Svět soudobé hudby u nás? Vlastně jeden malý rybník. Ale i to může mít výhody

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Ve Spojených státech existuje oficiální roční pozice „Visiting Scholar“, která umožňuje vést vlastní výzkum na katedrách jednotlivých univerzit. O Fulbrightovo stipendium pak můžete žádat až v okamžiku, kdy jste na danou katedru přijatí a máte zvací dopis z univerzity. Já musím ale vyzdvihnout, že životní náklady v USA jsou tak vysoké, že bych si tu bez Fulbrightova stipendia rozhodně nemohla dovolit žít po celý rok. Co se týká mého výzkumu, tak jeho background vychází z dokonalého čtvercového půdorysu Manhattanu, který se nasazuje na partituru, a vzniká tak zajímavá hudební forma. Jednou z otázek, které si v tomto výzkumu kladu, je tedy to, jestli může fungovat hudba, jež má předem danou „mřížku“, kterou jen vyplníme notami. Ta mřížka a čtvercová mapa New Yorku totiž v tomhle případě určuje i délku, průběh jednotlivých taktů a instrumentaci. Je to pro mne zároveň taková výzva, udělat to co nejpečlivěji, protože hudební forma pro mě vždycky hraje klíčovou roli a v tomto případě je už daná a já se jí musím přizpůsobovat.

Další otázka mého výzkumu je spíše na pomezí estetiky a týká se toho, zdali je možné prohlížet a „poslouchat“ mapu města skrze hudbu. Pokud bych měla blíže vysvětlit tuhle část, tak jen popíši, že sleduji rozdíly mezi zastavěnou a přírodní částí města – zkráceně tedy v místech, kde leží parky, mají nástroje pomlky a ve druhé části skladby naopak hrají pouze tam. Tím vznikají docela zajímavé plochy, jež na poslech opravdu vypovídají o mase budov, které zde člověk vystavěl oproti například rozsáhlému Central Parku. Ty rozdíly mezi přírodními a „nepřírodními“ částmi města ale sleduji i z důvodu jiných fyzikálních vlastností, co se týká i přirozeného ionizačního záření. Zkráceně se tedy jedná o přepis mapy do hudební skladby, který řeší jak otázku hudební formy, tak estetiku algoritmické kompozice.Se studiem hudby máte bohaté zkušenosti. V čem je podle vás studium kompozice na Columbia University jiné oproti tomu, s čím jste se setkala v Praze nebo v Bratislavě?

Ty rozdíly jsou obrovské, čímž však neříkám, že by to bylo někde horší anebo lepší. Vždycky to totiž do jisté míry záleží jak na studentovi, tak na profesorovi hlavního oboru. Jeden z největších rozdílů je ale v tom, že tady na Columbii je běžné, že měníte profesora skladby každý semestr, a to je obrovsky přínosné. Skladbu zde učí pouze čtyři profesoři: Fred Lerdahl – tonální hudba, George Lewis – experimentální hudba, Georg Friedrich Haas – spektrální hudba a Jean Baptiste Barriére – elektronická hudba. Jsou to opravdu špičky ve svých oborech, a proto je skvělé, že se během bakalářského/magisterského/doktorského studia dostanete ke všem. Mám mnoho krásných zážitků z jednotlivých hodin, protože oni sami nás během semestru ještě posílají ke konzultacím i mezi sebou.

Můžete nějak srovnat svět soudobé hudby u nás a ve Spojených státech?

To je hrozně těžká otázka, protože „svět“ soudobé hudby u nás trochu trpí tím, že je to vlastně jeden malý rybník, i když to třeba může mít i nějaké výhody. Historický vývoj soudobé hudby v Americe byl navíc úplně jiný než u nás a to také hraje velkou roli. Obecně ale vnímám, že je zde všechno takové otevřenější a například studenti i instrumentalisté musejí běžně absolvovat hodiny soudobé hudby, což jim později dost pomáhá právě při její interpretaci. Na našich seminářích skladby je navíc normální, že své skladby prezentují studenti, a když zbyde volné místo, tak ho doplní některý z profesorů a poví něco o své nové skladbě.

Máte při svém jistě nabitém programu čas navštěvovat koncerty (nejen) soudobé hudby?

Musím říct, že koncerty soudobé hudby vlastně navštěvuji každý týden, protože se zde toho děje hodně. Ale sem tam zajdu i na jiné akce, jako jsou představení v Met opeře anebo i koncerty Julliard Orchestra. New York má ale také skvělé Metropolitní muzeum umění (i tam jsou koncerty), kde se dají bez problému strávit celé dny. Myslím si totiž, že i v tom je právě potřeba mít rozhled, pokud se člověk věnuje současné hudbě.

Který z těchto hudebních zážitků ve vás zanechal nejhlubší dojem?

Mezi nejzajímavější koncerty současné hudby, které jsem doposud navštívila, patřil recitál Georgeho Lewise, portrét Alvina Currana anebo portét Steffana Gervasoniho v Miller Theatre. Velkým „hudebním“ zážitkem pro mne ale byl například okamžik, kdy si Georg Friedrich Haas na jedné ze svých přednášek jen tak sedl za klavír a v rámci probíraného tématu nám sám z not zahrál Messiaenovy Petites esquisses d’oiseaux.

Jaké jsou vaše hudební plány do budoucna a co si jako skladatelka jistě přivezete zpátky do Čech?

Přivezu si především důležitou životní zkušenost. Rok a zaběhnutí se v neznámém prostředí člověka docela hodně změní. Mezi nejbližší hudební plány patří několik jarních koncertů tady v New Yorku a pak se v létě chystám na novou skladbu pro Orchestr Berg pro říjnové koncerty CINEGOGA. Během září a října pak budu psát právě novou komorní skladbu, na kterou jsem dostala objednávku od Tisch School and Centre for Arts a její newyorská premiéra je stanovena na 2. listopadu 2015. I pro rok 2016 a 2017 už mám zadaných několik nových premiér na koncertech současné hudby, což mě moc těší. No, ale ten nejširší hudební plán je samozřejmě věnovat se hudbě po celý život, psát nové skladby na koncerty, udržovat pedagogické působení, hudbu dokumentovat z různých pohledů a také se v ní neustále vzdělávat. Ten „nejširší hudební plán“ jsem si ujasnila právě tady.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na