Svjatoslav Richter o sobě a o hudbě (46)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

24.11. nahrávka
Josef Suk: Asrael, dirigent Václav Talich
Už jsem tuto hudbu slyšel tolikát, ale zůstává pro mě pořád tím, čím na mě zapůsobila poprvé. Pořád mě dojímá, děsí, způsobuje mi otřes. Je absolutně jedinečná, její tragika je tak naléhavá (a Talich!!). Asrael, anděl smrti…

24.12. Vánoce, nahrávka z koncertu v Tokyu
Brahms: Variace na Paganiniho téma, S. R.
Opětovný poslech díla, u kterého je tak těžké, skoro nemožné dosáhnout dokonalosti. Nina se mě ptá: „Proč to tedy hrajete? A tak často?“ Už je to zkrátka jednou mistrovské dílo, pak je to výtečná škola kázně, a za třetí se mi líbí. A nakonec je v mém nadšení pro ně taky malá porce ješitnosti, s níž tuto výzvu přijímám.Svjatoslav Richter20.2. 1988 Opera v Hamburku
Mascagni: Cavalleria rusticana; Santuzza: Julia Varady, dirigent – nějaký italský trouba
Přijel jsem schválně do Hamburku, abych viděl Julii Varady, mám s ní mít v Tours koncert s Čajkovského romancemi. Po dlouhém vyjednávání jsme dohodli termín zkoušek, ale z časových důvodů ze všeho sešlo. V roli Santuzzy byla jako zpěvačka i herečka úžasná. A kromě toho mám Sedláka kavalíra rád.

[bez data] Mnichov, nový sál Filharmonie
Skrjabin: Sonáta-fantazie č. 2; Chopin: Sonáta č. 2 b moll, Nokturno Es dur op. 55, č. 2; Ivo Pogorelich
Pravý Pogorelich. Velmi zvláštní, ale čím to je? Dělá to dojem, že neví, co hraje. Není to póza, spíš něco fyzického. Podivná nerovnováha mezi pravou a levou rukou, kterou kolikrát ani není slyšet. O těch nesmyslných a u Skrjabina úplně nepřirozených rubatech nemluvě. Z první věty Chopinovy Sonáty dělá smělou pianistickou etudu, s druhým tématem v plném forte. „Smuteční pochod“ hraje rychle a střední díl jako Bacha (ale zvuk je krásný). Finále se utopilo v pedálu. Konec Nokturna byl jednoduše směšný. Je to zvláštní případ!

12.4. Moskva, televizní vysílání ke 100. výročí narození Heinricha Neuhause
Chopin: Scherzo b moll, Jevgenij Malinin; Skrjabin: Prometheus, báseň ohně (u klavíru S. R.), dirigent Jevgenij Světlanov
Mrzí mě, že Žeňa Malinin vzal ten večer tak málo vážně. Co to mělo být? Zase jednou 2. scherzo, po tisící: proč se tedy muselo hrát tak nezajímavě? Kde je práskání bičem v 5. taktu? – za které mě v Salzburgu v novinách setřeli… Ale ať se podívají do not! A místo vášně v druhém tématu city. Ne, Žeňo, bylo by lepší, kdybys toho nechal. Při Prometheovi jsme byli soustředění a všechno šlo dobře, ale… proč ty odchylky od Skrjabinových tempových údajů; a ve finále, v prestissimo, ta gigantická ritardanda? Světlanov byl podle všeho spokojen.

23.4. nahrávka z koncertu v Kolíně 10.3.1988
Liszt: Mefistův valčík, sedm z Études d’exécution transcendante, S. R.
Zase jedna z mých živých nahrávek, která se mi zdála celkem zdařilá. Jaký omyl! Náladu to sice má; všichni (já ne) věří, že to je ta nejdůležitější je kvalita. Ale ty kiksy, ta přehánění, nedostatek skutečné koncentrace a něco, co asi spočívá v mé hře – zbytečná zatěžkanost – to všechno mě rmoutí (a nejen to). Rád bych to býval zahrál lépe.

