Svjatoslav Richter o sobě a o hudbě (37)

  1. 1
  2. 2

15. 4. Studio Melodija. Poslech nahrávek z koncertů v Japonsku
Schumann: Noveletty č. 2, 4 a 8. Chopin: 13 preludií. S. R.
S Novelettami 2 a 4 jsem spokojen, ale v osmé je nepřesnost. Donutili mě, abych ji „prominul“ (jak mám slabý charakter!). Chopinových 13 preludií se mi líbilo, jim také; dokonce si myslím, že jsem v nich odkryl cosi typicky chopinovského. Přesto je pravděpodobné, že obdivovatelé sentimentálního Chopina si na své nepřijdou.21. a 22. 4. pokračování poslechu
Schubert: Moments musicaux č. 1, 4 a 6, Impromptu č. 4 As dur. Chopin: Balada č. 3 As dur, Balada č. 4 f moll. Debussy: Bergamská suita, Rytiny. S. R.

Geniální díla, a víc než to. Jak se může člověk dostat na takovou úroveň??? Nevím to, nevím… U balad se nedokážu rozhodnout… Jsou asi špatné, jako většina mých nahrávek. Stačí si je poslechnout a hned mám špatnou náladu.

22. a 23. 4. Vzpomínkové večery na památku Prokofjeva. Nahrávky
Prokofjev: Ivan Hrozný, oratorium, op. 116, dirigent Riccardo Muti. Klavírní koncert č. 1 Des dur, S. R., dirigent Kiril Kondrašin
Nejprve jsme hráli filmovou hudbu k Ejznštejnovu filmu a také k Alexandru Něvskému. Viděl jsem ten film už před koncem války a moc mě nenadchl. V paměti mi vlastně zůstala jen sekvence, kdy Ivan umře a jeho plnovous trčí do vzduchu. Hrál ho Nikolaj Čerkasov. Ten film byl tendenční, měl oslavovat cara a působil vylhaně. Mnoho let po Prokofjevově smrti vytvořil dirigent Avram Stasevič z filmové hudby oratorium, které se, soudě podle dnešního poslechu, velmi zdařilo. Interpretace Riccarda Mutiho zní přesvědčivě, působivě a „hrozně“. To dílo je nabito divokostí, práskáním biče při tanci opričniků, atmosférou teroru, a zároveň se v něm projevuje Prokofjevův pozitivismus. Všichni naši přátelé poslouchali s velkým zájmem (jen Viardo říkal, že je to poměrně slabá hudba, ale určitě trochu ze zlomyslnosti); mně se to velmi líbilo. Pak jsme si poslechli jako přídavek 1. koncert v mé interpretaci s Kirilem Kondrašinem. Je to celkem dobrá nahrávka, zaplať bůh; exploze radosti ze života a fantazie.

8. 5. Výstava obrazů Vasilije Šuchajeva na památku Vladimira Sofronického
Skrjabin: Mazurky, op. 3, č. 6 a 9; Preludia, op. 13, č. 6, op. 22, č. 1; Etudy, op. 8, č. 7 a 9; Valčíky, op. 38; Dva tance, op. 73, č. 1, (Guirlandes) a č. 2 (Flammes sombres); Vers la flamme, op. 72. Vladimir Sofronickij
Skrjabin je stvořen pro Sofronického právě tak jako Sofronickij pro Skrjabina. V mládí mě tahle hudba nijak zvlášť nepřitahovala, připadala mi salonní. Sofronickému a také samozřejmě Neuhausovi musím vděčit za to, že jsem tohoto skladatele pochopil a začal ho opravdu milovat. Nikdy jsem se nestal čistokrevným skrjabinovcem, i když byly doby, kdy bych s radostí konvertoval, ale zase se to za nějaký čas vypařilo. Skrjabin není denní chleba; je to spíš těžký likér, jakým se čas od času opijeme, poetické opium, křišťál, který se snadno rozbije. Na jeho hrobu na Novoděvičím hřbitově kdysi stál křišťálový kříž. Jednoho krásného, smutného dne ho někdo podle nejlepšího ruského zvyku ukradl.

14. 5. Nahrávka
Berg: Komorní koncert. S. R. a Oleg Kagan, Soubor sólistů Moskevské konzervatoře, dirigent Jurij Nikolajevskij
Konečně ta deska vyšla. Pracovali jsme na ní dlouho a dlouho jsme na ni čekali. Výsledek je, ani se nechce věřit, pozitivní. Provedení je korektní a hudba srozumitelná. Za jedinou vadu nahrávky může producent EMI, protože dobře neznal partituru. Při míchání nevytáhl vždycky ty správné nástroje; například trylek klavíru na konci první věty je příliš silný, přestože je v notách ppp.

15. 5. Nahrávka
Monteverdi: Orfeo. Eric Tappy atd., dirigent Michel Corboz
Poslouchal jsem vstoje v hale našeho bytu a na naše hosty ve velkém pokoji se ani nepodíval (je to vždycky pokušení). Co jsem slyšel, bylo fantastické zjevení. Pochopil jsem, jak bylo tohle dílo ve své době odvážné, skoro jako Wagner pro 19. století.

17. 6. Hohenems
Schubert: Zimní cesta. Christa Ludwig, u klavíru Eric Werba
Christa Ludwig zpívá ten geniální cyklus s hloubkou a vážně, ale trochu těžkopádně. Z června nás přesadí do prosince a možná dokonce do ledna. Představuji si, že Schubertovi nebylo lehko u srdce, když to psal, a že je to projev jeho poničeného zdraví. Eric Werba se mi nelíbil. Sám si obracel a vždycky přitom nechal pár not v levé ruce spadnout pod piano. Je to neseriózní.

27. 6. Tours, Grange de Meslay
Bach: Partita č. 3 E dur pro housle sólo, Oleg Kagan. Hindemith: Sonáta pro violoncello sólo, op. 25, č. 3, Natalie Gutmanová. Lutoslawski: Bukolika pro violu a violoncello; Ravel: Sonáta pro housle a violoncello, Kagan a Gutmanová
Nezvyklý večer bez klavíru, obvyklého základu komorní hudby. Všechno se vznáší ve vzduchu a já dostávám chuť se toho zmocnit nejen sluchem, nýbrž přizpůsobit to pohybu svých rukou, jako by moje vnímání, poznamenané příliš mým nástrojem, nemohlo odolat. Bach žádné chvalozpěvy nepotřebuje a s Olegem je to zrovna to pravé. Tóninu E dur má v krvi; koupe se v ní ke své i naší potěše. Natašino podání bylo úžasné a zcela odpovídající velikosti skladatele. Bukolika pak byla velmi pěkné intermezzo. Ravelovu skladbu jsem už od těchto interpretů slyšel mockrát. Velmi zdařilý večer…, a přece jsem měl pocit, že klavír schází. Je to jistě nedostatek mé velmi relativní muzikálnosti. Možná to není ani tak klavír, jako… pedál. Bez něj impresionismus cosi postrádá.

(Pokračování)
Přeložila a připravila Vlasta Reittererová

Foto archiv 

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na