Po Spojených státech také Vídeň. Liška Bystrouška trochu jinak

Jedna z událostí, které jsou ve vídeňské operní sezoně 2017/2018 očekávány s velkým napětím, se neuskuteční v opeře, nýbrž 19. a 20. října v koncertním sále. Dirigent Franz Welser-Möst a Cleveland Orchestra představí ve vídeňském Musikvereinu operu Leoše Janáčka Příhody lišky Bystroušky jako uměleckou instalaci.

Stvoření nové umělecké formy
(Die Bühne – č. 10, říjen 2017 – Martin Kienzl)

Nový způsob prezentace opery už vzbudil velkou pozornost ve Spojených státech a nyní se objeví ve Vídni – v režii Yuvala Sharona, který má příštího roku inscenovat Lohengrina v Bayreuthu. Po delší přestávce se vrací do Vídně Franz Welser-Möst, který své zaujetí pro Janáčka mohl ukázat už před lety nastudováním opery Z mrtvého domu ve vídeňské Volskoper.

„Už jako mladého dirigenta mě fascinovala Janáčkova osobitá hudební řeč, do té doby jsem neslyšel dílo, kde by byl orchestr využit tak zvláštním způsobem.“ Od té doby zůstal dirigent moravskému skladateli věrný. Hudba Lišky Bystroušky je pro něj „to nejkrásnější, co napsal. Je to pohádka, a proto plná fantazie, barev, s nimiž si dokážeme představit, co se v lese děje. A to je pro mě naprosto jedinečné.“ Janáčkovu hudbu netvoří jen krásný zvuk, celá je strhující. „Janáček dokáže i do nejmenších detailů vložit velmi mnoho. Vždycky jde přímo k podstatě, což možná odkoukal od Beethovena. Akord, rytmická figura, zvuk a tak dále jsou u Janáčka vždy nositeli závažných poselství. Je jedním z mých operních božstev. Obvykle mluvíme o Mozartovi, Verdim, Richardu Straussovi, Wagnerovi a Puccinim. Já bych na seznam přidal Janáčka.“

Bude se zpívat česky, v čele souboru, sestaveného především ze severoamerických pěvců, stojí dvě v Rakousku už známá jména. Titulní roli ztělesní česko-švýcarská sopranistka Martina Janková, již zdejší publikum zná z její spolupráce s Nikolausem Harnoncourtem. Revírníka bude zpívat Alan Held, který od svého veleúspěšného wagnerovském debutu roku 2001 v roli Wotana bohužel do Vídně zavítal jen málokdy.

Interpretace díla se vrací k původnímu inspiračnímu zdroji, ke kresbám z brněnských Lidových novin, které Janáčka přivedly na myšlenku vytvořit z jejich příběhu operu. Na velkých obrazovkách se bude promítat animovaný film, který bude bezprostředně reagovat na hudbu. Zpěváci jsou integrální součástí animace a hrají v obrazech spolu, v průzorech projekční stěny, nebo tak, že z ní vystoupí.

Geniální myšlenka vznikla z nedostatku velké hrací plochy. „Nechtěli jsme se v Clevelandu opery vzdát. Tak jsme udělali z nouze ctnost a z technického omezení jeviště vyvinuli koncept, který na tento limit dovoluje zapomenout. Je to jiný, technicky rafinovaný způsob práce s operou; každá se pro něj samozřejmě nehodí. Říkám tomu operní instalace, je to nová forma interpretace, s běžnou operní režií neporovnatelná. Diváka přenáší do světa, s jakým se na operním jevišti dosud nepotkal. Je třeba to vidět, aby pochopil, jak lze moderními technickými prostředky vytvořit představení, které zůstává věrné dílu. To, co tu Yuval Sharon udělal, je nová umělecká forma, jinak to nedokážu vyjádřit. Filmovými prostředky se vypráví příběh skrytý v hudbě a od hudby neodvádí, naopak, optický vjem dává možnost se do hudby ještě víc ponořit. Sedíte tam a připadáte si jako dítě, prožíváte operu v netušené intenzitě. Jsou v tom hluboce dojemné okamžiky, jaké jsem na operním jevišti nezažil. Musí se to zkrátka vidět!“ říká Franz Welser-Möst.

 

Přeložila a připravila Vlasta Reittererová
Redakčně kráceno