Světová premiéra taneční verze West Side Story na brněnském výstavišti

Je to historicky podruhé, kdy brněnští baletní umělci inscenují světově proslulý titul. 30. prosince 1938 uvedlo Zemské divadlo v Brně světovou premiéru Prokofjevova baletu Romeo a Julie v choreografii Ivo Váni Psoty. Hlavní role ztvárnili Zora Šemberová a Psota. Nyní brněnský baletní soubor inscenoval světovou premiéru taneční verze věhlasného muzikálu West Side Story v režii a choreografii Mária Radačovského.
M. Radačovský: West Side Story – ND Brno 2017 (zdroj NDB / foto Ctibor Bachratý)

V programu se píše: „Slavný muzikál, který dnes uvidíte v tanečním zpracování, vychází z nesmrtelného příběhu Romea a Julie Williama Shakespeara a měl svou scénickou premiéru v roce 1957 ve Winter Garden Theatre na Broadwayi. Geniální novodobá variace na shakespearovský příběh mladých milenců Leonarda Bernsteina se hraje po celém světě a málokdo nezná nebo neumí zanotovat hity Maria, Tonight či America. Témata v díle obsažená, jako například boj o teritorium, láska, agrese, šikana nebo rasismus, jsou stále aktuální, a to je kromě uměleckých kvalit jeden z důvodů neutuchající obliby generací diváků. S nápadem vytvořit soudobou muzikálovou podobu Shakespearovy hry přišel choreograf Jerome Robbins již v roce 1949. K realizaci však došlo až o osm let později, kdy autoři spojili drama tragické lásky s aktuální problematikou, tedy s pouličními gangy a rasovou nesnášenlivostí. Slavná filmová adaptace broadwayského muzikálu Leonarda Bernsteina, Arthura Laurentse a Stephena Sondheima vznikla čtyři roky po newyorské premiéře, a kromě obrovského úspěchu přinesla svým autorům i deset Oscarů. Není bez zajímavosti, že česká premiéra West Side Story byla uvedena právě v našem divadle v roce 1970.“

Aktualizovaný příběh Shakespearova dramatu je v Brně skvěle inscenován ve stylizovaném prostředí haly výstaviště. Na tomto místě rád uvádím jméno scénografa inscenace Marka Hollého. Vytvořil originální jevištní prostor, kde diváci sedí proti sobě a sledují inscenaci odehrávající se v centrálním prostoru o rozměrech třicet pět krát osm metrů. Divák se ocitá, s nemalým přispěním výborné kostýmní výtvarnice Alexandry Gruskové, na newyorské ulici, sportovním hřišti, v krejčovské dílně, ve snovém světě představ Tonyho či v soukromí Marie. Navíc inscenátoři umocnili autentičnost současného vnímání tanečního příběhu spoluprací s prodejcem automobilů Renocar, který zapůjčil velké množství automobilů, jež hned u vstupu diváky osloví a v průběhu inscenace dokonce Tony přijede krásným kabrioletem za Marií během balkonové scény.

Pro osvěžení libretní stylizace Shakespearova dramatu si dovolím citaci obsahu z divadelního programu: „V příběhu z newyorské Západní čtvrti stojí proti sobě dva pouliční gangy bojující o malé hřiště: bílí Tryskáči (Jets) a přistěhovalci z Portorika Žraloci (Sharks). Pro neustálé potyčky se Tryskáči rozhodnou na chystané tancovačce vyzvat Žraloky na souboj, který tento spor definitivně rozhodne. Riff, vůdce Tryskáčů, přemluví kamaráda, bývalého člena gangu Tonyho, aby přišel a Tryskáčům pomohl. Ten se ale na tancovačce zamiluje do Marie, sestry Bernarda, vůdce Žraloků. Ten samozřejmě nepřipouští jinou možnost, než že si Maria najde přítele mezi Portorikánci. Večer se Maria a Tony znovu setkávají, vyznají si lásku a domluví další schůzku. Když se pak znovu setkají, prosí ho Maria, aby chystaný boj gangů zarazil, což jí on slíbí. Vydává se na místo konání bitky, ale plánovaný pěstní souboj se zvrtne v boj na nože, ve kterém Bernardo smrtelně zraní Riffa. Ztrátou nejlepšího přítele zoufalý Tony v afektu vyrazí proti Bernardovi s nožem a zabije ho. Maria se dovídá, že je Bernardo mrtev a kdo je jeho vrahem a nemůže tomu uvěřit. Tony za Marií přichází a vše vysvětluje, společně se domlouvají na útěku. Když Maria pošle svou kamarádku a zároveň přítelkyni již mrtvého Bernarda Anitu se vzkazem pro Tonyho, napadnou ji cestou Tryskáči a znásilní ji. V ponížení a vzteku jim řekne, že Maria je mrtvá. Chino, který se o ní ucházel, ji zastřelil, když se dozvěděl o ní a o Tonym. Když se zpráva donese Tonymu, nešťastný vyběhne do noci hledat China. Ke svému údivu ale spatří živou Mariu a rozbíhá se k ní. Než ji ale stihne sevřít v náručí, padá střelen z Chinovy zbraně a Maria jen sleduje, jak jí její láska umírá v náručí.“

Nyní k samotné režijní a choreografické koncepci Mária Radačovského. Úvodem bych chtěl říci, že tuto inscenaci považuji za jednu z jeho nejlepších. Obstál v nelehkém zadání. Pro lepší pochopení této recenze mi dovolte laskavě přirovnání – Radačovský vytvořil choreografii pro diváky sedící v divadelním hledišti, ale zároveň stejnou měrou vnímali jeho taneční příběh lidé, kteří jako by seděli na zadní scéně. To vskutku není snadné.

Navíc interpreti hlavních rolí pouze netančí, ale zároveň reagují na anglicky mluvené a zpívané texty originální nahrávky Leonarda Bernsteina, které jsou přirozenou součástí této jedinečné taneční show. Inscenace je interpretačně, výrazově i technicky velmi náročná nejen pro sólové role, ale také co do skvěle interpretovaných sborových výstupů. Nadšen jsem byl zejména sugestivními rvačkami Jets a Sharks, vášnivými tanci portorikánských i amerických párů či skvělou humornou taneční parodií na policajty.

Je jen jedno slabší místo v Radačovského inscenaci. Tony se v poslední části večera svěřuje Marii, že zabil Bernarda. Po této dramatické situaci vstupuje do prostoru šest bílých baletních párů a jejich abstraktně stavěná choreografie nepřispívá k dramaturgické srozumitelnosti inscenace. Tato situace se v tomto duchu rozvíjí dále… Přichází již mrtvý Bernardo a tančí se živou přítelkyní Marie Anitou. Pak se objeví i mrtvý Riff a zopakují si konflikt, který vedl k jejich tragickému konci. Záměrem režiséra a choreografa bylo vytvořit živou ilustraci přiznání Tonyho Marii. Kdyby Mário Radačovský zvýraznil vyprávění Tonyho a světelně i ve zpomaleném nereálném pohybu divákovi v mlze připomněl jeho osudově tragickou situaci, měl bych pro tuto premiéru jen samá nej.

Co říci o hlavních interpretech světové premiéry. Taela Williams a Arthur Abram – představitelé Marie a Tonyho, vytvořili ideální pár, který technicky přirozeně i se silným obsahovým prožitkem ztělesnil tragický příběh milenců. Riffa, vůdce Tryskáčů, sugestivně interpretoval Ivan Popov a jeho úhlavního soupeře, šéfa Žraloků Bernarda, se stejně intenzivním nasazením vytvořil Martin Svobodník. Závěru inscenace dominoval výkon Anity, úžasně plnokrevně ztvárněný Ivonou Jeličovou.

Na závěr recenze mi dovolte sdělit vám důležitou informaci. Kdo chcete tuto jedinečnou inscenaci v Brně zhlédnout, vězte, že majitelé autorských práv ze Spojených států povolili pouze patnáct představení. Pro vaši orientaci uvedu termíny repríz: 28., 29., 30. 11.; 1., 2., 3. prosince 2017; 27., 28., 29. a 30. ledna 2018. Držím vám palce, abyste tuto událost českého tanečního světa na vlastní oči zhlédli.

Hodnocení autora recenze: 95 %

 

Mário Radačovský:
West Side Story
Dirigent hudební nahrávky: Leonard Bernstein
Choreografie a režie: Mário Radačovský
Scéna: Marek Hollý
Kostýmy: Alexandra Grusková
Světelný design: Tomáš Morávek
Videoprojekce: Martin Svobodník, Jak Fuksa
Balet Národního divadla Brno
Světová premiéra 25. listopadu 2017 pavilon P Výstaviště Brno


Maria – Taela Williams (alt. Emilia Vuorio, Eriko Wakizono)
Tony – Arthur Abram (alt. Uladzimir Ivanou, Dillon Perry)
Riff – Ivan Popov (alt. Michal Pimek)
Bernardo – Martin Svobodník (Petr Hos, Martin Segeťa)
Anita – Ivona Jeličová (alt. Markéta Pimek Hrabalová, Andrea Popov Smejkalová)

www.ndbrno.cz

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Hodnocení

Vaše hodnocení - M. Radačovský: West Side Story (ND Brno 2017)

[yasr_visitor_votes postid="278395" size="small"]

Mohlo by vás zajímat