprovázejících inscenaci navíc sama hrála. Od roku 2012 začala studovat další vyloženě dramatické party pro mezzosoprán: Kostelnička (poprvé v Deutsche Oper Berlín), Lady Macbeth, Eboli ve francouzské verzi Dona Carlose, Mére Marie v Dialozích karmelitánek a též hluboko položený part Iocasty ve Stravinského díle Oedipus Rex. Na vylehčení těchto dramat zvolila účast v Offenbachově operní operetě Krásná Helena v Hamburku, ve které ji v létě 2015 vystřídá Vesselina Kasarova. Během tří desetiletí se jí dostalo množství poct a ocenění, mimo jiné cen Gramophone a Grammy nebo francouzské ocenění čestné legie. Byla vybrána i jako účinkující závěrečného ceremoniálu olympijských her v rodné Atlantě roku 1996 (výběr vystoupení také na profilovém CD Born in Atlanta, 1996). Intenzivně vždy koncertovala podle své zásady: půl roku věnovat operní scéně a druhou koncertům po celém světě. Mimo pěveckou dráhu navíc vedla dva roky vlastní radio-show Backstage with Jennifer Larmore. Vedle více než desítky profilových CD nahrála řadu operních rolí v kompletních nahrávkách. Především v devadesátých letech pro firmu Teldec oslnila jako Isabella a Rosina v rossiniovských nahrávkách dirigenta Carla Rizziho a Jesuse Lopeze Cobose, které při vší úctě k umění Signoriny Bartoli považuji za nepřekonatelné ve vyváženosti koloratury, elegantního tvoření tónu i svůdného výrazu ženské koketerie. V tomto období opakovaně spolupracovala na Jacobsových inscenacích i nahrávkách (Giulio Cesare Georga Friedricha Händela a Monteverdiho opery). V polovině devadesátých let nazpívala na záznam i svoji další profilovou Carmen, a to vedle Micaely Angely Gheorghiu. Pak rozšířila svoje nahrávky o další rossiniovské party (Elisabetta, regina d´Inghilterra a Bianca e Falliero). Vedle rossiniovských specialit se pro label Opera Rara zaměřila i na neznámé italské belcantové opery Rossiniho současníků – Mercadanteho, Paciniho a Paera, a také na role v kratších operách Gaetana Donizettiho (Elvida, Francesca de Foix).

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - J. Larmore & A. Carè (Praha 7.12.2014)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Související články


Komentáře “Špatný den Jennifer Larmore aneb O nástrahách „vánočních“ koncertů

  1. Je to velká škoda, že se tenhle koncert nevyvedl, Jen. Larmore je Larmore je velká osobnost, jak jsem měl možnost se sám přesvědčit před pár lety ve Vidni – v inscenaci The turn of the Screw of B. Brittena. Rovněž její Kostelnička z Deutsche Oper Berlin na DVD nyní dostupná, je famozní.

Napsat komentář

Reklama