Tanec je mnohem zajímavější, než si většina lidí myslí. Jiří Kylián nemá na bilancování čas

Ve svých nápaditých choreografiích snoubí Jiří Kylián taneční prvky klasiky s moderními směry, staré s novým. Nechybí v nich humor. Světově proslulý tanečník a choreograf českého původu je nejvíce oceňován pro neustálé objevování něčeho nového a spojování zdánlivě nesourodých prvků. V úterý 21. března oslaví sedmdesátiny.

„Tanec je mnohem zajímavější, než si většina lidí myslí. Je to nejstarší umělecký výraz lidstva. Starší než hudba, zpěv, sochy či malba,” řekl jednou Jiří Kylián. Sám tančí od devíti let. Rodák z Prahy je řazen mezi desítku nejvýznamnějších žijících choreografů vůbec. Z Československa odešel v roce 1967 do Londýna, odtud do Stuttgartu a pak do Nizozemska.

Soubor, který tam přebral, nebyl v nejlepším stavu. Dnes patří Nederlands Dans Theater ke světové špičce. Mezinárodně jej proslavila Janáčkova Sinfonietta v roce 1978.

Na jejím roztančení Jiří Kylián tvrdě pracoval a výsledek byl strhující. Když se při premiéře v závěrečné části rozezněly skupiny žesťů a jeviště zalily proudy nekončících vzdušných skoků, obecenstvo šílelo. Lidé si stoupali, nadšením vyhazovali programové brožury do vzduchu a Jiřího Kyliána zavalili mnohaminutovým bouřlivým potleskem. V té chvíli se definitivně prosadil mezi choreografickou elitu.

Rok po famózním úspěchu Sinfonietty zavítal soubor Nederlands Dans Theater na dva týdny do New Yorku. A tamní recenze jej zařadily po bok nejslavnějších jmen taneční historie dvacátého století.

Věhlas Jiřího Kyliána dolehl i do tehdejšího Československa: dostal pozvání na Pražské jaro 1982. Přijetí ve Smetanově divadle bylo fantastické a choreograf na ně vzpomíná jako na jeden z nejpohnutějších momentů ve svém životě.

V osmdesátých letech se poetika jeho děl začala proměňovat. V choreografii Stamping Ground se nechal inspirovat taneční technikou australských Aboriginů. A devadesátá léta přinesla jeho tvorbě zase nový, mnohem současnější taneční výraz.

Po změně režimu se nejdřív nadšeně přijel podívat do vlasti, později si ale uvědomil, že jeho domovem je Nederlands Dans Theater. A odmítl nabídku na vedení baletu pražského Národního divadla, stejně jako předtím svody proslulejších scén, například vídeňské, nebo dokonce pařížské Opery.

V pražském Divadelním ústavu založil pobočku své nadace, která dnes mimo jiné spravuje unikátní fond videonahrávek. Kyliánovy práce se začaly dostávat častěji na česká jeviště.

Sám sebe Jiří Kylián pokládá za světoobčana: „Část mých předků je německého původu a pochází ze Slezska, také mám trochu maďarské krve.” Narodil se 21. března 1947 v Praze. Jeho matka Markéta byla taneční hvězdou.

Pražskou konzervatoř absolvoval u tanečnice Zory Šemberové. V sedmdesátých letech získal stipendium na Královské baletní škole v Londýně. Objevil se ve velkých sólových rolích ve stuttgartském baletu a první choreografii vytvořil pro tento soubor.

Z osmi desítek jeho choreografií jsou nejznámější Listy důvěrné, Glagolská mše a Po zarostlém chodníčku Leoše Janáčka, Polní mše Bohuslava Martinů, Žalmová symfonie či Historie vojáka Igora Stravinského nebo Potopená katedrála Clauda Debussyho. V Praze je po něm také pojmenovaný Baletní sál Jiřího Kyliána.

Ke svým choreografiím používá tvorbu současných skladatelů i počítačově komponovanou hudbu. Do světa filmu se vydal tanečním snímkem Car Men, což je neobvyklé spojení tance, klasické hudby, starých aut a černobílých grotesek. Vznikl na motivy Bizetovy opery Carmen, její hrdiny však představuje jako pošetilé automobilové nadšence v kulisách severočeských uhelných dolů.

Jiří Kylián, držitel četných ocenění, mimo jiné benátského Zlatého lva za celoživotní dílo a také pražské Thálie za celoživotní dílo, dostal k nadcházejícímu jubileu v Janáčkově divadle v Brně, které aktuálně uvádí jeho choreografii Petite Mort (naši recenzi najdete zde), dárek v podobě přidaného představení právě na jeho narozeniny.