Svjatoslav Richter o sobě a o hudbě (23)

Deníky o hudbě (4)


24. června 1971 Tours
Písňový večer Mady Mesplé
Vivaldi, Schubert, Richard Strauss, Fauré, Roussel, Poulenc, Debussy
Ve Francii je tahle zpěvačka velmi populární. Její program byl dobře sestaven a dobře se poslouchal. Nedá se o ní říci nic negativního. U publika, které ji určitě zná, nevyvolává šílené nadšení, ale myslím, že kdyby vystoupila v Moskvě, rozmlátili by lidi nábytek a měla by senzační úspěch. Nicolette Le Chevallier mi po koncertě hrdě řekla: „Je to Francouzka z jihu jako já.“ Francouzi z jihu nejsou ostatními Francouzi vnímáni stejně. Vzpomínám si, že Angèle van de Velde hovořila o Nicolettě až se stopou pohrdání: „Je trochu moc ‚méridional‘ (jižanská).“ To není koneckonců důležité; také mistral byl „méridional“… Přišli jsme z koncertu spokojeni.

25. června Tours
Julliard Quartet
Haydn: Kvartet g moll op. 77 č. 1; Bartók: Kvartet č. 3; Beethoven: Kvartet Es dur op. 127
Nádherný koncert! Lépe hrát ani není možné! Nikdy jsem neslyšel kvarteto tak vysoké úrovně. Nedá se to popsat… Zázrak zůstane zázrakem! Já mohu jen mlčet.

1. července Tours
Orchestre de Paris. Dirigent Georg Solti
Bartók: Hudba pro smyčce, bicí a celestu; Beethoven: Symfonie č. 7 A dur
Grange bylo pro dnešní večer zvlášť přebudováno, takže orchestr neseděl jako obvykle uprostřed sálu, nýbrž z akustických důvodů na konci. Solti se cítí v Bartókově hudbě jako ryba ve vodě, v tomto mistrovském díle zvuků, rytmů a nálad. V Beethovenovi se Solti projevil jako strašlivě primitivní a jeho koncepce mě nijak zvlášť nenadchla.

Červenec–srpen. Innsbruck. Nahrávka.
Verdi: Macbeth, tři scény. Maria Callas
Tři dokonalé zázraky velké divy a operní tragédky. Jak obrovská síla je v jejím přednesu!
Také signor Verdi je na výši. Něco takového se nedá překonat.

Rachmaninov: Rapsodie na Paganiniho téma. Gary Graffman
Poslouchal jsem Rapsodii s velkým potěšením (nevěděl jsem, že to měl také být balet. A proč bych to měl vědět???). Gary Graffman, se kterým jsem se kdysi setkal v Americe a zdál se mi velice sympatický, hrál svůj part brilantně. Ale já bych tuhle skladbu hrát nechtěl, přes její velké kvality. Pokud jde o téma, je Brahms lepší. A poslední takty jsou podle mého pro skladbu skutečnou urážkou.

Srpen, Salcburk
Mozart: Così fan tutte. Dirigent Karl Böhm
Reri Grist zářila, jak to dokáže jen ona. Janowitz hrála svou roli s rafinovaností a humorem. Všechno to bylo zajímavé a úspěch pochopitelně obrovský. Velká výprava… Ale jaký jen je Così fan tutte potměšilý námět! Například: Když se loď vrátí, všichni se vylekají, ale zároveň je všechno tak živé, veselé. komické a… zlé. Je to podruhé, co slyším Così fan tutte v Salcburku. Poprvé to bylo přece jen lepší: Elisabeth Schwarzkopf, Christa Ludwig, Fritz Wunderlich, Hermann Prey. A lepší režie, ve starém, realistickém stylu. Tentokrát (Janowitz, Fassbaender, Reri Grist, Fischer-Dieskau) není režie o nic horší, ale scény jsou často konvenčnější a poněkud nudné. (Obraz, kdy je na pozadí Vesuv, přitahuje přirozeně veškerou pozornost a probouzí ve mně – skoro dětinské – přání, vidět ho v celé jeho nádheře. Jenže tady to kouřilo asi jako cigareta.) Böhm dirigoval výtečně, ale to není nic nového! V Salcburku musí být prvotřídní umělci; to víme, ceníme si toho a považujeme to za své právo. Ceny vstupenek jsou ovšem příšerně vysoké. Přítomnost Fischera-Dieskaua propůjčuje souboru zvláštní lesk. Co ten udělal z role intrikána, bylo plné neobyčejné fantazie a zábavné.Srpen, Salcburk
Alban Berg. Wozzeck. Dirigent Karl Böhm (zase jednou prokázal sílu výrazu a talent). Marie  – Anja Silja, Wozzeck – Walter Berry (1. představení), Theo Adam (2. představení)
Řekněme rovnou, že Anja Silja je ideálním ztělesněním Marie; totéž platí pro oba Wozzecky, i když herecky je možná Theo Adam lepší… Myslím, že Berg dospěl s Wozzeckem do slepé uličky, ale do svým způsobem „geniální“ slepé uličky. Tehdy neexistovalo nic, co by s ním bylo srovnatelné, a je otázka, zda se to dá v budoucnu zopakovat; možná je to typicky rakouský fenomén. Každopádně vím, že byl Britten Bergem silně ovlivněn (jako ostatně i Dargomyžského Kamenným hostem!!!). A přece nalezl Britten jako operní skladatel úplně jinou, vlastní cestu. Büchner na nás působí vazbou svého dramatu na současnost a svým negativním pohledem na svět. Büchner a Berg pro sebe jsou zjevně stvořeni a tohle spojení působí na posluchače a diváky obrovskou mocí. Setkal jsem se s tímto dílem poprvé a chci ho vidět ještě jednou. Udělalo na mě obrovský dojem. Hudba tu hraje trochu jinou roli, téměř nepostřehnutelnou a přitom nevyhnutelnou, tj. osudovou. Hlavní téma, které vše ovládá, člověka přivede téměř do tranzu. Orchestrální zemětřesení finále prvního a posledního dějství je doslova něco neslýchaného. Jistě, obsah, východisko opery se úplně nevymanilo z verismu, ale Berg dodává každému elementu zcela vlastní barvu a závěr je opět úplně nový. Provedení je skvělé: ostatně, nebylo tohle dílo premiérováno v Salcburku a nenalezlo tady všeobecné uznání? [premiéra Wozzecka byla roku 1925 v Berlíně] Karty tedy byly dobře rozdány.

Salcburk
Emilio de Cavalieri: Rappresentatione di anima et di corpo
Velmi zajímavé dílo (nevím, ve kterém století vzniklo), archaické a s ničím srovnatelné. Už si ho bohužel moc nevybavuju. Bylo to trochu abstraktní a je těžké najít slova, která by popsala jeho kvality. Bylo zvláštní to vidět a slyšet. V Salcburku existují občas taková nečekaná překvapení, i když jinak je festival vrchol konzervativismu.

Salcburk
Mozart: Figarova svatba. Dirigent: Herbert von Karajan
Pro Salcburk absolutní triumf! Upřímně řečeno, nečekal jsem to. Teď je jasné, kdo je to Karajan! A čeho je schopen. Ze všech Figarek, které jsem mohl vidět, je tahle vrchol, v každém ohledu. Především hudebně. Je zbytečné jít do detailů. Od prvního do posledního taktu dokázal Karajan svým Mozartem dokonalé mistrovství. Lepší obsazení si není možné představit ani ve snu (Janowitz jako Hraběnka, Stratas jako Zuzanka…). Všichni nádherně zpívají a stejně i hrají. Ponellova režie (a výprava také) je skvělá a může sloužit za příklad stylizace. Je to pravý požitek pro oči a dokonale odpovídá Mozartově hudbě. Jedno z velmi vzácných příkladných operních představení, která mi bylo v životě dopřáno vidět.

Innsbruck
Schubert: Sonáta
c moll, Sonáta B dur. S. R.
Má nahrávka těchto dvou Schubertových postumních sonát má víc předností než chyb; především první větu Sonáty B dur jsem, myslím, nasadil ve správném tempu a držel jsem se ho.

Září. Vídeň
Alban Berg: Lulu
. Dirigent: Christoph von Dohnányi. Anja Silja, Dietrich Fischer-Dieskau
V každém směru velkolepá realizace divadelně i hudebně chmurného a odpudivého díla. Anja Silja je pro Lulu jako stvořená; řekl bych, že je to její nejlepší role. Dohnányi diriguje orchestr přísně a čistě, takže je tato hudba, jejíž sluchové vnímání je občas velice namáhavé, prezentována co nejlépe. Na jevišti je všechno tak, jak to být musí, a výstup Lulu ve třetím jednání, jak odhodí střevíce na deku, upoutá pozornost.

(Pokračování)
Přeložila a připravila Vlasta Reittererová

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat