Švýcarský večer na Dnech Bohuslava Martinů

Komorní koncert uspořádaný Nadací Bohuslava Martinů ve spolupráci s velvyslanectvím byl ve festivalovém programu označen podtitulem Martinů a jeho švýcarští současníci. Ještě víc to však byl večer flétnisty Felixe Renggliho. Hrál ve všech osmi kompozicích.
Komorní koncert: Martinů a jeho švýcarští současníci – Dny Bohuslava Martinů 11. 12. 2017 (zdroj Dny Bohuslava Martinů / foto Natalia Vasileva)

Kdo je Felix Renggli? Šestapadesátiletý profesor z Basileje a Freiburgu, postupně sóloflétnista orchestrů v St. Gallen, Curychu, Lucernu a dalších městech, sólový a komorní hráč s koncertními i pedagogickými úkoly a zkušenostmi pokrývajícími Evropu i další světadíly, umělec široce rozkročený mezi starou a současnou hudbou. Škoda, že o něm tyto a další podrobné informace musel návštěvník koncertu hledat na internetu. Umělec, který nesl na svých bedrech dvouhodinový program, by si zasloužil, aby byl představen.

Sestava skladeb byla sofistikovaná a zajímavá. Pořadí bylo Bohuslav Martinů, Frank Martin, Arthur Honegger, Bohuslav Martinů. A po přestávce ještě jednou totéž… Flétna s klavírem, sólová flétna, flétna v dalších kombinacích… Bohuslava Martinů výrazně ovlivnila meziválečná francouzská kultura. Patřil k ní a do ní i Honegger, narozený švýcarským rodičům ve Francii, Pařížan. Skladatel Martin, pocházející z frankofonní Ženevy, měl se Švýcarskem užší životní souvislosti, s Paříží v podstatě žádné. Oba byli s Martinů vrstevníci, Honegger s ním měl umělecky společného víc. Martinů po válce ve Švýcarsku žil, byl tam hrán, zemřel tam, ale hudebně se k zemi ve své tvorbě nijak zvlášť nevztahoval. Přesto bylo téma Martinů a jeho švýcarští současníci podnětné. Oba skladatelé, s nimiž byl Martinů dán do kontextu, jsou autory zajímavé hudby. Jsou známí? Honegger bez debaty, Martin mnohem méně. Obojí je důvodem k uvádění jejich tvorby.

Hned Madrigalová sonáta od Martinů, napsaná pro flétnu, housle a klavír, zazněla svrchovaně skvěle; možná nicméně v až zbytečně vyhrocených tempech. Martinova Balada pro flétnu a klavír byla dravá, převážně spíše rapsodičtější než baladická; v celkovém dojmu jde o mistrovsky stylizované virtuózní dílo. Honeggerova sotva čtyřminutová sólová flétnová studie Tanec kozy z roku 1921 je dvojdílná, rozezpívaná i zasněná. Flétnová sonáta od Martinů obsahuje všechny znaky jeho typického komorního slohu – jímavé kantilény střídané figuracemi, neoklasickou hravost a přehlednost formy, synkopy i zklidnění, střídání a výměny úlohy nástrojů… Jde o nesmírně životnou a vděčnou hudbu, při které si přijdou na své hráči i posluchači. Promenády od Martinů mají oproti rafinované Madrigalové sonátě místo klavíru cembalo a jsou i proto stylizovány mnohem víc prvoplánově, pravidelně, neobarokně. Ve Třech vánočních písních od Franka Martina mají hlavní slovo mezzosoprán a varhany, flétna hudbu především zdobí, obkresluje její obrysy a vyplňuje prostor. Nejzdařileji působí třetí píseň s krásnou jubilací na slově Hallelujah. Následující Honeggerova nedlouhá Romance pro flétnu a klavír vyzněla skutečně až „romanticky“. Večer pak uzavřelo Trio pro flétnu, violoncello a klavír od Martinů. Právě jeho tři tria a Flétnová sonáta byly osou a hlavními položkami večera.

Švýcarský protagonista programu hrál ve všech třech triích z proporčních důvodů na flétnu dřevěnou, v ostatních sólových věcech jinak na zvukově nosnější, bohatší a průraznější flétnu kovovou. Po celý večer hrál suverénně, s chutí, pozitivně, v potřebných odstínech, skladby působily v jeho podání jako repertoárové, zažité a plně pochopené, jako vesměs vysoce virtuózní, ale zvládané beze stopy obtížnosti. Největší úkol měl ten večer vedle Felixe Renggliho klavírista Daniel Wiesner. Plně při věci, bezchybný, v souhře pozorný. Na koncertě se dále podílela mezzosopranistka Markéta Cukrová, houslistka Adéla Štajnochrová, violoncellista Petr Nouzovský, cembalistka Monika Knoblochová a varhaník Petr Čech. Tvořili s Rengglim vyrovnané sestavy. Večer byl nejen jeho zásluhou, ale i díky nim muzikantsky skvělý, profesionální, elektrizující, zajímavý, i přes příbuznost skladeb – danou uplatněním flétny a dobou vzniku – značně různorodý, bez sebemenšího náznaku formálnosti či zbytečnosti.

Co Martinů vedlo k užití cembala v Promenádách? Jaký význam mají slova „madrigalová“ a „sonáta“ v jeho triu z roku 1942? A proč se Honeggerova skladba z roku 1921 jmenuje Tanec kozy?  Stejně jako informace o interpretech, rovněž informace o hraných skladbách by bylo nutné si najít jinde. Nemluvě o textu písní Franka Martina… U nízkonákladových aerolinií není jídlo během letu součástí ceny letenky. Proč se Dny Bohuslava Martinů úspornými tištěnými programy bez zpívaných textů, ba dokonce i bez průvodního slova – a nebylo tomu tak zdaleka jen v případě tohoto koncertu – pasovaly do kategorie nízkonákladového festivalu, není úplně jasné, když už ze své podstaty jsou přehlídkou se vzdělávacím momentem – a přehlídkou dobře koncipovanou, angažující dobré interprety.

Hodnocení autora recenze: 85%

 

Dny Bohuslava Martinů 2017
Komorní koncert: Martinů a jeho švýcarští současníci
Markéta Cukrová (mezzosoprán)
Petr Čech (varhany)
Monika Knoblochová (cembalo)
Petr Nouzovský (violoncello)
Felix Renggli (flétna)
Adéla Štajnochrová (housle)
Daniel Wiesner (klavír)
11. prosince 2017 Sál Martinů Lichtenštejnského paláce Praha

program:
Bohuslav Martinů: Madrigalová sonáta pro flétnu, housle a klavír, H 291
Frank Martin: Balada pro flétnu a klavír
Arthur Honegger:
La Danse de la Chèvre / Tanec kozy pro sólovou flétnu H 39
Bohuslav Martinů: Sonáta pro flétnu a klavír, H 306
=přestávka=
Bohuslav Martinů: Promenády pro flétnu, housle a cembalo, H 274
Frank Martin: Trois Chants de Noël / Tři vánoční písně pro hlas, flétnu a varhany
Arthur Honegger:
Romance pour flute et piano H 211
Bohuslav Martinů: Trio pro flétnu, violoncello a klavír, H 300

www.martinu.cz

Hodnocení

Vaše hodnocení - Komorní koncert: Martinů a jeho švýcarští současníci (Dny Bohuslava Martinů 11.12.2017)

[Celkem: 1    Průměr: 4/5]

Mohlo by vás zajímat


Napsat komentář