Splněný “americký sen” nebojácného Leona Botsteina

  1. 1
  2. 2
V upstate New York se začíná o České republice mluvit čím dál tím víc. Nejenom, že si tuto lokalitu jako své útočiště zvolilo několik slavných Čechů, mezi kterými byl v minulosti klavírista Rudolf Firkušný a dnes například Iva Bittová, ale také místní festival Bard SummerScape představuje jinak velmi omezeně uváděná díla i z dílen českých velikánů.

Za mekku umění a všech umělců je považován samotný New York, který nabízí nepřeberné množství galerií, muzeí, koncertních hal, síní či jazzových klubů a divadel. Jen dvě hodiny jízdy od New Yorku se ale nachází další zajímavé místo, Bard College, které se snaží inspirovat, zapojit se do veřejného dění a vychovávat lídry naší budoucnosti.

Leon Botstein diriguje American Symphony Orchestra (foto Steve Sherman)

Rektorem této univerzity je již mnoho let Leon Botstein, který se ve svých 23 letech stal nejmladším rektorem univerzity vůbec. Botstein se narodil v Zurichu do rodiny vědců, matematiků a lékařů, se kterou později emigroval do Spojených států. Na rozdíl od svých dvou sourozenců, kteří pokračovali v rodinné tradici, se Botstein vydal na uměleckou cestu a vystudoval hudbu a historii. V rámci své kariéry spolupracoval na nepřeberném množství hudebních projektů, byl součástí několika hudebních seskupení i velkých orchestrů, se kterými procestoval značnou část světa. V současné době vedle pozice rektora Bard College drží i pozici hudebního ředitele American Symphony Orchestra, který v příštím roce v Carnegie Hall uvede v rámci americké premiéry jedno z mistrovských děl 20. století, operu Julietta od Bohuslava Martinů.

V roce 1990 se na půdě Bard College rozhodl uspořádat Bard Music Festival, který je dnes již tradiční hudební událostí newyorského léta. K Bard Music Festival se v roce 2003 přidal i Bard SummerScape. Festival, který se zaměřuje na operu, divadlo, tanec, kabaret, film a hudbu. V rámci tohoto téměř šesti týdenního kulturního maratonu probíhají také nejrůznější doprovodné akce jako například panelové diskuse a debaty. V předchozích letech byly americkému publiku představeny opery i velmi zvučných českých jmen jako je Leoš Janáček či Antonín Dvořák, jehož opera Dimitrij byla v celém svém znění poprvé v USA uvedena loni. Festival je známý po celé newyorské oblasti, a to zejména pro svůj široký umělecký záběr. O ústřední postavě každého ročníku se totiž v rámci Princeton University Press vydává kniha, která obsahuje nejrůznější eseje, životopisy, přehledy děl a vlastně vše, co se k festivalu a jeho ústřední postavě pojí. Můžeme tedy říci, že Bard College na své půdě každoročně připravuje program, o kterém New York ví a na který se, především díky neobvyklosti dramaturgie, těší.

Představení Dvořákova Dimitrije, R. B. Fisher Center for the Performing Arts, Bard College 2018 (foto Cory Weaver)

Kde se myšlenka na takový počin vzala? Nejvýraznější roli tu sehrál právě rektor univerzity, Leon Botstein. Odvážný a nebojácný hudebník a pedagog, který každý rok zmobilizuje celou komunitu Bard College a uspořádá akci, která již 15. rokem naplňuje jeho „mission“ – najít způsob, jak prostřednictvím vzdělání a umění zlepšit lidem život a ukázat jim, že právě vzdělání a umění dělá život ještě plnohodnotnějším.

Celé dění kolem tohoto uměleckého projektu s sebou nese určitou auru. Je to naprosto nový živoucí fenomén, který je zajímavý hned z několika pohledů. Tím prvním, který by mohl a vlastně i měl upoutat naši pozornost, je prezentace středoevropské, potažmo tedy i české kultury v zahraničí. Prezentovat kulturu v newyorském konkurenčním prostředí dozajista není jednoduchý úkol. Vsadit ale na operu, žánr, který je vyhledávaný, milovaný a pochopený jen určitým okruhem lidí, je úkol ještě těžší. Botstein se snaží do všech operních představení, které se v rámci festivalu konají, obsazovat zpěváky, kteří zpívají v původním jazyce daného díla. Pro českou operu to tedy znamená nejen obrovskou výzvu, ale také příležitost. Příležitost ukázat, že jsme v naší zemi měli hvězdy, které v minulosti vytvořily mistrovská díla, ale že i nyní máme hvězdy, které jsou schopné dokonalé interpretace těchto děl. Můžeme jen doufat, že v rámci dalších ročníků se na programu objeví i jméno Bedřicha Smetany a některé z jeho oper v podání českých operních umělců.

Představení Dvořákova Dimitrije, R. B. Fisher Center for the Performing Arts, Bard College 2018 (foto Cory Weaver)

Podíváme-li se na tento festival z jiného, komerčního úhlu pohledu, uvidíme úspěch. Úspěch, který se každý rok díky štědrým finančním darům jeho podporovatelů a příznivců může konat. Fenomén, který Botstein svými počiny vytvořil je opravdovou inspirací. Název jeho biografie by mohl znít: „Jak dokázat to, co opravdu chcete“. Je jasné, že zázraky se nedějí přes noc. Nicméně Leon Botstein je příkladem toho, že i když ne přes noc, zázraky se dějí.

V současné době jsme v České republice svědky toho, že lidé v místě konání většího festivalu či akce jsou často nespokojení. Vadí jim hluk, příliš mnoho lidí jim „okupuje a obléhá“ jejich domovy. Co se na to ale podívat jinak? Co třeba nová pracovní místa? Co třeba finanční zisk pro město? Zviditelnění turistických i přírodních krás v okolí? Bard College se v rámci každoročních letních festivalů semkne a funguje jako komunita řídící se heslem Tří mušketýrů: „Jeden za všechny, všichni za jednoho“. Prostor dostává myšlenka, aby každý mohl v rámci komunity přiložit ruku k dílu, zúčastnit se a být ovlivněn diskusemi o umění a vzdělávání. Pořádání tohoto festivalu bychom mohli vlastně přirovnat k aktivitám nějaké dobročinné organizace či nadace, která se snaží lidem rozšířit obzory a posunout je někam dál.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na