Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK: Bravurní záskok Markéty Klaudové a citlivé vedení Tomáše Braunera
Nejen „fantastické“ téma bylo jednotícím prvkem celého programu. Všechny tři skladby, které v průběhu večera zazněly, byly vytvořeny v době, kdy jejich autorům ještě nebylo ani třicet let. Fantastické scherzo Josefa Suka vzniklo ve skladatelově šťastném životním období – v té době byl již několik let ženat s dcerou Antonína Dvořáka Otylkou a čerstvě se jim narodil syn Josef. Suk měl v té době na svém kontě již řadu skladeb, mezi jinými též Symfonii E dur nebo suitu k Zeyerově dramatické pohádce Radúz a Mahulena. Právě subjektivní lyrika, citovost, zvuková barevnost a melodičnost jsou prvky, které nacházíme jak v Radúzovi, tak i ve Fantastickém scherzu. V dramatičtějších částech skladby můžeme vytušit vliv jeho učitele Dvořáka – především v místech s nádechem české lidové hudby. Je zde i znatelný vývoj kompozičního stylu směrem k řešení závažnějších hudebních otázek.
Fantastické scherzo bylo svojí stopáží i charakterem vhodně vybráno jako první skladba celého koncertu. Po úvodním tématu v dechových nástrojích zaznělo druhé téma ve smyčcích. Zvláště sekci violoncell se podařilo krásně vyklenout frázi a předat ji houslím. Trochu rušivě a nekultivovaně zněl na tomto místě doprovod tamburíny. Následující pasáže v tanečním rytmu se nesly v rozverné náladě. Tlumené melodie ve smyčcích předepsané con sordino působily jako lehká ozvěna, vzpomínka. Orchestru se pod citlivým vedením dirigenta podařilo vystihnout potřebné kontrasty, barevnost a místy až výpravnost skladby. Snad aby vyzkoušel, zda plzeňská Měšťanská beseda unese totéž co Obecní dům, nechal Tomáš Brauner ve finále zaznít orchestr v plném forte. Závěr to byl skutečně monumentální.
Následující dílo – Kouzelné noci, napsal Bohuslav Martinů v roce 1918, tedy v době, kdy ještě pobýval v Čechách. Inspirací pro mladého autora byly exotické texty ze sbírky Čínská flétna. Původní čínské texty napsali Li Tai Po a Chang Yousu. Do němčiny poezii přeložil Hans Bethge, do češtiny pak přebásnil Vojtěch Kühnel. Martinů měl po celý život k literatuře blízko, není tedy divu, že v mladých letech sáhl po sbírce básní přírodní lyriky jako podkladu pro svoji vokálně instrumentální tvorbu.
Jako sólistka se měla představit Kateřina Kněžíková. Tento písňový cyklus spolu s dalšími z přelomu 19. a 20. století natočila v loňském roce pro Supraphon (album nese název Phidylé a bylo nominované na cenu BBC Music Magazine Award). Je velká škoda, že Kateřina Kněžíková onemocněla a plzeňské publikum nemělo možnost vyslechnout tento písňový cyklus v jejím podání. Pohotově v této situaci vypomohla sopranistka Markéta Klaudová. Před koncertem v rozhovoru pro Český rozhlas Vltava uvedla, že pro tuto akci byla oslovena teprve v pondělí 14. března 2022, tentýž den se seznámila s notovým materiálem a další den proběhla zkouška s orchestrem. I přes nedostatek času k nastudování, podala sólistka kvalitní výkon. Zaujala příjemným projevem s bezchybnou intonací, písně přednesla oblým měkkým tónem bez zbytečného tlaku na hlas. Jediným nedostatkem byla výslovnost, místy nebylo rozumět textu.
Cyklus tří písní je určený pro menší orchestr. Předepsané nástrojové obsazení bylo dodrženo, snad jen mohlo být ještě méně smyčců – oproti první skladbě byl orchestr zmenšen jen o jeden pult primu a jeden pult sekundu. Exotického zvuku autor zamýšlel dosáhnout za pomoci harfy, zvonkohry, celesty, tamburíny či trianglu a použitím trylků v pikolách či glissanda ve smyčcích. Vystižení charakteru východních kultur vyznělo nejlépe v částech, kde orchestr hrál samostatně. Jako doprovod pod zpěvem se uplatňovaly hlavně housle ve vysokých polohách, příjemně znělo sólo primu jako partnerské linky ke zpěvu. Markéta Klaudová se se svým nelehkým úkolem vyrovnala s bravurou, zpěv se krásně pojil s orchestrálním zvukem. Škoda jen, že dílo nemohlo být vlivem nedostatku času ke zkoušení protknuto lyričností a intimitou, které by provedení tohoto písňového cyklu dovedlo k dokonalosti.
Druhá polovina večera byla věnována jedinému dílu – téměř hodinu trvající Berliozově Fantastické symfonii. Nejen rozsah, ale i nároky na výraz, emocionalitu a předepsaná široká škála dynamických odstínů představují pro hráče velkou výzvu. FOK dokázal plzeňskému publiku, že interpretaci romantického repertoáru skutečně ovládá.
Hectora Berlioze si můžeme představit jako jakýsi prototyp romantického umělce 19. století. Byl nespoutaný, výbušný, citlivý. Programní obsah Fantastické symfonie nese vysoce autobiografické rysy. K napsání jej přivedla neopětovaná láska k herečce Harrietě Smithson. Právě její osoba – postava milované dívky – prostupuje jako idée fixe celým dílem.
První věta symfonie nese název Sny. Vášně. Zobrazuje lásku mladíka k dívce. Již od prvních tónů bylo znát, že tady je orchestr „doma“. Tomáš Brauner vedl hráče jistou rukou, s tématy si vyloženě pohrávali, dovolovali si jemně natáhnou pauzy, aby se pak přesně sešli. Jemně stupňovali napětí a zajímavě pracovali s dynamikou. Valčíkový rytmus druhé věty Na plese posluchače přenesl do tanečního sálu, kde se hrdina setkává se svojí milou a ona mu uniká. Eleganci zprostředkovaly harfy, které s pizzicaty smyčců navozovaly charakter až baletní hudby. Barevně splynula s celkem čistá sóla dechů.
Scéna na venkově začíná melodií pastýře, kterému jeho druh odpovídá. Mezi hráčem v sále a hráčem za scénou panovala dokonalá souhra a zvuk „z dálky“ byl opravdu věrohodný. Pastorální idylu naruší závěrečné volání, které zůstane bez odpovědi.
Následuje přelomová část – zamilovaný mladík po požití opia upadá do snění, v němž ho pronásleduje představa, že zabil svoji milovanou dívku a je veden na popraviště. Po zemitých akordech za doprovodu bicích vzrůstá napětí, autor užívá zcela jiné výrazové prostředky. Orchestr v této části změnil celkový zvuk. Namísto uhlazených sytých tónů se obrátil k větší syrovosti, idée fixe působilo v podání klarinetu velmi pronikavě.
Závěrečný Sabat čarodějnic zachycuje hrdinu obklopeného strašidelnými stíny a nestvůrami. Atmosféru nehostinného místa vystihla barva pikoly se zvuky smyčcových nástrojů hrajících s dusítky. Idée fixe už není lahodnou melodií – z krásné dívky se stává jedna z čarodějnic. Klarinetista svojí interpretací navodil představu sarkastické štěkavé bestie. Příval další hudby se nesl ve znamení kontrastů a barevnosti. Při zvuku zvonů běhal mráz po zádech. Je obdivuhodné, že orchestr po velmi dlouhé době intenzivního hraní – a že skutečně nebylo, kde si odpočinout – předvedl závěr s takovým nábojem.
Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK
17. března 2022, 19:00 hodin
Měšťanská beseda, Plzeň
Program:
Josef Suk: Fantastické scherzo, op. 25
Bohuslav Martinů: Kouzelné noci. Tři písně na čínské texty pro soprán a orchestr, H 119
Hector Berlioz: Fantastická symfonie. Epizoda ze života umělcova, op. 14
Účinkující:
Markéta Klaudová – soprán
Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK
Tomáš Brauner – dirigent
