Svěží, příjemný, stylově kompaktní večer. Ivo Kahánek a Jan Simon s Jihočeskou filharmonií

  1. 1
  2. 2

Druhá věta – Larghetto – soustředěná Poulencem na hru jediného klavíru (Ivo Kahánek) přinesla jemnou nostalgii, s francouzským jemným vkusem byla výrazově pianistou vystižena vnitřní realita půvabného toku hudby. Sympatická dirigentka se ukázala jako pozorná doprovazečka sólistů, což je u dirigentů specifický rys, jenž zdaleka není vrozen všem (u nás byl až telepatickým citem pro doprovody vyhlášeným dirigentem Václav Smetáček). Je to umění empatie, zajisté pevného smyslu pro rytmus a tempo, s vnitřním spolehlivým metronomem v sobě, s vycítěním momentů jen leggiero naznačené jemné agogiky a dynamických odstínů ve jménu jemného stylu. Ani mezi sólovými klavíristy nemají smysl pro pevnost rytmu a souhry zdaleka všichni, leckteří se museli podobných pokusů i vzdát a zůstat jen u sólových recitálů. Klavíristé Jan Simon a Ivo Kahánek však tímto muzikantským citem a pevným rytmem zřetelně oplývají, ba je zjevné, že uměním přizpůsobovat se citlivě jeden druhému a společně dirigentovi sympaticky vynikají. Souhra s orchestrem působila naprosto uvolněně, samozřejmě, jako příjemné, nenucené domácí muzicírování.

Finale Allegro molto – akcentovalo v interpretaci svět fantazijních představ půvabných a zcela originálních francouzských kavárniček, nočních barů i kabaretů. Vnitřní realita hudby meziválečné Paříže se odrážela v hravosti obou klavírů – v nadlehčeném tempu a neoklasicistně chápaném stylu půvabně plynoucí Poulencovy skladby. Pro mne to byl hlavní bod příjemného večera, zdálo se mi, že rovněž pro početné publikum sálu Metropolu, jenž byl zcela zaplněn.

Záměrně jsem zde porušil dramaturgickou posloupnost programu, neboť Poulencova kouzelná hudba tvořila přirozený vrchol koncertu. Poulenc představuje typického autora dvacátého století, takže se hodilo před zmíněnou kompozici zařadit českou premiéru (můžeme vznešeněji užít jistě adjektiva světová) soudobého českého skladatele střední generace Aleše Pavlorka – Lašské obrázky. Což je suita pro malý orchestr se čtyřmi částmi – Lašský Janáček, Lašské halekačky, Lašské proměny, Lašský skok. Cyklus plyne převážně v tonálním duchu, a pokud je inspirován oblastí Lašska, pochopitelně se zde nemohou neozvat modální inspirace, jimiž je obecněji právě moravský folklór prolnut. Skladba byla přijata publikem velmi příznivě, ukázala se plná oprávněnost jejího zařazení mezi velkými mezníky světové hudby a namnoze i sympaticky rozptýlila obavy publika ze soudobé artificiální tvorby.

Dirigentka skladbu nastudovala a dirigovala se zaujetím, porozuměním pro její obsah, s citem pro tempická odstínění, energicky vyhmátla efektní gradaci finální věty. Působila dirigentsky neokázale, s funkčně přesným gestem. Jak trefně zdůrazňoval jeden výborný český dirigent s pedagogickým nadáním – dirigenta neradno hodnotit dle vizuální stránky, leč hlavně podle toho, co dokáže z daného tělesa vytáhnout, jak dirigentovi orchestr hraje. To je jeho hlavní vizitka! Z tohoto pohledu byla sympatická dirigentka ve čtvrté dekádě věku, leč vzezřením působící minimálně o deset let mladší, zjevnou muzikantskou a výrazovou inspirací pro hudebníky. Večer působil jako svěží, příjemný a stylově kompaktně postavený.

Hodnocení autora recenze: 90%


Ivo Kahánek (klavír)
Jan Simon (klavír)
Dirigent: Zoe Zeniodi

Jihočeská filharmonie
16. listopadu 2017 Divadelní sál Metropolu České Budějovice

program:
Gabriel Fauré: Pavana fis moll, op. 50
Wolfgang Amadeus Mozart: Koncert pro dva klavíry a orchestr č. 10, Es dur
Aleš Pavlorek: Lašské obrázky (světová premiéra)
Francis Poulenc: Koncert pro dva klavíry a orchestr d moll

www.jcfilharmonie.cz

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Jihočeská filharmonie -Z.Zeniodi & I. Kahánek, J. Simon (České Budějovice 16.11.2017)

[yasr_visitor_votes postid="277029" size="small"]

Mohlo by vás zajímat