Štěstí přeje připraveným. Česká režisérka sklízí v Oslu ovace za Pelléa a Mélisandu

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hudebně dílo nastudoval Karl-Heinz Steffens a mezi vynikající účinkujícími najdeme v roli Arkela i basistu Anderse Lorentzsona, který zpíval Modrovouse v brněnském provedení Bartókovy jednoaktovky Hrad knížete Modrovouse na podzim roku 2016 v oceňované inscenaci Davida Radoka (recenzi z premiéry jsme přinesli zde). Je tedy nejvyšší čas si zajistit režisérku pro některou inscenaci na českých operních scénách, protože její pracovní deník se rychle plní. V letošním květnu v Bilbau (Teatro Arriaga) režírovala Monteverdiho operu L’Orfeo v inscenaci, kterou dirigoval český dirigent Karel Valter. Menší operní festival v Hildesheimu na závěr července 2017 připravuje produkci rané a zřídkakdy inscenované Verdiho komické opery Un giorno di regno (Jeden den králem) v její režii. Na podzim 2017 se scény v Antverpách a Gentu podělí o inscenaci Korngoldovy dekadentní opery Das Wunder der Heliane (Helianin zázrak), kde ale Barbora Joly Horáková bude fungovat pouze jako dramaturgyně. A další výjimečný titul bude režírovat v Lyonu, pro únorovou premiéru v roce 2018 připraví režii pohádkové opery Ottorina Respighiho La bella dormente nel bosco (Šípková Růženka).


Zelenkova kantáta Il Serpente di Bronzo scénicky
Ač se budeme plánům operních domů věnovat až v prázdninových pokračováních Operního kukátka, jedno malé nahlédnutí jistě neuškodí. Opera ve Frankfurtu nad Mohanem chystá scénickou verzi Zelenkovy kantáty Il Serpente di Bronzo (Bronzový had, Drážďany 1730). Kantáta na biblický text Stefana Benedetta Pallaviciniho, který upravil sám skladatel Jan Dismas Zelenka, bude mít premiéru 22. února 2018 a v premiérovém večeru nezazní samotná. Bude jí předcházet nová kompozice arabského skladatele Saeda Haddada (narozen 1972), s podnázvem a názvem dramatické lamento ve 3 scénách Ein Winterlicher Frühling na arabské a anglické texty Chalíla Džibrána. Jde o zakázkovou kompozici Oper Frankfurt a souboru Ensemble Moderne.

Opera Frankfurt (zdroj commons.wikimedia.org/Epizentrum)

V obou dílech vystoupí velmi vytížená sólistka domácího souboru, mezzosopranistka Judita Nagyová, která v Zelenkově kantátě ztvární charakter Namuela. Dirigentem obou různorodých částí večera bude Franck Ollu, dlouhodobě spojený se souborem Ensemble Moderne, se kterým provedl řadu kompozic dvacátého a jednadvacátého století.


Nahrávka týdne

Gioachino Rossini: Adelaide di Borgogna (zdroj naxos.com)

Rossini, Gioachino – Adelaide di Borgogna. Virtuosi Brunensis, Camerata Bach Choir Poznaň, dirigent Luciano Acocella. Naxos 8.660401-02, 2017 (2 CD).  Firma Naxos ve spolupráci se specializovaným rossiniovským festivalem v Bad Wildbad zveřejňuje zvukový záznam z další festivalové inscenace. Tentokráte jde o málo známou vážnou operu Adelaide di Borgogna, ossia Ottone, re d’Italia, která byla premiérována v Římě roku 1817.

Libreto Giovanniho Federica Schmidta, který je autorem celkem čtyř libret pro tohoto slavného skladatele (Elisabetta, regina d’Inghilterra; Armida; Eduardo a Cristina), vychází z určitých historických faktů, spojených samozřejmě tradičně s vícestrannou milostnou zápletkou a bojem o moc. Děj opery je situován do pevnosti v Canosse roku 951, kde se setkává německý král Otto I. (Ottone) a vdova po italském králi Lotariovi Adelaide. Tyto dva charaktery nesou také největší pěvecké nároky Rossiniho partitury. Part Ottoneho je napsán pro Rossiniho oblíbený hlasový typ – koloraturní kontraalt a druhý virtuózní part královny bojující o trůn po manželovi je určen dramatické koloraturce.

Oba party jsou na nahrávce svěřeny dvěma rychle stoupajícím operním hvězdám z Ruska. Koloraturní sopranistka Ekaterina Sadovnikova zpívá s přehledem Adelaidu se všemi obtížnými běhy a ozdobami a s výborným smyslem pro rossiniovský styl. Členka souboru Wiener Staatsoper (od sezony 2012/2013), mezzosopranistka Margarita Gritskova, pak exceluje v kalhotkové roli Ottoneho. Její hlasová virtuozita je doplněna zajímavým témbrem i schopností nuancovaného výrazu. Vedle sólových čísel jsou požitkem i dva duety obou pěvkyň. Kvalitní je i obsazení dalších rolí. Ač inscenace zrovna neoslnila vizuálním řešením, hudební nastudování zaujme živostí a energií, kterou zajistil Luciano Acocella za dirigentským pultem. Nahrávka vznikla sestřihem tří červencových představení roku 2014 a na trh se dostává až v červnu 2017.

Má to i praktické důvody, protože opera stála stranou zájmu nahrávacích společností, a to i v době vrcholu rossiniovské operní renesance. Po dnes již prakticky nedostupné nahrávce s Dellou Jones (Ottone) a Eiddwen Harrhy (Adelaide) v hlavních rolích z roku 1978 (pouze na LP), následovala objevná nahrávka rossinovského specialisty Alberta Zeddy, zachycující představení z letního festivalu v Martina Franca roku 1984 s hvězdným obsazením mezzosopranistky Martine Dupuy a dodnes činné přední světové belcantistky Marielly Devie. V roce 2005 v nahrávce již kritické edice vydala operu nahrávací společnost Opera Rara (dirigent Giuliano Carella) se slavnou Jennifer Larmore (Ottone) a Majellou Cullagh (Adelaide). A v roce 2013 byl tržně distribuován záznam (zvukový i obrazový) z Rossiniho festivalu v Pesaru 2011 s rossiniovskými hvězdami současnosti, italskou mezzosopranistkou Danielou Barcellonou a americkou sopranistkou Jessicou Pratt.

Bohužel oficiální záznam z předchozího pesarského koncertního nastudování v roce 2006 právě s Danielou Barcellonou a sopranistkou Patrizií Ciofi nebyl pořízen.

Tato typická Rossiniho kompozice zaujme milovníky belcantového zpěvu a všechny zájemce o ukázku virtuozity nových pěveckých posil z Ruska a Ukrajiny. Určitá nevyváženost v délce obou aktů (75 plus 47 minut) i celé kompozice, i trochu strnulý výkon sboru, jsou zcela zapomenuty při poslechu mimořádných pěveckých výkonů.


Opera na ČT art
Mozart, Wolfgang Amadeus – Die Entführung aus dem Serail (Únos ze serailu). Pondělí, 19. června 2017 (20.00– 22.55). Přímý přenos z Teatro alla Scala. Mozartův proslavený německý singspiel Únos ze serailu z milánského Teatro alla Scala je zařazen na divadelní program první italské scény u příležitosti dvacátého výročí úmrtí legendárního italského režiséra Giorgio Strehlera (1921–1997), který pro Teatro alla Scala vytvořil více než pětatřicet nových produkcí od premiéry Verdiho La traviaty v roce 1947.

Nová inscenace je remakem Strehleovy legendární inscenace z roku 1972. Předtím tentýž titul úspěšně také inscenoval na salcburském festivalu roku 1965 (se Zubinem Mehtou jako dirigentem). Výpravu a kostýmy navrhl jeho dlouholetý spolupracovník Luciano Damiani (1923–2007). Obnovené nastudování zajišťují Mattia Testi (režie), Carla Ceravolo (scénografie) a Sybille Ulsamer (kostýmy). Hudebního nastudování se znovu ujal špičkový světový dirigent Zubin Mehta.

Wolfgang Amadeus Mozart: Die Entführung aus dem Serail – Teatro alla Scala 2017 (zdroj FB Teatro alla Scala)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat