Světové premiéry a soudobá hudba na Pražském jaru 2019

„Světové premiéry byly vždy pevnou součástí Pražského jara. Láká nás objevovat nové talenty a pestrost současné hudby. Proto jsme s objednávkou oslovili trojici mladých autorů, v jejichž tvorbě se dnešní svět zrcadlí pokaždé jedinečným způsobem,“ uvádí ředitel festivalu Roman Bělor.

Pestré je i nástrojové obsazení, pro které autoři píší. Jako první bude uvedeno orchestrální dílo Hypnos z pera Šimona Vosečka. Na koncertu 19. května jej zahraje PKF – Prague Philharmonia pod taktovkou mladého britského dirigenta Bena Glassberga, vítěze slavné soutěže v Besançonu. Skladba æther Jakuba Rataje vedle názvu poutá i použitými hudebními nástroji – na neotřelou kombinaci smyčcového kvarteta, klavíru, hoboje a těreminu se mohou těšit diváci 24. května. Novinka Jany Vöröšové nazvaná Atlas mraků zazní v podání saxofonového kvarteta Bohemia 26. května.

Atlas mraků Jany Vöröšové
 „Tón saxofonu je pro mnoho lidí zatížen asociacemi na jazzovou hudbu, já sama jej mám spojený se vzpomínkou např. na mého oblíbeného Johna Zorna. Ale tomu bych se právě chtěla vyhnout a najít trochu jiný než obvyklý zvuk,“ říká Vöröšová o své nové skladbě. „Proto jsem ansámbl rozšířila o akordeon. Skladbu doplní o bohatou harmonii a zvukově se bude dobře pojit se saxofony. Navíc je nástrojem, který ‚dýchá‘, může frázovat podobně jako dechové nástroje.“

Poetický název skladby Atlas mraků vzbuzuje zvídavost, co stálo za inspirací – vždyť identický název nese skladba, kterou komponuje jedna z hlavních postav stejnojmenného filmu režisérské trojice Toma Tykwera a sourozenců Wachowských. „Vůbec ne – film jsem ani neviděla, je to náhoda!“ směje se Vöröšová. „Mraky mě vždycky zajímaly. Fascinují mě jejich proměnlivé tvary. Stejně jako mraky,
i hudba je podobně mnohovrstevná. Pozorování mraků nabízí jednoduchý a intenzivní zážitek. Stačí zvednout hlavu a můžu se kochat.“

Jméno Jany Vöröšové bylo v poslední době hojně skloňováno –  krátce po té, co u ní Pražské jaro objednalo skladbu, vyhrála rovněž v skladatelské soutěži České filharmonie. Hudební vzdělání získala na Pražské konzervatoři, pražské HAMU, ale i Královské konzervatoři v Bruselu, kde se seznámila nejen s nejmodernějšími technologiemi elektronicky zpracovávaného zvuku.

„Bohemia Saxophone Quartet je soubor, který již mnoho let působí na české scéně, kde systematicky a na špičkové úrovni mapuje český i světový repertoár pro toto nástrojové složení. Bude zajímavé sledovat, jak si Vöröšová poradí s poněkud drsným zvukem čtyř saxofonů,“ říká Miroslav Pudlák, kurátor soudobé hudby na Pražském jaru. „Během své existence ansámbl navíc inicioval řadu zakázek soudobým skladatelům a přispěl tak k rozšiřování repertoáru pro toto obsazení. Hlavní bodem programu bude britský minimalistický skladatel Michael Nyman, se kterým soubor navázal už v minulosti tvůrčí spolupráci.“

Hudební most Praha-Vídeň
Pražské jaro s objednávkou orchestrálního díla oslovilo Šimona Vosečka, českého skladatele působícího od roku 2002 ve Vídni. „V Praze jsme měli zatím málo příležitostí poznávat jeho hudbu, která je zároveň moderní i posluchačsky přístupná,“ říká Pudlák. Tím je umocněna symbolika pražsko-vídeňské dramaturgické linky tohoto koncertu – vedle Vosečka zazní dva slavné Mozartovy opusy – Symfonie č. 40 g moll a Koncert pro lesní roh č. 2 Es dur.

Šimon Voseček sklízí úspěchy na mezinárodní scéně už několik let, zejména díky komorním operám. V Praze studoval skladbu na konzervatoři u O. Kvěcha a v roce 2002 odešel studovat do Vídně, kde žije dodnes. Ostatně i jeho nové dílo nazvané Hypnos rozvíjí atmosféru nočních scén jeho zatím poslední opery Hybris, která byla s velkým úspěchem roku 2016 provedena ve vídeňském Sirene Operntheater. „Hypnos nesleduje konkrétní hudební program, jde spíš o atmosféru někde na hraně vědomí a podvědomí,“ popisuje Voseček. Svou expresivitou upoutá i autorův úvodní text v partituře: „Nejasná hranice mezi realitou, snem a noční můrou. Mrtvý ti nalije skleničku, morče si vypůjčí kontaktní čočky. Život rozemletý v mixéru. Paralelní svět nesplnitelných přání spletených s banálními obavami.“

Šimon Voseček je důkazem rozmanitosti směřování současné hudby. Zatímco někteří autoři si zakládají na užití novodobých technik instrumentální hry, pro Vosečka nejsou zásadním parametrem určujícím originalitu skladby. „Poslední dobou si všímám, že je vlastně využívám stále méně. Během studia skladby s Chayou Czernowin ve Vídni jsem si toho hodně vyzkoušel, ale postupem času docházím k přesvědčení, že v mém osobním případě nejsou novodobé techniky hry nezbytné pro novodobost hudby samotné, v mém případě možná dokonce naopak. Jako školený varhaník jsem vyrůstal na hudbě např. Bacha nebo Messiaena, tedy hudbě založené primárně na práci s výškami tónů. Teď se mi zdá, že se postupně vracím k těmto kořenům,“ zamýšlí se Voseček. „Partitura Hypnos v podstatě nepřináší zásadně jiné technické nároky, než ty, které byly běžné už před rokem 1945, snad s výjimkou rytmických poměrů. Z tohoto pohledu někdo může vnímat moji hudbu jako spíše konzervativnější.“

Lidské tělo inspirací hudbě
Jakub Rataj je skladatelem, jehož práce přesahuje do světa zvukových instalací a performancí inspirovaných lidským tělem – pohybem, dechem, pulzem a gesty. „Rataj jako skladatel projevil všestrannou vynalézavost a hravost – sestrojil například vlastní nástroj ‚Raketon‘ pro koncert s orchestrem Berg,“ uvádí Pudlák. (Rataj sám na konto raketonu uvedl: „Raketon jsem nesestrojil, autorem nástroje je Michal Cimala. Já jsem měl “jen” tu možnost několik měsíců objevovat možnosti Raketonu v Trafačce a pak napsat skladbu pro Raketon a Orchestr Berg.”)

Všechny tyto předpoklady Rataje předurčily pro kompozici skladby pro těremin, nástroje, který i po sto letech od svého prvního uvedení vyvolává úžas, neboť je ovládán bez doteku, pouze pohybem paží, dlaní a prstů. „Název æther je skrytým věnováním výjimečnému a v této skladbě exponovanému hudebnímu nástroji – těreminu, původně známému jako ætherphon,“ vysvětluje Rataj. „V době vzniku tohoto nástroje (1919) byl pojem æther chápán jako všudypřítomná substance, v níž se šíří elektromagnetické záření. Aetherphon je nástrojem, který přetváří prázdný prostor mezi člověkem
a dvěma anténami ve zvukové frekvence. Stojí ve středobodu celé kompozice. Často jen nenápadně propojuje ostatní nástroje díky svému mimořádnému frekvenčnímu rozsahu a charakteristické zvukové barvě vzdáleně připomínající lidský hlas.“

Jedním z prvních skladatelů, kteří pro těremin komponovali, byl Bohuslav Martinů. „Jeho Fantazie byla premiérována na podzim roku 1945 a je opravdu velmi dobře napsaná,“ říká Carolina Eyck, v současnosti jedna z nejvyhledávanějších hráček na těremin a jeho velká popularizátorka – vystoupila na prestižní konferenci TEDx. „Do kadence napsal Martinů překrásnou lidovou melodii, kterou hraji jako duet s violou. Je to moje oblíbená pasáž, hru na violu jsem totiž také studovala,“ vyznává se.

Zatímco Martinů ve své Fantazii používá těremin jako sólový nástroj, možná spíše jako zpěvačku
s mimořádným rozsahem, Rataj se snaží tento nástroj do zvuku ansámblu integrovat. „V tom právě spočívá velká výzva. Zkombinovat a vyvážit akustické nástroje s amplifikovanými je nelehkým úkolem, skladbu může obohatit nebo i úplně zastřít,“ přemítá Rataj. S těreminem se blíže seznámil v roce 2013, kdy spolupracoval s další vynikající hráčkou, Pamelií Curtis. „Objevování nových zvukových
a interpretačních možností, posouvání hranic nástroje (i těch vlastních), je založené nejen
na teoretických znalostech, ale především na experimentování s interprety. Proto i v případě psaní nové skladby pro těremin začínám nejprve u rešerše nástroje, interpretačních možností a limitů, které se často snažím posouvat,“ uzavírá Rataj.

Hvězdný ansámbl soudobé hudby
„Dramaturgickým ideálem řady koncertů soudobé hudby na Pražském jaru je vždy představit alespoň dva význačné zahraniční soubory, a vedle toho dát prostor českým interpretům, kteří se věnují tomuto žánru,“ říká Miroslav Pudlák, kurátor soudobé hudby na festivalu. „V tomto roce je takový zahraniční soubor pouze jeden, zato však ten nejprestižnější. Hlavní hvězdou koncertní řady soudobé hudby bude Ensemble intercontemporain – celosvětově jeden z nejvýznamnějších souborů ve svém oboru.“  Na Pražském jaru už byl v minulosti čtyřikrát, dvakrát dokonce se svým zakladatelem Pierrem Boulezem v roli dirigenta. „Obvykle zde prezentoval klasiku 2. poloviny 20. století, nebo osvědčené opusy. Tentokrát přináší horké novinky – novou skladbu Bruna Mantovaniho, kterou nedávno premiéroval,
a nové dílo Miroslav Srnky vzniklé pro LA Philharmonic, které v Praze zazní v evropské premiéře,“ podtrhuje Pudlák.