Tanec ve videotéce 57. ročníku Zlaté Prahy (2)

  1. 1
  2. 2

Macer ve filmu sleduje několik členů souboru královského baletu, od baletních mistrů Christophera Carra nebo Christophera Saunderse a Garyho Avise, kteří se z tanečních rolí přehráli do těch demicharakterních, přes studenty posledního ročníku Královské baletní školy a mladé nadějné sólisty, jako je Joseph Sissens zkoušející svou první velkou roli – Lenského v Oněginovi pod bedlivým dozorem šéfa souboru Kevina O’Hare, až po hvězdy na samém vrcholu kariéry i žebříčku – Stevena McRae, Vadima Muntagirova, Matthewa Balla, Marcelina Sambého nebo Edwarda Watsona. Mluví se o všem, o nárocích, o technice (jako exemplář virtuozity je použit Modrý pták ze Spící krasavice, jež je právě na repertoáru), o životě v souboru, o líčení, o požadavcích, o partnerském tanci, o ambicích, o zraněních, o suspenzorech, o nutnosti vyhledat sportovní psychology ve chvíli, kdy vás na jevišti přetržená achillovka vyřadí za měsíce mimo provoz, o rozdílném postavení tanečníka a tanečnice, o konci kariéry…

Patrně nejsilnější je díky své neskrývané, drsné upřímnosti část s prvním sólistou (first soloist) Valentinem Zucchettim, jenž otevřeně přiznává svou touhu stanout na vrcholu baletní hierarchie (kterým je do češtiny těžko přeložitelný termín principal dancer), o tom, že si z hlediska talentu a schopností nepřipadá zcela vytěžen, o tom, že jde často nejen o talent, ale i o štěstí, sympatie a prostý lidský faktor, o tom, že by býval mohl odejít do jiného souboru, kde mu vytoužená pozice byla nabídnuta, ale pouto s londýnským souborem je zkrátka příliš silné. Film je ve výsledku upřímný, na nic si nehraje, nehledá senzace, ani kontroverze, zkrátka dokumentuje skutečnost. Muži tančí. Protože chtějí. Protože je to baví. Protože proto. Ostatně, kolik studentů si myslíte, že zvedlo ruku po dotazu – kdo z vás by rád stanul na vrcholu baletní hierarchie? Come on…

 

0 0 vote
Ohodnoťte článek
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments