O tanci, barokním umění i investicích do kultury. Rozhovor s Marií Kinsky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
V předvečer zahájení festivalu KoresponDance, který se bude konat od 7. do 10. července v zámeckém areálu ve Žďáru nad Sázavou, přinášíme rozhovor s jeho ředitelkou, tanečnicí, pedagožkou, neúnavnou organizátorkou Marií Kinsky. Představíme nejen činnost Centra choreografického rozvoje SE.S.TA, ale podíváme se třeba i na nadčasové principy barokního umění, které se hodí do každodenního života.
Marie Kinsky (zdroj archiv Marie Kinsky)

 

Začněme hezky zkraje – jak jste se dostala do České republiky?

Letos je to přesně dvacet let, kdy jsem tu začala žít. Ve Francii jsem pracovala patnáct let jako tanečnice, choreografka i pedagožka tance a do Čech jsem se přestěhovala díky manželovi. Tady jsem viděla situaci mladých tanečníků, talentovaných lidí, kteří ještě vůbec neměli rámec, který by jim pomáhal. Chtěla jsem, aby měli stejné podmínky nebo možnosti, jaké máme my ve Francii, tedy jaké jsem měla já. Ne z hlediska získávání financí, to už tu byli jiní lidé, kteří se o to starali a bojovali za lepší finance pro taneční umění, můj cíl byl spíš dávat možnost rozvíjet se na úrovni umělecké. Postupně jsem vytvořila Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA, které bylo první takovou organizací v České republice. Letos slaví osmnáct let existence.


Zámeckou paní i ředitelkou

Co vás zajímá nejvíc, kam směřují aktivity Centra pro choreografický rozvoj?

Zkoušíme směřovat SE.S.TA k bádání a osobnímu rozvoji umělců. K tomu používáme různé nástroje, zejména interdisciplinární, mezinárodní projekty, snažíme se dávat umělcům čas k hledání prostřednictvím rezidencí, koučinku a tak dále. Důležitá je právě interdisciplinarita: především jde o to, propojit nejen tanečníky mezi sebou, ale také s ostatními uměleckými žánry, jako je hudba, scénografie, výtvarné umění, ale i další obory – architektura, sociologie, historie. Jeden způsob, jak obohatit uměleckou kariéru tvůrců, je důraz na výzkum, rozvoj myšlení, čas na hledání, což se snažíme umělcům umožnit. Pak je to možnost setkat se s různými způsoby tvorby, poznat, na jakém základě je možné tvořit, jak si uvědomit smysl myšlenky, se kterou přicházím a chci vyjádřit… K tomu slouží koučink, spolupráce s umělci, kteří už mají zkušenosti a kteří mohou pomáhat najít lidem smysl v jejich vlastní práci, aniž by jim vnucovali vlastní názor. Jde o vedení. A všechno, co děláme, je na mezinárodní bázi.

Patří sem i práce s tanečními pedagogy?

Taneční pedagogy bereme jako umělce, protože pracují na stejném principu. Jsou to lidé, kteří jsou spíše kouči. Když učíte umění, neučíte je stejně jako matematiku, má to jiný obsah, a proto musíte být jako pedagog i profesionální umělec. To platí i pro kritiky, kteří podobně jako choreografové musí mít znalosti, ale i cit, pochopení…

V posledních letech je dějištěm této činnosti ještě zámek, respektive areál, který byl ve Žďáru nad Sázavou nejprve klášterem a časem měl i roli šlechtického sídla. Pokud vím, patří rodině vašeho manžela.

Chtěl se vrátit tam, kde má své kořeny, což je z poloviny právě v Čechách. Dalo nám to impulz k jinému způsobu myšlení, protože když se máte starat o lesy, zámek, máte úplně jiný přístup k času, už není všechno jen tady a teď. I vize na padesát let dopředu je ve skutečnosti velice krátkodobá. To je tedy to, co táhlo manžela do Čech, byla to možná i intelektuální a filosofická výzva. Manžel se areálu věnuje už tak deset let, já kratší dobu a společně chceme revitalizovat celý areál, který je unikátní právě v tom, že jde současně o bývalý zámek i klášter, jenž vznikl už ve třináctém století a žije stále podle stejných principů.

Jakých?

Spojuje ekonomickou, ekologickou i kulturní stránku, jsou to takové tři pilíře, které jsou stále stejné, jen se aktualizují. Toto místo má také výjimečný genius loci, Santiniho barokní architektura je úžasná, klášterní původ dodává místu klid, zámecká minulost mu dává elegantní tvar, a je to přitom stále živé místo. Náš cíl je držet se třech pilířů a rozvíjet je, rozvíjet především uměleckou stránku, díky které můžeme zámek dál otevírat. Chceme tím změnit způsob, jak se pohlíží na zámek jako místo, udělat ho něčím, co je otevřené všem a lidé se tu mohou setkávat – a to především skrz umění.

Zámek ve Žďáru nad Sázavou (foto Lucie Kocourková)

Jak to jde dohromady s vaší taneční profesí?

Postupně jsme spojili aktivity zámku i Centra choreografického rozvoje, například prostřednictvím festivalu KoresponDance, máme celoroční rezidenční projekt pro umělce, projekt Škola tančí, to vše se teď děje především ve Žďáru. Jinak všechny taneční aktivity mají také vliv na Muzeum nové generace, které jsme otevřeli v roce 2015. Začíná se tu tvořit komunita lidí, kteří dění sledují.

Slýchám na ně vesměs dobré ohlasy, a hodně přímo od umělců…

To asi není náhoda, pokud se to líbí umělcům, protože ho máme hodně založené na umělecké bázi, má svou dramaturgii, vlastně je koncipované jako představení. Používáme stejné principy učení novým věcem, jako to dělají umělci – poznání, které vychází ze smyslů, emocí, ze zvědavosti nebo i nutnosti, která vede přes pokusy a chyby k pochopení. A snažili jsme se vytvořit muzeum, které využívá moderní technologie, ale tak, aby byly jen prostředkem, jak řídit publikum k pochopení, ne mít technologie pro technologie.

Muzeum nové generace Žďár nad Sázavou (zdroj archiv Marie Kinsky / foto Gilles Courat)


Fascinující dynamika baroka

Kdy se ve vás objevila láska k baroku?

Myslím, že to začalo krystalizovat, když jsme přemýšleli o revitalizaci zámku, ale je pravda, že k němu asi mám blízko i z minulosti. Jako tanečnice jsem studovala i historii a pedagogiku, a ti nejlepší pedagogové i choreografové, se kterými jsem se setkala, byli lidé, kteří se zabývali barokem. Ti nejvíce dokázali spojit umění, sociologii, historii a další obory dohromady. Pak jsem ale měla velkou pauzu a až díky areálu ve Žďáru jsem potřebovala prohloubit znalosti v této oblasti. Čím se do tématu víc noříte, tím zajímavější pro vás je.

A co je pro vás na baroku nejzajímavější?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář