Ze sklepa do Besedního domu a zase zpátky aneb světová premiéra Filharmonie Brno

  1. 1
  2. 2
Ve čtvrtek 25. listopadu 2021, tedy v předvečer zavedení (staro)nových koronavirových opatření, Filharmonie Brno v Besedním domě zahájila svůj cyklus „Filharmonie doma“ prvním abonentním koncertem s názvem „Světová premiéra!“. Název přirozeně hovoří za samotný obsah, v tomto případě navíc velmi jednoznačně – vrcholem programu byla nová skladba na objednávku filharmonie od českého skladatele Michala Nejtka. Nebyla to ale jediná skladba, která v ten večer pod taktovkou šéfdirigenta orchestru Dennise Russella Daviese zazněla.

„Světová premiéra!“, 25. listopadu 2021 – Matt Haimovitz, Filharmonie Brno (foto Jiří Jelínek)
„Světová premiéra!“, 25. listopadu 2021 – Matt Haimovitz, Filharmonie Brno (foto Jiří Jelínek)

Úvodní skladbou programu byly Variace na Haydnovo téma op. 56a (1873) německého klasika Johannese Brahmse. Při pohledu na obsazení orchestru bylo patrné, že ani Filharmonii Brno se nevyhýbají nesnáze spojené s šířící se epidemií. Kromě několika externistů v různých orchestrálních skupinách v roli koncertního mistra zaskočil Leoš Zavadilík. Již od exponování samotného tématu, které podle četných odborných výzkumů nebylo zkomponováno Josephem Haydnem, bylo patrné, že provedení skladby se ponese v rozvláčném až serenádním tempu. A to navzdory častému označení jednotlivých variací tempovými pokyny con moto, vivace či poco presto. Nešlo nicméně o interpretaci překvapivou, jelikož šéfdirigent Dennis Russell Davies tento přístup povšechně praktikuje po celou dobu svého brněnského působení. V tomto uchopení skladby můžeme hledat i jisté přínosy, v „rychlých“ větách se totiž interpretace vyznačovala vytříbenou dynamikou a patřičně vygradovanými závěry, které patřily k tomu nejlepšímu z provedení Brahmsova díla. Jeho tvorbu orchestr provádí poměrně kontinuálně v různých programech a kontextech. Je otázkou, jestli bylo uvedení Variací na Haydnovo téma na úvod koncertu se světovou premiérou soudobé skladby motivováno esteticky, nebo spíše funkčně. Z estetického hlediska by se dalo namítat leccos. Dramaturgická obhajoba „tři různá období, tři různé kontexty“, kterou bylo možné se dočíst v tištěném programu, se zdá býti poněkud úsečná. Přece i Brahms si zaslouží uvedení v kontextuálně vytříbeném programu, kde silné stránky jeho hudebního díla vyzní nejlépe. Z funkčního hlediska je zařazení Brahmse logickou volbou, kdy jeho jméno slouží jako nástroj, jak přilákat konzervativnější posluchače na program se světovou premiérou, která při vší objektivnosti mnohé nezřídka zastraší. Lze předpokládat, že ony motivace byly konsensem obou hledisek – se zdárnou realizací.

„Světová premiéra!“, 25. listopadu 2021 – Leoš Zavadilík, Filharmonie Brno (foto Jiří Jelínek)
„Světová premiéra!“, 25. listopadu 2021 – Leoš Zavadilík, Filharmonie Brno (foto Jiří Jelínek)

První polovina koncertního programu pokračovala uvedením Violoncellového koncertu op. 22 (1945) amerického komponisty Samuela Barbera. Sólového partu se ujal Matt Haimovitz, izraelský rodák působící převážně v USA a Kanadě. Brněnské publikum se s Haimovitzovou hrou mohlo seznámit před téměř dvěma lety, kdy se v lednu 2020 pod taktovkou Michaela Schønwandta představil ve Violoncellovém koncertu č. 2 Alfreda Schnittkeho. V Barberově Koncertu je sólové violoncello poprvé exponováno až po delším orchestrálním úvodu, který skýtá veškeré nosné aspekty celého díla, a sice oscilaci metra a synkopaci v ústředních, velmi zapamatovatelných a pod kůži se vrývajících motivech, které v lecčems připomínají tvorbu Igora Stravinského. Sólová melismatická melodie nad orchestrální prodlevou tedy nastoupila jako jistý kontrast k popsanému úvodu. Již tato část napověděla, že Haimovitz k interpretaci svého partu přistoupil s poněkud zdrženlivou expresivitou, avšak distingovanou precizností. Tento přístup jako by podpořily zvukové kvality jeho nástroje (sestrojeného v Benátkách roku 1710 Matteem Gofrillerem) vyznačující se jakousi uměřeností až zastřeností bez mohutných rezonancí ve spodních rejstřících, což zároveň vyhovovalo pizzicatům, připomínajícím zvuk elektroakustické kytary. I z těchto důvodů violoncellistovi nejvíce sedl teskný lyrismus druhé věty Koncertu, jejíž bezchybné provedení patřilo k vrcholům celého programu. Haimovitz známky živelnosti přece jen projevil ve třetí větě, a to zejména v dialozích s orchestrem nebo sólovými vstupy jednotlivých nástrojů, během nichž často aktivně gesticky a – respirátoru navzdory – mimicky komunikoval jak s dirigentem, tak prvním pultem houslí. V této souvislosti je nutné vyzdvihnout výkon „zaskakujícího“ koncertního mistra za energičnost a profesionalitu umocněnou četnými úsměvy, které ze své pozice rozdával jak do orchestru, tak do hlediště. Jisté výtky lze hledat v některých nejednotných orchestrálních nástupech nebo občas rozpačité intonaci dřevěné dechové sekce. Barberova hudba je přece jen bližší předpokládané estetice úplně nové skladby a její zařazení do programu sloužilo snad jako jisté přemostění k současnosti. Soudě dle viděného i slyšeného je spolupráce orchestru s Mattem Haimovitzem úspěšná a nebylo by jistě proti uměleckým plánům instituce, kdyby se sólista před brněnskou filharmonii v budoucnu při vhodných příležitostech posadil znovu.

„Světová premiéra!“, 25. listopadu 2021 – Matt Haimovitz, Dennis Russell Davies, Filharmonie Brno (foto Jiří Jelínek)
„Světová premiéra!“, 25. listopadu 2021 – Matt Haimovitz, Dennis Russell Davies, Filharmonie Brno (foto Jiří Jelínek)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments