Takový obyčejný hudební hodokvas

  1. 1
  2. 2

V Mahlerově stínu
Následujícího dne, ve čtvrtek 21. května 2015, vystoupilo ve Velkém sále vídeňského Koncertního domu další z domácích symfonických těles, Rozhlasový symfonický orchestr ORF, který za řízení pětatřicetiletého uměleckého šéfa Cornelia Meistera v první polovině večera v Bruchově Skotské fantazii pro housle a orchestr s harfou op. 46 (1880) doprovodil hostující americkou houslovou star Hilary Hahn. Paní Hahn sice hrála za dva, a to doslova, protože vystoupila v pokročilém stadiu těhotenství, přesto se jí přes tu kultivovanou, tu oslnivou hru, jak jen to Bruchova čtyřdílná koncertantní svita s introdukcí vyžaduje, nepodařilo zcela přesvědčit o kvalitách této eklekticky kompilativní kompozice, oprávněně stojící ve stínu přece jen známějšího, staršího houslového koncertu g-moll op. 26.

Více než emotivní provedení fragmentárního Brucha – v případě nastudované kompozice mi skladatelovo příjmení přišlo jako „nomen omen“ – mě zaujal přídavek v podobě Larga z Bachovy třetí houslové sonáty C-dur BWV 1005. Litoval jsem, že jsem Hilary Hahn nezastihnul právě v Bachovi, nebo v jiném z významnějších děl světové houslové literatury, v němž by ji i dynamicky decentněji a diferencovaněji, než tomu bylo v případě recenzovaného koncertu, doprovodil jinak spolehlivě hrající Symfonický orchestr ORF.Zbytečné nářky však nejsou v tomto případě na místě: Hilary Hahn odvedla stoprocentní výkon, zaujala několika půvabnými místy a – jak by tomu v případě festivalů mělo být – svými technickými dispozicemi a zaujatým interpretačním mistrovstvím dopomohla k frekventovanějšímu uvádění dílu, které přinejmenším na českých podiích nelze slýchat bůhvíjak často.

Chtě nechtě zůstala Bruchova Skotská fantazie, přestože byla provedena jednou z nejvýznamnějších houslistek současnosti, ve stínu rozlehlé a dramaturgicky nepříliš tolerantní Mahlerovy 9. symfonie D-dur, skladatelovy poslední dokončené čtyřvěté symfonie z let 1908–1909, která by ve svém sousedství nevrhala stíny snad jen na některou z pozdních symfonií Haydnových. Mahlerovu Devátou lze slýchat ve Vídni pravidelně, mimořádnost její přítomnosti na vídeňských koncertních podiích je tak notně odvislá od kvality provedení.

Vídeňský rozhlasový symfonický orchestr ORF si může na pozdního Mahlera směle troufnout a koncepční problém s partiturou neměl ani stále ještě mladý hannoverský rodák Cornelius Meister, který již dávno není oním dirigujícím mladíkem z Heidelbergu, kde začínal svou dirigentskou kariéru. K jeho uměleckému mládí odkazuje snad jen záliba ve velkém zvuku, kterou trpěl více Bruch než Mahler, v němž se Meisterovi spolehlivě zdařilo udržet partituru na dynamické a tempové uzdě, a to včetně oněch ošemetných závěrů první a čtvrté věty, v nichž se hudební materie dekonstruktivisticky rozpadá.Hluboce mě uspokojil Meisterův tempový plán krajních vět, jimž podle mého názoru otrocké následování skladatelových metronomických pokynů na konciznosti nepřidá. Předstoupit před vídeňské publikum s lendlerem druhé věty může být rizikem, i v této zkoušce však pan Meister obstál, zvláště když mu v klarinetové skupině vypomáhali filharmonikové, otec a syn Ottensamerovi, kteří animovali celou skupinu dřevěných dechových nástrojů k živému výkonu. Vskutku festivalový charakter měly závěrečné věty, přidrzle obhroublé scherzo a finále v duchu Písně o zemi, v němž se blýsknuly i náznaky schopnosti pohybovat se v nejnižší dynamice.

Putovat za Mahlerem do Vídně tak sice není ničím neobvyklým, a naslouchat mu v provedení vídeňských rozhlasových symfoniků není zrovna zárukou mimořádnosti hudebního zážitku, Corneliu Meisterovi a jeho orchestru se však onoho večera podařilo probudit Mahlerovu symfonickou fresku k živosti orchestrálních barev a naléhavosti interpretačního sdělení.

Hodnocení autora recenze: 85 %

Wiener Festwochen
Wiener Symphoniker
Dirigent: Ádám Fischer
20. května Grosser-Saal, Wiener Konzerthaus Vídeň 

program:
Wolfgang Amadeus Mozart: Symfonie č. 35 D-dur KV 385
Wolfgang Amadeus Mozart: Symfonie č. 36 C-dur KV 425
= přestávka =
Wolfgang Amadeus Mozart: Symfonie č. 38 D-dur KV 504
***

Wiener Festwochen
ORF Radio-Symphonieorchester Wien
Dirigent: Cornelius Meister
Hilary Hahn (housle)
21. května 2015 Grosser-Saal, Wiener Konzerthaus Vídeň 

program:
Max Bruch: Fantazie pro housle a orchestr s harfou op. 46 „Skotská fantazie“
Gustav Mahler: Symfonie č. 9 D-dur

www.konzerthaus.at

Foto DR, archiv

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat