Taneční novinky z jihu Čech, Brna, Prahy, ale i Mnichova, který dobývají DekkaDancers

Týden s tancem (47) – od 20. do 26. listopadu 2017. V dnešním vydání najdete: Co nového v tanci doma – Kráska a zvíře v Českých Budějovicích. West Side Story jako taneční inscenace v Brně. Festival Nové generace. Bohemia Balet v novém. …a perličky ze zahraničí: DekkaDancers dobývají Německo. Česko-nizozemské zastavení. Nizozemská Golden Swan Award pro šéfa Scapino Ballet Rotterdam.

Co nového v tanci doma

Kráska a zvíře v Českých Budějovicích
Smršť podzimních premiér pomalu končí, čekají nás ale ještě dva velké projekty. V pátek 24. listopadu se v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích uskuteční premiéra inscenace Kráska a zvíře. Taneční pohádku vytvořila baletně-literární autorská dvojice: choreograf, tanečník a baletní mistr Jihočeského divadla Béla Kéri Nagy a režisér, scénárista a básník Tomáš Vondrovic.

Kráska a zvíře je jeden z nejznámějších, původem francouzských pohádkových příběhů, který známe z nepřeberného množství divadelních, filmových i muzikálových zpracování a ani taneční inscenace nechybějí. Z poslední doby to byla například inscenace Divadla J. K. Tyla, kde balet na toto téma uvedl Jiří Pokorný na hudbu Michala Pavlíčka. Ve Finské národní opeře tančili v roce 2014 čeští tanečníci Edita Raušerová a Michal Krčmář premiéru baletu v choreografii Javiera Torrese. A snad bychom měli připomenout, že existuje i starší český originál, na který ostatně mohou navazovat právě v Českých Budějovicích: balet o dvou jednáních a sedmnácti obrazech na libreto podle hry Františka Hrubína napsal Milan Fridrich na hudbu Emila Hlobila a premiéru v roce 1976 choreografoval a režíroval Milan Hojdys.

Tanečník maďarského původu Béla Kéri Nagy vytvořil pro tento první celovečerní balet hudební koláž z klasických hudebních děl. Jak se dozvídáme ze zpráv od Jihočeského divadla, choreograf rozpracoval děj do patnácti jednotlivých obrazů a následně k nim hledal vhodné hudební motivy. V inscenaci zazní skladby z filmu Jméno růže (1986) Jamese Hornera, fragmenty z Faustovské (1854) a Dantovské (1856) symfonie Ference Liszta, výběr z orchestrální suity Planety Gustava Holsta, Obrázky z výstavy (1874) Modesta Petroviče Musorgského, Trio č. 2 e moll pro housle, violoncello a klavír, op. 67 a Smyčcový kvartet č. 8, op. 110 Dmitrije Šostakoviče. „Když jsem od šéfa souboru dostal nabídku vytvořit celovečerní balet, velmi mne to potěšilo a zároveň překvapilo,“ uvedl choreograf a režisér. „Popravdě jsem se sám musel zamyslet, jestli jsem na tuto výzvu připraven. Když jsem se ale setkal s Tomášem Vondrovicem, který napsal libreto, velmi mne zaujala jeho hloubka a rozmanitost. Po našem setkání přišly první konkrétní nápady, jak by měla choreografie vypadat.“

Příběh Krásky a zvířete by v jeho pojetí prý neměl být pohádkou ve stylu romantizujících filmových nebo animovaných zpracování. Dějová linie, kterou vytvořil Tomáš Vondrovic, je mnohem složitější a hlubší. Autoři postavu Zvířete nepojali jen jako ztělesněný protiklad k dobru reprezentovanému postavou Krásky. Projevuje se lidsky a dobro je pevnou součástí jeho nitra, i proto si vyvolí Krásku, aby jej vysvobodila ze zvířecí podoby. Není jen děsivou stvůrou, která se na konci promění v krásného prince, ale jeho proměna je postupná.

Připomeňme však, že toto pojetí, v němž je proměna zakletého tvora pozvolná a kdy scénář pracuje i s ukrytým potenciálem „dobra“ této postavy, je v některých slavných filmových podáních přeci jen dosti zřejmé, takže není třeba vymezovat se ke kinematografii jako celku – jen tyto perly filmového plátna zastínila pozdější zpracování, která jsou možná líbivější okázalou výpravou nebo moderní animací. Princip, o kterém autoři hovoří, můžeme najít nejméně u dvou špičkových děl, která jsou ostatně spíš na hranici thrilleru a hororu než laciné romantiky: u Krásky a zvířete z roku 1946 v režii Jeana Cocteaua, která byla mimo jiné filmem, v němž se zrodila hvězda Jeana Maraise, a pak u temné české verze, kterou pod názvem Panna a netvor vytvořil v roce 1978 Juraj Herz, čerpaje z divadelní hry Františka Hrubína. To jsou tedy filmové evokace. Uvidíme, čím nás překvapí moderní baletní zpracování. V hlavních rolích jako Kráska Lucie Horná a Barbora Coufalová, jako Zvíře Zdeněk Mládek nebo Christoph Schiller, Otce si zatančí umělecký šéf souboru Lukáš Slavický.

West Side Story jako taneční inscenace v Brně
Mário Radačovský, umělecký šéf brněnského baletního souboru, se také pustil do zpracování světově proslulého příběhu. Není to poprvé a jistě ani naposled. West Side Story je ikona mezi muzikály, v Brně se ale promění v taneční inscenaci. Premiéra se koná 25. listopadu na brněnském výstavišti, kam balet utekl před rekonstrukcí Janáčkova divadla.

West Side Story by ovšem bez originální hudby Leonarda Bernsteina i s příslušnými texty nebyla tím, čím je. Brněnský balet bude tančit na studiovou nahrávku, kterou dirigoval ještě Bernstein a na které se podíleli pěvci Kiri Te Kanawa a José Carreras. Choreografie a scénické řešení jsou specifické, inscenace byla uzpůsobena pro dvě hlediště a scénu mezi nimi, diváci sedí naproti sobě a vzniká tak prostor pro tisíc návštěvníků. Tvůrci slibují jezdící auta a velkoplošné projekce po obou stranách hlediště. Scéna je vytvořená na míru prostoru, takže inscenace nebude přenesena do divadla, jde o takový napůl site-specific, diváci mají nyní možnost vidět patnáct repríz na výstavišti v pavilonu P do ledna 2018. Scénu vytváří Marek Hollý, kostýmy v dobovém stylu Alexandra Grusková, videoprojekce Martin Svobodník a Jan Fuksa, světelný design Tomáš Morávek.

V hlavních rolích se vystřídají všichni sólisté Baletu Národního divadla Brno. Jako Mária se představí Emilia Vuorio, Taela Williams a Eriko Wakizono, jako Tony vystoupí Arthur Abram, Uladzimir Ivanou a Dillon Perry, Bernarda tančí Petr Hos, Martin Segeťa a Martin Svobodník, Riffa Michal Pimek a Ivan Popov, Anitu Markéta Pimek Habalová, Ivona Jeličová a Andrea Popov Smejkalová.

Festival Nové generace
Projekt Nová generace, pod jehož hlavičkou prezentují své práce studenti HAMU, má i letos svou festivalovou část. V Divadle Disk už v listopadu proběhla premiéra projektu Částečné znejistění, v intenzivnější třídenní podobě nyní uvidíme výsledky dalších prací. V pátek 24. listopadu se program uskuteční přímo na HAMU, půjde o prezentaci workshopu Eryka Makohona, který studenty seznámil s polskou současnou technikou, site specific studentů prvního ročníku, kteří oživí historická zákoutí HAMU včetně galerie AMU. V divadle Inspirace bude program pokračovat večerním koncertem.

25. a 26. listopadu bude program probíhat v Divadle Disk vždy od půl osmé. První večer se představí mladí choreografové z Polska Anna Obszańska, Sebastian Wiertelak, Karolina Kardasz, Zuzanna Żylińska a Jazmína Piktorová. Druhý večer se s kratšími choreografiemi představí Jitka Čechová a Nikola Němcová a svůj společný projekt uvedou již zkušené choreografky Helena Ratajová a Monika Částková. Choreografie Pokoj č. F44.81 vznikala v rámci letní rezidence, kterou autorky získaly ve Studiu ALTA, a work in progress nového díla byl součástí zahájení letošní sezony v Altě. Rezidenční program pokračuje i letos a už jsou známy i vítězné projekty, na kterých budou tvůrčí týmy pracovat: Romy Schwarzer: detour, Markéta Jandová: The Servant, Inga Mishkina, Roman Zotov: postscriptum, Andrea Miltnerová, Jan Komárek: Kouzelník.

Bohemia Balet v novém
I když nám poslední premiéra Bohemia Baletu unikla divácky, víme o ní. Soubor Taneční konzervatoře hl. m. Prahy v letošní sezoně prošel obměnou. Soubor opustili Tereza Szentpéteryová, Ayano Nagamori, Rosa Maria Pace a Aleš Hanzlík, kteří se stali členy baletu Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, Gaetan Pires je angažován v Divadle J. K. Tyla v Plzni a Carolina Brantes se stala členkou skupiny v německém Flensburgu. Soubor tak splnil své poslání připravit členy pro profesionální činnost. V této sezoně působí v souboru absolventi Taneční konzervatoře hl. m. Prahy Viktorie Dembická, Stanislava Pinčeková a David Lampart a hosté. Do představení jsou jako obvykle zapojeni studenti vyšších ročníků školy, aby získali jevištní praxi. Poslední premiérou Bohemia Baletu byla 11. prosince choreografie Hany Litterové Dům dony Bernardy Alby. Nyní se chystá obnovená premiéra taneční hříčky Tintin a zlaté střevíce v choreografii Mariky Hanušové. Proběhne 2. prosince v komorních prostorách Divadla Na Rejdišti v rámci komponovaného programu Balet na blízko z cyklu Tanec a literatura. Pod touto dramaturgickou linkou se skrývají tři tituly, které vznikly podle literární předlohy – Kytice, Dům dony Bernardy Alby a Tintin a zlaté střevíce.

…a perličky ze zahraničí

DekkaDancers dobývají Německo
Přinejmenším jako autoři. Ondřej Vinklát a Štěpán Pechar byli pozváni ke spolupráci s juniorským souborem Bavorského státního baletu a premiéra byla už 19. listopadu. Tento soubor, založený v roce 2010 jako těleso, kde mladí tanečníci získávají zkušenosti a znalost repertoáru napříč žánry a autory, je ve vztahu k hlavní company obdobou nizozemského Nederlands Dans Theater II. Umělecky jej vede někdejší šéf velkého mnichovského souboru Ivan Liška, který naše choreografy pozval, aby vytvořili původní choreografii na hudbu Sergeje Prokofjeva, a to suitu Lieutenant Kijé, op. 60 (Poručík Kiže, op. 60). Jde o symfonickou suitu z hudby ke stejnojmennému filmu z roku 1934, inspirovanému satirickou novelou Jurije Nikolajeviče Tynjanova o neexistujícím vojenském důstojníkovi, který vykonává fiktivní činy. Tehdy šlo o satiru na byrokracii.

Jak je to s baletní hříčkou, kterou vytvořilo duo Vinklát – Pechar? Jedná se o baletní satiru na totalitní politické zřízení, především na jeho hlavu – cara, ovšem do jeho role je možné dosadit kteréhokoli diktátora na světě. „Zápletka se odehrává mezi carem a jeho poddanými, kteří svým důvtipem cara dostanou do kolen. Choreografii jsme pojmenovali The Tzar Wants To Sleep (poznámka autorky: což je anglický překlad názvu výše zmiňovaného sovětského filmu) a jako výtvarníka kostýmů jsme přizvali Pavla Knolleho. Další představení se odehraje 3. prosince v Bavorské státní opeře v 11.00,“ dodává Ondřej Vinklát.

Česko-nizozemské zastavení
Haagské divadlo Korzo Theater a slavné Nederland Dans Theater uvedly ve společné koprodukci komponovaný večer Here we live and now jako oslavu města takřka zasvěceného současnému tanci. Premiéra se konala v pátek 17. listopadu a své nové kreace v jejím rámci uvedli Astrid Boons, Luca-Andrea Tessarini a také Jiří Pokorný v tandemu s mimem Radimem Vizvárym. Jejich duet nese název Sunday Neurosis a celý program bude ještě reprízován po čtyři večery od 22. do 25. listopadu.

Nizozemská Golden Swan Award pro šéfa Scapino Ballet Rotterdam
Ceně Golden Swan se přezdívá „Oskar pro nizozemský tanec“. Výroční cena byla udělena v pátek 17. listopadu a získal ji umělecký ředitel souboru Scapino Ballet Rotterdam Ed Wubbe, předání se konalo v rámci tanečního festivalu Dutch Dance Days v Maastrichtu. Cena je udílena osobnostem, které se významným způsobem zasloužily o rozvoj nizozemského tance. Ed Wubbe stojí v čele Scapino Ballet Rotterdam už pětadvacet let, soubor se pod jeho vedením rozvinul v moderní pokrokové těleso, podporuje mezižánrové projekty. V roce 2016, kdy soubor slavil šedesáté výročí od založení, se ve své vlastní inscenaci TING! spojil s populární hudební skupinou, podporuje tvorbu nových choreografů. Podle poroty má Ed Wubbe „zvláštní nadání spojovat odlišné světy a vytvářet plynulé přechody. Je dobrý ve vyhledávání nových talentů – kterým dává hodně prostoru ve vlastním souboru – a znovu a znovu hledá nové cesty, jak obohatit tanec a sdílet ho s širokým publikem. A to aniž by obětoval hodnotu svého vlastního díla. Je to pravý přeborník ve svém oboru, jediný svého druhu.“

V listopadu se udílela také velká německá divadelní cena Der Faust, kterou v kategorii choreografie získalo duo Maria Campos & Guy Nader za jejich práci pro Staatstheater Mainz. Cena je vlastně jen čestná, není spojená s žádnou peněžitou odměnou, ale jde o vážené ocenění. Maria Campos & Guy Nader vystupovali i u nás, a to v roce 2016 na festivalu Tanec Praha, s vizuálně působivou choreografií Time Takes the Time Time Takes (recenzi jsme přinesli zde).