Svjatoslav Richter o sobě a o hudbě (51)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

12. srpna
Haydn: Roční doby, dirigent Karl Böhm
Geniální, velké, dokonalé dílo. U Haydna je stále co objevovat (to g, f, es a d na začátku!!!!!), a ta svěžest! On je opravdu náš současník. Prokofjev ho měl rád úplně právem. Je to hudební roh hojnosti. V duchu si ho spojuju s Rubensovými krajinami. Všechno je to pozemské, ale ta země je neodolatelně krásná…
Poslouchal jsem sám, s notami. Na koncertě jsem Roční doby slyšel naposledy hodně dávno s Maazelem. Velmi to na mě zapůsobilo.
Lépe znám Stvoření, které jsem hrál na klavír a slyšel jsem Markewitchovu nahrávku, ještě když jsme bydleli v Něždanově ulici. Slyšel jsem ho také na koncertě v Aldeburghu, kde ho úžasně dirigoval Britten, soprán zpívala Heather Harper. Mám obě tahle díla moc rád, jsou krásná a dobře se poslouchají. Moje láska k Haydnovi ostatně nepotřebuje dalších důkazů: mám v repertoáru 17 jeho sonát.

24. 8. Oslo, Koncertní dům
Ravel: Pět řeckých lidových písní, Schönberg: Brettl-Lieder, přídavky: R. Strauss, Bizet, černošské spirituály; Jessye Norman, klavírní doprovod Philip Moll
Obrovský sál, pochopitelně plný. Přišli jsme na druhou část koncertu. Výstup černé královny v ohromující toaletě. Publikum v tranzu. Zpívá na nejvyšší úrovni vokálního umění. Její pianissimo je právě tak úžasné jako fortissimo. Všechno je jí dovoleno, protože všechno dělá dobře, včetně zbytečných gest. Je krásná, je to symbol, je jedinečná.
Ravel: Nádherně zazpíváno, ale zvlášť mě to nedojímá. Není to z jeho nejlepších skladeb, takové nepůvodní a poněkud primitivní.
Schönberg: Virtuozně provedeno; ale v téhle sbírce kabaretních písní je dost triviálního. Jejich rozmanitosti schází originalita, a tím jsou mi velmi nesympatické.
Jako přídavek Romance Richarda Strausse v Es dur: skvělé. Potom Habanera z Carmen. Publikum jak u vytržení. Zní to přesvědčivě, navzdory nemožně pomalému tempu, jako smuteční pochod.
A nakonec spirituály. Ano, ale ne pro mě. Tuhle hudbu nemám rád.
Úspěch jako na stadionu. A ještě něco, co mi vadí: všechno je to americké a zacílené na efekt.
Den nato přišla Jessye Norman na koncert, co jsme měli s Lízou Leonskou. Majestátně sestupovala po úzkém schodišti k mé šatně. Když jsme si vyměnili komplimenty, poradil jsem jí, aby na pódiu nosila diadém, že by jí slušel. Zasmáli jsme se… Je velmi sympatická.

21. 9. Vídeň, Koncertní dům
Šostakovič: Komorní symfonie D dur op. 83a (transkripce 4. kvartetu od Rudolfa Baršaje), dirigent Rudolf Baršaj
V první části koncertu jsem hrál dva Bachovy koncerty s Baršajem. Už jsem s ním nehrál víc než 20 let, protože Sovětský svaz opustil. Integrita, profesionalita. Pravý Bach. Baršaj je mistr…
Šostakovič měl u Vídeňanů velký úspěch. Je to skvělé dílo, zoufalé, s humorem na ostří nože v závěru. Radost nevzbuzuje. Baršajova úprava je vynikající.

23. 9. cestou mezi Jesolem a Padovou, nahrávka
Saint-Saëns: Koncert č. 5 F dur, S. R., dirigent Christoph Eschenbach (nahrávka koncertu ve Schwetzingenu); Gershwin: 3. věta Koncertu F dur (transkripce pro varietní orchestr), sólista: George Gershwin
Jeli jsme na oběd do Jesola, které je v září opuštěné, slunce zatažené a moře bouřlivé; když stoupáme po dřevěném můstku, ohrožují nás vlny. Milena má strach. Při jídle sledujeme s Raoulem naše auto, aby nám ho někdo neukradl. Dobře jsme se najedli a zase jedeme po silnici, za zvuků Saint-Saënsovy a Gershwinovy hudby. Nahrávka Saint-Saënse se mi líbí, až na malý lapsus ve třetí větě. Eschenbach se mi zase jednou jeví velmi přesvědčivý. Pátého Saint-Saënse jsem už jednou hrál ve Vídni, se synem Igora Markewitche. Měli jsme tři zkoušky a také jsme při koncertě něčeho docílili. Ale Eschenbach byl u cíle hned při první zkoušce. S ním se hraje dobře.
Gershwin: Bylo by těžké proti tomu něco namítat, když sedí u klavíru autor, ale tohle aranžmá (kdo to dělal nevím) se mi nijak zvlášť nelíbí (to znamená – vůbec se mi to nelíbí). Tempo je navíc strašně rychlé; neodmítám virtuozitu, ale tohle je tak trochu tyátr. Jenže… hraje to autor.
Brzy jsme dojeli do Padovy, kde na mě čekali Jurij Bašmet a Pavel Vernikov. Začal jsem s nimi hned zkoušet Bachův 3. a 7. koncert a 25. Mozartův, budeme je hrát na koncertech po Itálii.

12. 11.  Vídeň, hotel Josefshof, nahrávka
Ernst Křenek: Jonny vyhrává, dirigent Lothar Zagrosek
Nahrávku mi věnoval bratr Ulli Fischerové (Bébé), mistr cukrářský. Je to část série s názvem „zvrhlá hudba“ a aby tomu dodal pointu, vyrobil nám navíc lahodné zákusky.
Naposled jsem tuhle operu slyšel ještě v Oděse, a dokonce mi i v detailech zůstala v paměti. Dnešní poslech mě rozhodně nezklamal. Naopak, uvědomil jsem si, že je to mistrovské dílo a Křenek je významný skladatel. Pak mě potěšilo, že Eschenbach je stejného názoru. Je to radost, potvrdit si po tolika letech, že bylo mé mladické nadšení pro toto dílo oprávněné; bylo to v Oděse roku 1930 nebo 1931. Dirigent byl Samuel Stolterman, režisér Grečněv (byla to odvážná inscenace). Roli Maxe zpíval Čiško, Anitu Žukovská, Jonnyho Illin, Daniella Snibrovskij a Yvonnu Slivaková.
Z pohledu do dálky: na jeviště přijíždí vlak. Tehdy to bylo tak nové a zajímavé! Ale nejdůležitější je hudba, a ta nezestárla…

28. listopadu
Richard Strauss: Z Itálie, op. 16, dirigent Riccardo Muti
To dílo odedávna něžně miluji. Ještě v Oděse jsem dostal (žlutou) kapesní partituru, často jsem si v ní četl, ale příliš jsem tomu nerozuměl. Názvy jednotlivých epizod probouzely mou fantazii a vymýšlel jsem si k tomu historky.
A když jsem hrál své první koncerty s jedním mladým dirigentem (byl to Riccardo Muti), naléhal jsem na něj, aby se toho díla ujal (nikdo ho tehdy nehrál), a on to udělal. Jednou, po jedné zkoušce, ho dirigoval jen pro mě. Krátce nato jsem ho náhodou potkal v hale hotelu Imperial ve Vídni, velmi se změnil a zestárl. Měl jsem velkou radost, když mi řekl, že mi právě poslal svou nahrávku. Tu dneska poslouchám.
Nejkrásnější část je podle mě „Na kopcích Campagna“, člověk tu krajinu doslova vidí. „V ruinách Říma“ je velmi energická epizoda, bez jakékoli nostalgie. Styl a instrumentace „Na pláži u Sorrenta“ s mořským příbojem – je to úplně jiné než u Debussyho a skoro nasládlé. Čtvrtá věta ja parádní příklad brilantní orchestrace. Strauss svému řemeslu rozumí… Skvělé dílo.

Riccardo Muti a Svjatoslav Richter (foto archiv)
Riccardo Muti a Svjatoslav Richter (foto archiv)
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na