Spokojený hudebník – spokojený posluchač. Rozhovor s akustikem sálu pro Brno

  1. 1
  2. 2
Yasuhisa Toyota, pětašedesátiletý ředitel americké pobočky společnosti Nagata Acoustics, je hlavním akustikem týmu dodavatelů projektové dokumentace k chystanému Janáčkovu kulturnímu centru, koncertnímu sálu pro Filharmonii Brno. Je podepsán mimo jiné pod nejoceňovanějšími evropskými koncertními sály posledních let – síněmi v Paříži, Hamburku a Katovicích. Brněnský sál se začne stavět napřesrok na podzemních garážích budovaných v centru města v sousedství Besedního domu. Měl by být hotov v roce 2021. Yasuhisa Toyota odpovídal Opeře Plus po podpisu smlouvy mezi městem a vítězi výběrového řízení.
Hlavní akustik Janáčkova kulturního centra v Brně Yasuhisa Toyota – Brno 16. 1. 2017 (foto Petr Veber)

Máte rád hudbu? Posloucháte ji?

Ano, jsem velkým milovníkem klasické hudby. Už od raného věku, když jsem chodil na střední školu. Mohlo mi být tak třináct, čtrnáct let. Dostal jsem se tehdy k nahrávkám, které opatroval můj otec. A zažil jsem úplný šok. Tak nádherná hudba to byla! Velmi dobře si dokonce pamatuji, o jakou hudbu šlo – byla to Schubertova Nedokončená symfonie v nahrávce Vídeňských filharmoniků. Prostě – něco mimořádného, úžasného… A to byl první krůček. Postupně jsem ve své zálibě rostl k dalšímu a dalšímu poznávání. Chodil jsem pak do školního souboru a ještě později, když jsem už byl na vysoké škole, tak do orchestru. Po celou dobu jsem hrál na hoboj… Tak to je a bylo moje zázemí! I pro mou práci. Jsem s hudbou úzce spojen po celý svůj život.

Vaše práce se týká výhradně koncertních síní?

Jako akustik, akustický designer, pracuji i na dalších typech zařízení, jako jsou operní divadla nebo činoherní divadla, případně různé multifunkční sály. Ale koncertní síně jsou mimořádné, zvláštní, akustika v nich hraje tu nejdůležitější roli. A architektura a akustika koncertních síní je v oboru patrně tou nejzajímavější věcí.

Nejdůležitějšími parametry, jimiž se zabýváte, jsou tvar a materiál. Je to padesát na padesát…?

Takhle se to nedá říci. Když věc shrnu, tak prvořadou důležitost má u koncertní síně tvar celé prostory, včetně tak základních věcí, jako je výška stropu a podobně. A tím druhým důležitým je materiál. Tyhle dvě věci tvoří z hlediska akustiky vše důležité. Současně jsou problémem, spornou otázkou: působí vizuálně. A my přitom potřebujeme jen jejich akustické vlastnosti… Občas se prostě stává, že architekt a akustik pracují se stejnou věcí, ale z odlišných hledisek. Proto musí při designování úzce spolupracovat, a to od samého začátku. A někdy musí akustik vystoupit proti záměrům architekta. Může se totiž stát, že architekt zvolí nějaké materiálové řešení, které ale akusticky nefunguje. Pak je třeba polemizovat. A nabízet jiná a další řešení. To je proces spolupráce.

Trvá ještě stále důležitost dřeva jako vhodného materiálu?

Zvuk a akustika nejsou jednoduchou záležitostí. Občas se stává, že člověk poslouchá očima. Že neposuzuje zvuk ušima, ale podléhá zrakovým vjemům. Dřevo je pro to příkladem. Působí na pohled příjemně, a tak se nám zdá, že má dobré akustické vlastnosti. Připisujeme mu je. Je to proto, že nejde o umělý, průmyslový materiál, ale o materiál přírodní. Hudebníci jsou k tomu rozhodně náchylní. Myslí si, že dřevo je dobré řešení. Ale i kdyby nebylo, my lidé si myslíme, že je. Tomu se říká psychologická akustika. I tyhle představy a pocity týkající se materiálů jsou tedy velmi důležité.

A plasty, moderní látky…?

Některé jsou hodně vzdálené přirozenosti. Ale – znovu opakuji – zejména hudebníci jsou náchylní k tomu to přeceňovat.

A z hlediska matematiky, vědy… tam můžete říci, co je vhodnější?

Neexistují žádné důkazy.

Zeptám se jinak. Dá se vše v akustice spočítat nebo je ve hře také například intuice?

Něco se spočítat dá, ale zdaleka ne všechno. Máme vyspělé technologie, máme počítače, které dokáží prozkoumat věci do daleko důkladnějších podrobností, než bylo možné kdysi. Pomáhají nám… Dám příklad. Je to podobné jako v lékařství. Přístroje lékařům pomáhají analyzovat dříve nemyslitelné věci, týkající se lidského těla. Lékaři mají z přístrojů k dispozici spoustu užitečných informací, ale nikoli výsledek, konečný úsudek, řešení. Nadále zůstává důležitý prostor pro zapojení a uplatnění zkušeností. I pro akustika je počítačová analýza dobrou a užitečnou pomůckou. Ale nezabezpečí vše.

Je parcela, která je pro postavení sálu zde v Brně k dispozici, dobrá? Dává dostatečný prostor?

Pro akustiku není velikost místa to nejdůležitější. Jiné faktory budou mít mnohem větší vliv.

Nemáte tedy dojem, že by místo neslo nějaká omezení?

Vyhodnotili jsme projekt jako zajímavý. Kdybychom si nebyli jisti, že pro něj připadá v úvahu nějaký určitý design a že bude možné ho realizovat, kdybychom neviděli, že parcela dává dostatek prostoru, projekt bychom si nevybrali. Jinými slovy – kdyby místo mělo přílišná omezení a jevilo se jako příliš obtížné, pak bychom se do výběrového řízení nepřihlásili.

Je každá koncertní síň akusticky zcela jedinečná, nebo jsou si sály, které jste vytvořil, v něčem podobné?

Budou samozřejmě odlišné. Architektonické řešení je pokaždé přece jiné, pro každý sál zcela unikátní. A pokud je tvar prostoru – a k tomu materiál – tím nejdůležitějším, jak už jsem řekl, a pokud jsou pokaždé jiné, pokud má každý projekt jiný architektonický design, pak nemůže být stejná ani akustika.

Vjemy a potřeby lidí na pódiu nejsou stejné jako vjemy a potřeby lidí v hledišti. Dají se z vašeho hlediska vůbec vybalancovat?

Posuzuji věci z obou hledisek. Občas jako akustický designer, občas jako jeden z posluchačů. Ano, moje práce je to první, ale ani na to druhé nezapomínám.

Stává se, že v některých sálech je publikum spokojené, ale na jevišti se třeba hráči vzájemně dobře neslyší. Nebo třeba naopak rušivě vnímají zvuky z auditoria.

To, co popisujete, je značně problematická situace. Neřekl bych, že je něco důležitějšího a něco méně důležitého. Ale přece jen asi nějaké pravidlo existuje. Hudebník na pódiu by měl být spokojen. Pokud není, tak není spokojeno ani publikum. Čili – pokud je muzikant ve svých nárocích a akustických potřebách a představách uspokojen, pak si my posluchači hudbu užíváme. Právě tohle je potřebný směr uvažování…

Občas bývají moderní sály akusticky tak dokonalé, že na pódiu můžete slyšet až nepříjemně dobře někoho, jak tiše zakašle někde ve třicáté řadě. A naopak – posluchač má až analyticky podrobný vhled do hrané hudby. Nejsou dnešní sály dokonalé až příliš…?

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Napsat komentář