AUDIO: Svěží, moderní, elegantní opera…

  1. 1
  2. 2
Janáčkův Osud měl před týdnem premiéru v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě v režii Jiřího Nekvasila. Inscenace vznikla v rámci celoročního projektu kulturních institucí města Ostravy Janáček Ostrava 2018 a Národní divadlo moravskoslezské se díky ní stalo celosvětově druhým divadlem, kde bylo uvedeno kompletní operní dílo Leoše Janáčka. A to v roce 2018, kdy probíhají oslavy jeho životního jubilea. V Ostravě navíc o víkendu vrcholil Hudební maraton Leoše Janáčka, pod jehož křídly se odehrála i jedna z prvních repríz Osudu, věnovaná zesnulému janáčkovskému badateli, profesoru Johnu Tyrrellovi. O nové inscenaci informuje náš reportér Vojtěch Babka.
Jakub Kettner (Lhotský, malíř), Linda Ballová (Míla Válková), Lukáš Bařák (Konečný), Anna Knollová (Nalévačka vody), Petr Levíček (Dr. Suda), Janáček: Osud, Národní divadlo moravskoslezské 2018 (foto Martin Popelář)

Leccos, co se událo v Janáčkově životě před započetím prací na opeře Osud, můžeme v díle samotném vystopovat. Kořeny opery sahají do roku 1903. A to je rok, který pro skladatele začal velmi tragicky; ve věku 21 let zemřela po návratu z Petrohradu jeho dcera Olga. Předtím mu šéf opery pražského Národního divadla Karel Kovařovic vrátil partituru Její pastorkyně s tím, že dílo je neproveditelné. Janáčkovi je v tom čase 49 let…

V srpnu se vydává podle svého zvyku do Luhačovic, které se v té době dynamicky rozvíjejí jako slovanské centrum. Vznikají slavné stavby Dušana Jurkoviče, odkazující na lidové, folklorní motivy, stejně tak ale Luhačovice chtějí být střediskem kulturním. Lázeňské město překypuje životem. Konečně, postavy prvního dějství Janáčkova Osudu, které je zasazeno právě do Luhačovic, mají své předobrazy ve skutečných osobách. Za všechny připomeňme, že doktor Suda je de facto Dr. Blaho, který se o rozvoj města významně zasazoval, v malíři Lhotském pak rozpoznáme Jožku Úprku… A Janáček v bílém obleku tu byl už po několik let pravidelným hostem.

V roce 1903 ho tu ovšem zastihujeme jako velmi deprimovaného muže. Po všech předchozích událostech zvažuje, jestli vůbec pokračovat v komponování. Potkává ale krásnou ženu a jednoho dne od ní dostává na stůl tři rudé růže. Janáček se s Kamilou Urválkovou seznamuje a vyslechne si její příběh. Kamila měla v mládí milostný románek se skladatelem a dirigentem Ludvíkem V. Čelanským. Podezíral jí z nevěry a z pomsty napsal o Kamile jednoaktovou operu, která se v roce 1897 v Praze hrála. Okouzlený Janáček o tom píše domů manželce Zdeňce, přirovnávaje nepřímo Kamilu k zesnulé dceři Olze. A dlouhou dobu udržuje s Kamilou důvěrnou korespondenci, z níž část nechává své choti číst, a část si úzkostlivě zamyká ve svém psacím stole… A odhodlává se Čelanského čin napravit. Na pravou míru má vše uvést nová opera. Která má navíc jasně kontrastovat s Její pastorkyní; Janáček sám píše: „Vím, že jsem v opeře černě do černého maloval… teď bych si přál libreto svěží, moderní, překypující životem a elegancí…“

Anna Knollová (Nalévačka vody), Janáček: Osud, Národní divadlo moravskoslezské 2018 (foto Martin Popelář)

A rozhoduje se, že libreto nové opery má být veršované. Mnohé z Janáčkova života má totiž velmi prosté kořeny a my zde musíme připomenout, že několik dnů předtím jej v Praze nadchlo provedení Čajkovského Oněgina. Libretistku nachází v přítelkyni své zesnulé dcery, básnířce Fedoře Bartošové. Libreto opery, text, který píše sám skladatel, verše mladičké učitelky Bartošové, sled jednotlivých scén… to vše prošlo mimořádně složitým a dlouhým vývojem. Janáček s Bartošovou si práci vyměňovali jak osobně, tak poštou. Janáček obměňuje samotnou dramaturgii opery, kdy například třetí dějství rozdělí na dvě poloviny a první část se má hrát ještě před prvním aktem na úplný začátek…

Několika osudovými zákruty se stane, že Janáčkův Osud bude na premiéru čekat více než padesát let. Autor se samozřejmě o uvedení velmi snažil, nicméně stále se odkládalo až do chvíle, kdy ho měl na stole šéf opery nového Městského divadla na Královských Vinohradech, onen Ludvík V. Čelanský, o němž už byla řeč… Je otázkou, do jaké míry se sám v Janáčkově opeře poznal a zdali mu vůbec došly všechny souvislosti. Byť prvotní autorův záměr uvést na pravou míru příběh Kamily Urválkové se mezitím poněkud odsunul do pozadí a dílo pracuje mnohem šířeji s tématem hledání umělecké pravdy, může být vztaženo na jakýkoli obor umělecké – i obecně lidské – činnosti, hodnot z ní vznikajících a lpění na těchto hodnotách… I spolupráce s Bartošovou se upozaďuje, Janáček Osud neustále reviduje, nechává si radit, poslední revize je snad z roku 1917… A pak začíná psát Výlety páně Broučkovy a na Osud takřka zapomíná. Opera zazní pouze ve třicátých letech z rozhlasu. A na jeviště se dostává až v Brně v roce 1958, a to v dramaturgické úpravě, která zohledňuje autorovo rozdělní třetího aktu na dvě části, na úplný začátek a na konec. A tak tato premiéra operu v její původní podobě nepředložila.

My si ve stručnosti nastiňme jednotlivá dějství opery tak, jak se odehrávají v nové ostravské inscenaci Jiřího Nekvasila. Jsme na živé lázeňské kolonádě v Luhačovicích, krásná mladá paní Míla Válková potkává skladatele Živného a je zřejmé, že se už znají. Sbor učitelek nacvičuje vystoupení, celá společnost odchází na výlet. Míla a Živný si vyjasňují svůj dávný milostný vztah a jeho konec. V retrospektivě se dovídáme, že Mílina lakotná matka chtěla zabránit sňatku s nepřijatelným „žebrákem“ Živným, leč oba svůj vztah i nadále tajně udržovali a zplodili syna. Po porodu musí Míla na matčin pokyn na Živného zapomenout a ten se celý čas trápil domnělou nestálostí Míliných citů. Matka se se vztekem o jejich novém setkání a rozhodnutí vést společný život dovídá.

Ve druhém aktu – o čtyři roky později – již existuje část Živného autobiografické opery, kterou skladatel přehrává u klavíru a líčí, jak v ní Mílu dehonestoval za její údajnou nevěru. Žije s nimi Mílina duševně nemocná matka, která si úzkostlivě střeží svoje šperky. Útočí na Živného a v nestřežené chvíli se se šperky vrhá přes zábradlí, Míla se jí snaží zadržet, ale obě ženy umírají.

Reklama
  1. 1
  2. 2

Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na