Splněný “americký sen” nebojácného Leona Botsteina

Za mekku umění a všech umělců je považován samotný New York, který nabízí nepřeberné množství galerií, muzeí, koncertních hal, síní či jazzových klubů a divadel. Jen dvě hodiny jízdy od New Yorku se ale nachází další zajímavé místo, Bard College, které se snaží inspirovat, zapojit se do veřejného dění a vychovávat lídry naší budoucnosti.

Rektorem této univerzity je již mnoho let Leon Botstein, který se ve svých 23 letech stal nejmladším rektorem univerzity vůbec. Botstein se narodil v Zurichu do rodiny vědců, matematiků a lékařů, se kterou později emigroval do Spojených států. Na rozdíl od svých dvou sourozenců, kteří pokračovali v rodinné tradici, se Botstein vydal na uměleckou cestu a vystudoval hudbu a historii. V rámci své kariéry spolupracoval na nepřeberném množství hudebních projektů, byl součástí několika hudebních seskupení i velkých orchestrů, se kterými procestoval značnou část světa. V současné době vedle pozice rektora Bard College drží i pozici hudebního ředitele American Symphony Orchestra, který v příštím roce v Carnegie Hall uvede v rámci americké premiéry jedno z mistrovských děl 20. století, operu Julietta od Bohuslava Martinů.

V roce 1990 se na půdě Bard College rozhodl uspořádat Bard Music Festival, který je dnes již tradiční hudební událostí newyorského léta. K Bard Music Festival se v roce 2003 přidal i Bard SummerScape. Festival, který se zaměřuje na operu, divadlo, tanec, kabaret, film a hudbu. V rámci tohoto téměř šesti týdenního kulturního maratonu probíhají také nejrůznější doprovodné akce jako například panelové diskuse a debaty. V předchozích letech byly americkému publiku představeny opery i velmi zvučných českých jmen jako je Leoš Janáček či Antonín Dvořák, jehož opera Dimitrij byla v celém svém znění poprvé v USA uvedena loni. Festival je známý po celé newyorské oblasti, a to zejména pro svůj široký umělecký záběr. O ústřední postavě každého ročníku se totiž v rámci Princeton University Press vydává kniha, která obsahuje nejrůznější eseje, životopisy, přehledy děl a vlastně vše, co se k festivalu a jeho ústřední postavě pojí. Můžeme tedy říci, že Bard College na své půdě každoročně připravuje program, o kterém New York ví a na který se, především díky neobvyklosti dramaturgie, těší.

Kde se myšlenka na takový počin vzala? Nejvýraznější roli tu sehrál právě rektor univerzity, Leon Botstein. Odvážný a nebojácný hudebník a pedagog, který každý rok zmobilizuje celou komunitu Bard College a uspořádá akci, která již 15. rokem naplňuje jeho „mission“ – najít způsob, jak prostřednictvím vzdělání a umění zlepšit lidem život a ukázat jim, že právě vzdělání a umění dělá život ještě plnohodnotnějším.

Celé dění kolem tohoto uměleckého projektu s sebou nese určitou auru. Je to naprosto nový živoucí fenomén, který je zajímavý hned z několika pohledů. Tím prvním, který by mohl a vlastně i měl upoutat naši pozornost, je prezentace středoevropské, potažmo tedy i české kultury v zahraničí. Prezentovat kulturu v newyorském konkurenčním prostředí dozajista není jednoduchý úkol. Vsadit ale na operu, žánr, který je vyhledávaný, milovaný a pochopený jen určitým okruhem lidí, je úkol ještě těžší. Botstein se snaží do všech operních představení, které se v rámci festivalu konají, obsazovat zpěváky, kteří zpívají v původním jazyce daného díla. Pro českou operu to tedy znamená nejen obrovskou výzvu, ale také příležitost. Příležitost ukázat, že jsme v naší zemi měli hvězdy, které v minulosti vytvořily mistrovská díla, ale že i nyní máme hvězdy, které jsou schopné dokonalé interpretace těchto děl. Můžeme jen doufat, že v rámci dalších ročníků se na programu objeví i jméno Bedřicha Smetany a některé z jeho oper v podání českých operních umělců.

Podíváme-li se na tento festival z jiného, komerčního úhlu pohledu, uvidíme úspěch. Úspěch, který se každý rok díky štědrým finančním darům jeho podporovatelů a příznivců může konat. Fenomén, který Botstein svými počiny vytvořil je opravdovou inspirací. Název jeho biografie by mohl znít: „Jak dokázat to, co opravdu chcete“. Je jasné, že zázraky se nedějí přes noc. Nicméně Leon Botstein je příkladem toho, že i když ne přes noc, zázraky se dějí.

V současné době jsme v České republice svědky toho, že lidé v místě konání většího festivalu či akce jsou často nespokojení. Vadí jim hluk, příliš mnoho lidí jim „okupuje a obléhá“ jejich domovy. Co se na to ale podívat jinak? Co třeba nová pracovní místa? Co třeba finanční zisk pro město? Zviditelnění turistických i přírodních krás v okolí? Bard College se v rámci každoročních letních festivalů semkne a funguje jako komunita řídící se heslem Tří mušketýrů: „Jeden za všechny, všichni za jednoho“. Prostor dostává myšlenka, aby každý mohl v rámci komunity přiložit ruku k dílu, zúčastnit se a být ovlivněn diskusemi o umění a vzdělávání. Pořádání tohoto festivalu bychom mohli vlastně přirovnat k aktivitám nějaké dobročinné organizace či nadace, která se snaží lidem rozšířit obzory a posunout je někam dál.

Podpora kultury je v dnešním rychlém, technologicky a materiálně založeném světě velmi obtížnou záležitostí, vlastně bychom mohli říct až sportovní disciplínou. O to více se cení snaha těch, kteří tyto kulturní instituce a události drží při životě. V dnešní době je kultura považovaná za pomíjivou záležitost, která není uchopitelná. A proto dokázat, že má vzdělání, umění a všeobecně kultura cenu, je velmi složitý a zároveň důležitý úkol. Zhostit se ho s takovou grácií a noblesou, s jakou to již mnoho let dělá Leon Botstein, je velmi obdivuhodným výkonem.

(Více informací na: https://fishercenter.bard.edu/summerscape/)