31.5. v autě na cestě z Kasselu do Heidelbergu
Beethoven: Koncert č. 4 G dur, Emil Gilels
Gilels přistupuje k tomuto koncertu se vší vážností. V technice a zvuku je bezvadný. Jen jedno mě mýlí: tempo první věty je přehnaně pomalé, všechno je to pak jakési líné, nehybné.

6.6. Heidelberg, Penta-Hotel, videonahrávka „Chopiniana S. Richtera“
Chopin: Polonaise-Fantasie op. 61, Valčík F dur, Mazurky cis moll, C dur, F dur, a moll, Etuda cis moll op. 25, Scherzo D dur, S. R.
videofilm z Kolína
Skrjabin: Prometheus, dirigent J. Světlanov (a S. R.)
Poslouchal jsem a usrkával při tom whisky, protože jsem poslední dva dny byl strašně deprimovaný. Přesto se dá říci, že tahle „Chopiniana“ (takový strašný název) je docela slušná nahrávka. Má dokonce atmosféru a nejsou tam chyby. To mě docela uspokojilo.
Ani Prometheus není žádná katastrofa, ale Světlanovův problém je jeho „ruský“ interpretační styl, který mi vůbec nic neříká (to jeho trvání na monumentalitě…). U Skrjabina to je tak trochu jako by se na katedrálu v Chartres posadily kupole z Donského kláštera.

12.6. Paříž, restaurace Adonis
Sutherland a Callas: Bellini, Donizetti, Gounod, Rossini (Casta diva, Linda de Chamonix, Romeo et Juliette, Lazebník sevillský atd.) ZÁZRAK!!
Po mém koncertě pro UNESCO na památku Arthura Rubinsteina jsem se zase jednou octl v restauraci, která se dřív jmenovala Le jardin d’albran a teď je to L’Adonis. Doprovázeli mě signorina Borromeo a doktor Marteau. Obsluhoval nás šarmantní černoch s copem a menu bylo lahodné. A protože šéf (zmíněný černoch) byl milovník hudby, linuly se na nás z reproduktorů restaurace božské zvuky. Sutherland nebo Callas, nedá se říci, která byla lepší…

15.6. Rue de Lombards
Rimskij-Korsakov: Sněhurka (začátek prologu), Irina Archipova, dirigent Vladimir Fedosejev (pod vší kritiku)
Příšerné! Člověk by si myslel, že je to nudná a špatná hudba. To jsou „umělecké důsledky“ toho, že byl člověk předtím kapelníkem souboru balalajek. Ani Archipová se nemohla prosadit; a což teprve ptačí sbor! Tohle se nesmí dělat. Je hrozné, poslouchat skladby, které máme rádi, v takovémhle provedení.

19.6. Tours, Grange de Meslay
Martial Solal-Trio (jazzové trio)
Brilantní, virtuozní, skutečný svátek… A to všechno je improvizace. Kontrabasová sóla rychle unavila. Sóla hráče na bicí (je také malíř a vystavoval vedle Musseta a fotografie Pierra Lotiho) byla bravurní a hlučná. A potom Solal… výtečné…
Takzvaný nový jazz je ve skutečnosti mnohem staromódnější než to, co jsem slyšel tohoto večera.

23.6. Grange de Meslay
Rossini: Petite messe solenelle, dirigent Claude Panterne
Rossiniho si nijak zvlášť necením (až na předehru k Hedvábnému žebříku a Tarantelu), tohoto večera byl ale výborně proveden, především sopranistka Élizabeth Vidal a tenorista Donald Litaker (takový komický zjev s knírkem; scházel mu jen slamák) byli dobří. Dirigent pracoval zřejmě pečlivě a s velkou obětavostí… Oba klavíristé, Noël Lee a Christian Ivaldi (ale především Ivaldi) byli vynikající (velmi zajímavé bylo jejich sólo). Skladba sama je moc sympatická. Publikum bouřilo, ale ovace patřily především Natalii Stutzmann, která podle mého soudu nebyla nejzajímavější.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat