Štefan Margita: Jsem „praštěný oponou“

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Jaké mety zdoláváte teď, kdy už si nemusíte dokazovat, že své řemeslo umíte na světové úrovni?
Na té metě je nejdůležitější, aby z ní člověk nepadal dolů. Zachovat si, udržet kvalitu. Když zpíváte jednu roli v MET a oni vám nabídnou další, musím si to strašně rozmyslet, abych byl přinejmenším stejně dobrý. Opravdu – nevzít roli, která člověku nesedí, jenom proto, že teď budu zpívat v MET. Ten operní barák je krutý, publikum se s nikým nemazlí. Když se nelíbíte, začnou bučet, dupat nohama, pískat. Nejnebezpečnější je Scala, Ale myslím si, že Scala není férová. Slyšel jsem tam zpívat Roberta Alagnu, když ho za Radama vybučeli. Neprávem, působilo to jako domluvené, podle mého byl opravdu výtečný. Vůbec se nedivím, jak se zachoval.

A vy sám jste zažil bučení?
Prvně v Kátě Kabanové v Dallasu, kde Kabanichu zpívala slavná Judit Forst. Na premiéře byla v té roli fenomenální – ale lidi začali bučet. Byl jsem v naprostém šoku. Když jsem se ptal intendanta, vysvětloval mi, že prý nebučeli na zpívání, ale na tu roli, jaká je Kabanicha svině. To je drsné. Takto mě upozorňovali v Americe, v Chicagu, když jsem dělal Šujského v Borisi Godunovovi. Režisér naaranžoval scénu tak, že jsem měl nůž a publikum vidělo, že zabíjím malého Fjodora. Přišli mi říct, že musím počítat s tím, že lidi mě za to můžou vybučet, protože nesnášejí na jevišti vraždy. Nakonec nebučeli, ale stejně jsem trpěl při každém představení.

Štefan Margita (foto Lenka Hadačová)
Štefan Margita (foto Lenka Hadačová)

Během své mnohaleté vrcholové kariéry jste dosáhl řady met, o kterých se jiným sólistům jen sní – a to s opakovaným pozváním do významných rolí. Je ještě něco, co byste si přál splnit?
Ještě chvíli vydržet zpívat. A pak odejít tak, aby mě lidi nelitovali, po koncertě neříkali „chudák“.

Sledujete operní dění u nás?
Sleduju, i když v době covidu jsem neměl co. V Národním se nic nedělo. Teprve uvidíme, jak se pan Hansen projeví. Jestli bude chtít přilákat publikum a začnou se hrát jenom populární věci. Závisí na dramaturgii opery. Hlavně mě zajímají dirigenti, to je základ inscenace. A rozumní režiséři, kteří opravdu obnoví celý chod Národního divadla, což jsou tři scény.

Mně nepřipadá úplně normální, abychom pořád vytahovali Dona Giovanniho – proč? Když máme skvělou Kašlíkovu inscenaci. Udělejme deset představení se špičkovými sólisty, bude narvaný barák, lidé budou nadšení, že viděli super Giovanniho s úžasným obsazením a skvělým dirigentem. Stále dělat nové inscenace, aby měl někdo šanci se projevit, to nikde ve světě nefunguje. A nefunguje, aby jeden operní dům měl dvě stejné operní inscenace – jako u nás Traviata, Rusalka. Nevím, k čemu to je. Méně je víc – raději udělat jednu vynikající produkci. Nechci si vybírat mezi takovou nebo onakou Rusalkou, chci vidět dobrou Rusalku.

Kdybyste dostal nabídku z brněnské opery? Vystupoval byste tam?
Určitě, před časem jsme uvažovali, že bychom dělali Billyho Budda, pak z toho sešlo, protože byla inscenace v Národním divadle. Třeba za pár let, pokud ještě budu zpívat.

Štefan Margita v Paříži (foto Jan Zátorský 2018)

Když jsme spolu dělali rozhovor v dubnu 2019 u příležitosti vašeho vystoupení v roli Logeho ve Foru Karlín v koncertním provedení první části Wagnerova Zlata Rýna a ptala jsem se, proč jste se neobjevoval v Národním divadle víc, pragmaticky jste odvětil, že vás nezvali. A dodal, že vás to štvalo. Od té doby se vedení Národního divadla vyměnilo a operu nyní řídí Per Boye Hansen. Teď budete v nové inscenaci Káti Kabanové zpívat Tichona.
Za Tichona jsem velmi rád.A překvapilo mě, že mi nabídli galakoncert. V ND bylo několik osobností, které oslavily výročí, a žádný galakoncert neměli. To je škoda. Jednáme s panem Hansenem, moc bych chtěl, aby se dělaly Řecké pašije, kdyby se vytáhla stará Kašlíkova inscenace, to by bylo hezké. Uvidíme.

Jak jste koncipoval program svého narozeninového koncertu ve Státní opeře?
Pozval jsem ty nejlepší, které obdivuju – Kateřinu Kněžíkovou, má čím dál krásnější hlas a zasloužila by si větší kariéru, na koncertě zazpívá árii Noriny z Dona Pasquala a Jenůfčinu Mamičko, mám těžkou hlavu. S Adamem Plachetkou jsme už dělali několik koncertů a pro koncert si vybral árii Rossiniho Figara z Lazebníka sevillského. Přijede také Elena Zhidkova, se níž jsem jako s Varvarou zpíval ve Scale Káťu Kabanovou. Ta se sólově předvede jako kněžna de Bouillon v Adrianě Lecouvreur. Já chystám Lenského, Logeho i Federica z Cileovy Arlézanky. A samozřejmě budeme zpívat taky společně – s Adamem duet Kecala a Jeníka Znám jednu dívku, s Kateřinou závěrečný výstup Jenůfy a Lacy, s Elenou duet z Mascagniho Sedláka kavalíra. A připijeme si všichni árií Libiamo z Verdiho Traviaty.

K narozeninám jste si také nadělil CD s názvem Na správné cestě s písněmi Michala Kindla, autora textů i hudby. Není to poprvé, kdy vykračujete mimo oblast klasické hudby. Jak tohle CD vzniklo?
Když jsem se v období coronaviru díval do kalendáře a uvědomoval si, jak odpadá Chicago, San Francisco, Metropolitní opera, Palermo, všechny koncerty, nejdřív jsem zpanikařil. Do toho se ozval Michal Kindl, který promoval mé dřívější turné, že mi napsal písničku. Postupně přibývaly další a další. To CD je zvláštní tím, že je jeden autor textu i hudby. Mohli jsme si vybrat světové písničky, které jsou populární. Ale co s tím, když to je stokrát líp nahrané. Proto jsem byl rád, že můžu nahrát něco nového, co někdo napíše jenom pro mě. Před lety mi takhle napsala písně Sylvie Bodorová, ale to bylo v jiném žánru.

Štefan Margita, Iris Moris a Michal Kindl (foto Lenka Hadačová)
Štefan Margita, Iris Moris a Michal Kindl (foto Lenka Hadačová)

Když psal Michal Kindl písně přímo pro vás, jsou taky o vás?
Ano, jsou. Michal Kindl si se mnou hodiny a hodiny povídal, chtěl o mě vědět stále víc a víc. Abych mu vyprávěl něco z dětství, jací byli rodiče, máma, táta, bráchové, jak jsem se seznámil s Hankou, jaký je váš vztah po třiceti letech. Říkal, že není schopný napsat píseň pro někoho, koho nezná. Musí vědět, co ten člověk má v sobě, co prožívá, co ho trápí, z čeho má radost. To byla výzva. Mně je 65, Michalovi Kindlovi je 33 let – a dokázal ze mě vytáhnout všechno. A dal to do těch písní. Natočili jsme je, sehnali sponzora a nabídli Supraphonu. Teď je z toho narozeninový dárek a k tomu turné, do Vánoc 36 koncertů. Pak už jedu pryč – začíná Stuttgart, Dallas, Covent Garden… Doufám, že jsme ten lockdown takto využili a žádný další už nebude.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


5 2 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments