Symfonický orchestr Českého rozhlasu zahrál filmovou i vážnou hudbu bravurně

Program připomněl tvorbu brněnského rodáka Ericha Wolfganga Korngolda (1897–1957), když byla zařazena jeho hudba k legendárnímu filmu Dobrodružství Robina Hooda a pozdní Symfonie Fis dur. Ozdobou večera byla však také Burleska d moll pro klavír a orchestr Richarda Strausse v podání klavíristy Ivo Kahánka. Dirigentem večera se stal Američan John Axelrod, který podnítil orchestr ke skvělému výkonu. Naplněná Dvořákova síň dlouho aplaudovala umělcům a ocenila též objevnou dramaturgii večera.

Při pohledu na program koncertu napadla každého, byť jen trochu informovaného posluchače vtíravá otázka, jestli se romantická vážná hudba někde setkává ve stylu s hollywoodskou filmovou hudbou. Odpověď by mohla znít: Jak kdy. V prostředí romantizujících příběhů hollywoodské produkce se to může částečně stát. Je však stále třeba mít na mysli, že filmová hudba oproti hudbě koncertní je „týmovým hráčem“ v komplexu druhů umění, které v hraném snímku kooperují. To znamená, že se hudba musí plně podřizovat společnému cíli, tedy vizi režiséra. Přesto je dnes velmi frekventované poslouchat soundtracky, které přinášejí hudební témata i pasáže z oblíbených filmů. I zde ale obliba roste se znalostí původního audiovizuálního díla. To není kritika filmové hudby, jen konstatování. Vždyť dnes je mnoho soundtracků vnímáno jako vážná hudba (například Pán prstenů). I toto je přece zábrana postavená proti glorifikaci hrubosti a násilí, které nás ve všudypřítomné nonartificiální hudbě obklopují. Autor filmové hudby nesmí ve valné většině případů zaujmout v divákově vnímání prioritní pozici. Existují i takové momenty, kdy se prezentovat může plnohodnotně – při projekci titulků, filmové krajinomalby, tanečních epizod apod. Velmi inspirativní zamyšlení nad rolí scénické hudby přinesl ve své profesorské přednášce Vladimír Franz, který nevylučuje ani případ, kdy hudba může dokonce zastupovat i další z dramatických postav příběhu. Zmíněná stať se nachází na webových stránkách autora.

Na sledovaném koncertě zazněla svita z hudby k filmu Dobrodružství Robina Hooda Ericha Wolfganga Korngolda, tedy hudba spjatá s „gesamtkunstwerkem“ filmového plátna, a autorova Symfonie Fis dur, která je záměrně určena koncertní síni. Jak je dále vysvětleno, rozdíly v Korngoldově invenci však nebyly tak velké. Film Dobrodružství Robina Hooda v režii Michaela Curtize (1886–1962) vznikl v roce 1938. Přinesl akčně pojatou verzi legendárního příběhu o vzdoru zbojníka (Errol Flynn) vůči bezpráví páchaného na chudých a bezbranných obyvatelích stíhaných Nottinghamským šerifem. Zhlédnutí toho filmu působilo určitě jako morální vzpruha, když se nad světem stahovaly mraky dalšího válečného konfliktu – 2. světové války. Korngoldova hudba podporuje hrdinný epos mnoha kompozičně vyspělými prostředky: především bohatým rytmem, plnou instrumentací, poutavou tonální symetrickou melodikou i méně disonantní harmonií. Ta naplňuje exponované scény konsonancemi nedoškálného původu s jejich překvapivými vyzněními do doškálných akordů v usazených tóninách. Velmi časté je též plánované dynamické a agogické upozorňování na tzv. průběžné harmonie tvořené aktuálním vztahem melodie a akordického doprovodu. Korngoldovu filmovou hudbu zdobí nejen bohatá invence, ale také originální tvůrčí metodika, která později oslovila dokonce i Johna Wiliamse, autora hudby k Hvězdným válkám.

Autor hudby k Robinu Hoodovi však psal i opery a další žánry vážné hudby. Korngold je tvořil nejenom před příchodem do USA (rodina se přestěhovala z Vídně těsně před anexí Rakouska Hitlerem v roce 1938), ale i v době, kdy se živil komponováním filmové hudby v hollywoodských filmových ateliérech. Symfonii však napsal pouze jednu. Vznikla v letech 1947–1952, když již kariéru filmového skladatele ukončil. Ze své předcházející hudby pro stříbrné plátno však přejímá ještě mnoho vlivů, neřku-li konkrétních pasáží. Nejvíce umělecky svébytné invence bez předchozích nánosů přináší 1. a 2. věta. Hudební náplň uvedených částí lze zařadit do blízkosti milníků dobové neoklasické symfonické produkce. Lze zde například zaznamenat připomenutí symfonie Malíř Mathis Paula Hindemitha z roku 1934, které proniká do Korngoldovy hudby v akcentovaných odrážených akordech ukončujících tematicky stěžejní fráze 1. věty. Lze vnímat i ozvěny Scherza ze Symfonie č. 4 od Bohuslava Martinů z roku 1945, kde se setkávají motivy obou autorů v hlavním dílu druhé věty Korngoldovy skladby. Uvedené relace však dostává do nového kontextu. Především také proto, že ve 3. a 4. větě vládne atmosféra z romantické hudby a ta moderní výboje předcházejících vět nově výrazově nasvěcuje. V Korngoldově symfonii je mnoho nosného hudebního materiálu, a tak v dnešní postmoderně kolážovité době bude nacházet stále větší počet příznivců.

Je však třeba vyzdvihnout též provedení Burlesky d moll pro klavír a orchestr Richarda Strausse, kterou zahrál okouzlujícím způsobem Ivo Kahánek za partnerství Symfonického orchestru Českého rozhlasu pod dirigentským vedením Johna Axelroda. Skladba patří mezi díla Straussova mládí, kdy studoval skladbu u mnichovského dvorního kapelníka Friedricha Wilhelma Meyera. Její pozitivní naladění, které autor avizuje v názvu skladby, neotřelý nápad realizovat mnoho hudby jako dialog mezi tympány a zbytkem orchestru, stejně tak poetické valčíkové vsuvky – všechny uvedené důvody dávají při poslechu Burlesky zapomenout na ještě probleskující Straussovy vzory – Brahmse či Schuberta. Dvacetiminutová kompozice odtančila za velké pozornosti publika jako vánek. Lví podíl na jejím velkém úspěchu zaujímá sólista Ivo Kahánek. Pochopil totiž její kompoziční i obsahovou podstatu vyvstalou ze společenské zábavy. Dal svému provedení jemné impresionistické klima a zvuk skladby tímto nesmírně obohatil. Burleska d moll poukazuje více k Vídni než k místu svého vzniku Mnichovu či k místu své premiéry Berlínu. Pražskému publiku se také velmi líbila.

Symfonický orchestr Českého rozhlasu v Praze byl na koncert vzorně připraven. Všechny nástrojové skupiny podaly výborný výkon jak v kolektivních pasážích, tak v sólových výstupech jednotlivých hráčů. Musíme si uvědomit náročnost situace hrát filmovou hudbu na koncertě. Zde se totiž nedá stříhat jako ve filmovém nahrávacím studiu…

Koncert s filmovou i vážnou hudbou přinesl mnoho uměleckých zážitků, které mohly u mnohých posluchačů podnítit nové názory na filmovou hudbu a na její vztah k hudbě vážné. Koncerty tohoto typu též ukazují, jak se svět umění mění v preferencích vnímatelů i umělců.

Oscarová hudba E. W. Korngolda
28. listopadu 2022, 19:30 hodin
Rudolfinum

Program
Erich Wolfgang Korngold: Dobrodružství Robina Hooda, suita z hudby k filmu
Richard Strauss: Burleska pro klavír a orchestr d moll
Erich Wolfgang Korngold: Symfonie in Fis, op. 40

Účinkující
Ivo Kahánek – klavír
Symfonický orchestr Českého rozhlasu
John Axelrod – dirigent