Sté výročí dne, v němž Jenůfa vykročila do světa

  1. 1
  2. 2
26. května před sto lety se po dlouhých dvanácti letech čekání otevřela poprvé opona na jevišti pražského Národního divadla, aby divákům odkryla tragický operní příběh z moravské vesnice, jemuž poté bylo souzeno, aby se během následujících desetiletí stal pevnou součástí repertoáru operních scén na celém světě.

Když nadšené brněnské publikum, v němž nechyběli ani mnozí představitelé oficiálního společenského a uměleckého života, aplaudovalo večer 21. ledna 1904 autorovi, jehož padesátiny se blížily, k úspěchu jeho třetí opery, byl to nepochybně pro Leoše Janáčka krásný večer.

Leoš Janáček: Její pastorkyňa (1904) - plakát (foto archiv ND Brno)
Leoš Janáček: Její pastorkyňa (1904) – plakát (foto archiv ND Brno)

Brněnské divadlo v čele s Janáčkovým žákem, kapelníkem Cyrilem Antonínem Hrazdírou, věnovalo nepochybně inscenaci veškerou péči, které jen bylo schopno. V postavě Kostelničky zářila hvězda souboru Leopoldina Hanusová, role Laci se ujal tehdejší principál Alois Staněk Doubravský a v roli Števy se nepochybně blýskl mladý tenorista Bohdan Procházka, jemuž bylo souzeno, aby pod jménem Theodor Schütz sklízel úspěchy na Národním divadle i na zahraničních operních scénách.

Leoš Janáček: Její pastorkyňa - Leopoldina Hanusová (Kostelnička) - ND Brno 1904 (foto archiv ND Brno)
Leoš Janáček: Její pastorkyňa – Leopoldina Hanusová (Kostelnička) – ND Brno 1904 (foto archiv ND Brno)

Ale přece jenom. Zatímco v Brně v ulici Na Hradbách zářila budova Německého divadla, jedno z nejkrásnějších divadel, které postavila proslulá vídeňská firma Fellner a Helmer, jejíž lesk byl znásoben září elektrických žárovek, které divadlu dodal jako prvnímu na evropském kontinentu v roce 1882 prostřednictvím své evropské firmy sám Thomas Alva Edison, české divadlo se krčilo v ubohoučkých podmínkách „staré boudy“ na rohu tehdejšího Radvítova (dnes Žerotínova) náměstí. České divadlo bylo pronajímáno divadelním společnostem, které v Brně provozovaly české divadlo od konce srpna do března, a poté se soubor rozjel na venkovské štace. Leoš Janáček dobře věděl, že chce-li opravdu prorazit, musí být jeho dílo provedeno v Praze.

Operu Národního divadla řídil od roku 1900 nesmlouvavý a ambiciózní dirigent, sám úspěšný hudební skladatel, Karel Kovařovic, jenž se rozhodl jít tvrdě za svým cílem, vymanit soubor z provinčnosti a vybudovat z něj definitivně scénu souměřitelnou se soudobým divadelním a hudebním děním v Evropě. Leoš Janáček zcela logicky svou operu Karlu Kovařovicovi nabídl. Poslal mu ji už předtím, než ji zadal k provozování brněnskému divadlu. Po delším čase mu ředitelství Národního divadla nabízenou partituru vrátilo se zdůvodněním, že opera není vhodná k provozování.

Leoš Janáček - Karel Kovařovic (foto archiv)
Leoš Janáček – Karel Kovařovic (foto archiv)

Janáček zval Kovařovice i na brněnskou premiéru. Šéf Opery Národního divadla se nemohl dostavit, protože v té době byl na léčení na francouzské riviéře. Přijel na jednu z repríz, ale na svém názoru na dílo nic nezměnil. Janáček se prostřednictvím sólisty vídeňské opery Viléma Heše snažil oslovit i Gustava Mahlera, ten se mu ale pro zaneprázdnění omluvil.

Nikdy se už jistě nedopátráme všech příčin, jež vedly k tomu, že na splnění své touhy čekal Janáček celých dlouhých dvanáct let. Svou roli zde ale nepochybně sehrály také brněnské události z osmdesátých let devatenáctého století. V sezoně 1885/1886 působil Karel Kovařovic v brněnském českém divadle jako dirigent a tehdejší referent brněnských Hudebních listů Leoš Janáček měl k některým Kovařovicovým počinům dosti kritické připomínky. A k dovršení všeho zlého, když byla v lednu 1887 v Brně uvedena Kovařovicova opera Ženichové (na námět populární Macháčkovy komedie), jež rozhodně nepatřila ke Kovařovicovým skladatelským úspěchům, ale v Praze se přesto setkala s celkem vlídným přijetím, Janáček ji tvrdě zkritizoval.

Její pastorkyňa se v letech 1906 a 1911 znovu objevila v Brně na repertoáru a soubor s ní sklízel úspěchy i při svých zájezdech ve městech, kde česká kultura už žila bohatým životem, jako byly České Budějovice anebo Písek. V Praze ale stále bývala „Pálená kostelnica“ cílem nechutných kabaretních žertů.

Pro prosazení Její pastorkyně v Praze se plně angažoval brněnský Klub přátel umění. Předseda klubu, Janáčkův ctitel, MUDr. František Veselý a jeho žena, spisovatelka Marie Calma Veselá přesvědčovali ředitele Národního divadla Gustava Schmoranze, aby dílo zařadil na repertoár.

Marie Calma Veselá (1908) (foto archiv MJVM ve Zlíně)
Marie Calma Veselá (1908) (foto archiv MJVM ve Zlíně)

Ve prospěch Janáčka a jeho díla se velmi angažoval i přítel a libretista Kovařovicových oper Karel Šípek. Dlouholeté úsilí vedlo nakonec k tomu, že v roce 1915 si Kovařovic dílo znovu důkladně prostudoval, setkal se s Janáčkem a operu zařadil na program příští divadelní sezony s podmínkou, že v díle provede určité retuše.

Kovařovic nebyl sice operním skladatelem Janáčkova formátu, ale byl výborný muzikant a velezkušený operní dirigent. Dnes se sice všeobecně vracíme k původní Janáčkově partituře, ale v konkrétní situaci doby před sto lety Kovařovic dobře věděl, co dělá a jeho úpravy nepochybně pomohly k přijetí nezvyklého díla.

26. května 1916 došlo k premiéře. A její úspěch byl mimořádný. Překvapil i samotného Janáčka.  Titulní roli ztvárnila Kamila Ungrová, ale všichni jednoznačně vyzvedávali vynikající, s duchem díla zcela souznějící výkon Gabriely Horváthové v roli Kostelničky. Někdejší brněnský Števa se už pod jménem Theodor Schütz blýskl v postavě Laci, v postavě Stařenky opět vystoupila její první představitelka Věra Pivoňková, která se mezitím stala členkou Opery Národního divadla. Z menších úloh zaujali především Vilém Zítek jako Stárek a Arnold Flögl v roli Rychtáře. V roli Števy účinkoval Antonín Lebeda.

  1. 1
  2. 2

Související články


Komentáře “Sté výročí dne, v němž Jenůfa vykročila do světa

  1. Je dojemné, že naše první scéna si toto vskutku mimořádné výročí jedné ze světově nejuváděnějších českých oper připomíná představením Prodané nevěsty (ND) a Nabucca (SO).
    A to má dispozici vynikajícího interpreta Janáčkových oper – Roberta Jindru! Určitě by vytvořil tým výborných janáčkovských interpretů z tu- i cizozemska a postaral by se s nimi o mimořádný zážitek (jak tomu nejedenkrát bylo – dnes už bohužel – v Ostravě)!

Napsat komentář

Reklama