Svět staré hudby – pohled za oponu

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Dvacetileté zpoždění
O počátcích staré hudby v Čechách jsem se obšírněji rozepsal ve starším článku, který najdete zde. Skutečný rozvoj scény staré hudby (byť pozvolný) u nás však započal s dvacetiletým zpožděním až v devadesátých letech minulého století a vyrůstal na podobných základech, jako tomu bylo v Anglii, Francii, Německu nebo Holandsku o dvě desetiletí dříve. V hlavních rolích byl opět entuziasmus, idealismus a vůle proklestit si vlastní cestu. Po průkopnických začátcích Pavla Klikara a jeho souboru  Musica Antiqua Praha se postupně na scéně objevily soubory jako Musica Florea, Capella Regia Musicalis, Collegium Marianum, Ensemble Inégal, Collegium 1704 a řada dalších. Další vývoj byl u nás skutečně raketový a v současné době Česká republika na poli staré hudby patří mezi respektované velmoci.

Jen v Praze probíhá paralelně několik abonentních cyklů staré hudby, jejichž uměleckými garanty a organizátory jsou soubory, které vyvíjí současně bohatou nahrávací činnost, koncertují v zahraničí, organizují operní produkce a festivaly, vydávají noty, propagují českou hudbu v zahraničí… Úmyslně nejmenuji konkrétně – určitě bych na něco a na někoho zapomněl.

Jak fungují soubory staré hudby
Společným rysem našich i zahraničních souborů je, že vyrostly na zelené louce a že je nezastřešuje žádná státní instituce, která by zaručovala jistotu jejich budoucí existence. V tomto ohledu se jedná o „historickou provozovací praxi“ se vším všudy. Hudebník, který se vydal na dobrodružnou cestu staré hudby, je na tom totiž podobně jako jeho kolega v osmnáctém století. Nemůže očekávat profesní jistoty, placené dovolené ani péči odborových svazů a žije život umělce na volné noze se všemi jeho radostmi i strastmi. Na druhou stranu nehrozí upadnutí do šedi rutiny práce hudebního úředníka počítajícího čárky a přesčasy jak u výrobního pásu. Myslím, že většina z nás hudebníků by však neměnila.

Je samozřejmé, že každý hudebník má většinou jeden ansámbl, se kterým se cítí být nejvíce spjatý a považuje ho za ten „svůj“. Běžně však působí instrumentalisté i zpěváci i ve více souborech a tento jev souvisí s podstatou fungování umělce na volné noze. Scéna staré hudby je velmi kosmopolitní a ono „prolínání“ se děje nejen na lokální, ale i na mezinárodní úrovni. Stejné tváře špičkových instrumentalistů můžete potkávat v různých evropských orchestrech, jako je berlínská Akademie für Alte Musik, Freiburger Barockorchester nebo Il Giardino Armonico, a stejně třeba v Collegiu 1704. Jsem přesvědčený, že různorodost uměleckého uplatnění je jedním z atributů starohudební scény, který ji činí rozmanitou a živoucí.

Trocha ekonomie
Jak již bylo řečeno, soubory vzniklé z iniciativy buď jejich šéfů-zakladatelů, nebo skupiny hudebníků, se od počátku pohybovaly na volném hudebním trhu, a v konkurenci státem subvencovaných orchestrů rozhodně neměli na růžích ustláno. Takzvané „autentistické“ hnutí způsobilo skutečnou revoluci na poli klasické hudby a nejenže umožnilo veřejnosti objevit neznámé fascinující kapitoly evropské hudby, ale i radikálním způsobem změnilo také vnímání a interpretaci tradičního repertoáru minulých staletí. Pro kulturní politiku západoevropských zemí se staly specializované soubory staré hudby žádaným vývozním artiklem a například Bachova hudba ve strhujícím provedení souboru Musica Antiqua Köln platila na vrcholu slávy tohoto souboru za tu nejlepší reprezentaci německé kultury po celém světě.

Musica Antiqua Köln (cca 1980)
Musica Antiqua Köln (cca 1980)

Stoupající společenská prestiž staré hudby v západoevropských zemích otevřela možnosti částečného financování ansámblů staré hudby z veřejných rozpočtů a většině z těchto renomovaných ansámblů se takříkajíc „lépe dýchá“ díky této finanční podpoře.

U nás jsme zatím v situaci, kdy se daří získávat finanční podporu jak od Ministerstva kultury, tak od měst pouze v rámci nejrůznějších grantových řízení, přičemž získané částky jsou vždy účelově vázány na konkrétní projekty, z jejichž rozpočtu kryjí granty zpravidla pouze malou část. Novinkou je možnost žádat grant u Ministerstva kultury také na fungování souboru, ale to stále není srovnatelné se subvencemi, jakých mnoho let dosahovaly a dnes ještě dosahují špičkové soubory staré hudby v Belgii, Francii či Německu, kde je pravidlem, že každý takový soubor je spojován s určitým městem či krajem (často oběma) a ty vnímají takzvanou rezidenci souboru staré hudby jako skvělý reprezentační a vývozní artikl města a regionu. V žádném případě se nedá náš grantový systém a v něm získávané částky na fungování srovnat s každoročními subvencemi domácích symfonických orchestrů.

V praxi to znamená, že například na koncertní aktivity Collegia 1704 v Praze si musíme z větší části vydělat v zahraničí. Z toho důvodu také platíme v zahraničí za velmi drahý soubor a ekonomicky můžeme těžko konkurovat bohatě subvencovaným francouzským, belgickým nebo německým kolegům. Financovat všechny naše aktivity a organizační strukturu téměř výhradně z příjmů z koncertní činnosti, udržovat vysokou uměleckou úroveň našich koncertů a neustále na sobě pracovat a vyvíjet se, nesnižovat se ke komerčním projektům a přitom vytvářet finanční rezervu pro domácí koncertní aktivity není snadný úkol. Zmiňuji sice zkušenosti nabyté během desetiletí fungování Collegia 1704, ale jsem přesvědčený, že zkušenosti ostatních českých kolegů jsou velmi podobné.

Collegium 1704 - koncert k 10. výročí (foto Petra Hajská)
Collegium 1704 – koncert k 10. výročí (foto Petra Hajská)
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na