Tannhäuser na anarchistické road movie do Bayreuthu

  1. 1
  2. 2
  3. 3
R. Wagner: Tannhäuser – Bayreuther Festspiele 2019 (foto Enrico Nawrath)

Pokud jsem se zatím nezmiňovala o hudbě, odpovídá to míře pozornosti, kterou na sebe vizuální stránka inscenace strhává. Nicméně americký sólista Stephen Gould v roli tenoristy/klauna/Tannhäusera/Jindřicha nejen svým zvučným hlasem, ale mohutným zjevem vzbuzuje respekt a v závěru soucit. Ostatně je v Bayreuthu zavedený a v rolích hrdinného oboru ve Wagnerových operách, ale i jako Fidelio nebo Otello vystupuje na předních světových scénách. Tannhäusera v Bayreuthu vytvořil už v předchozí inscenaci (dirigenta Axela Kobera a režiséra Sebastiana Baumgartena) v roce 2004, následoval Siegfried ve třetí i čtvrté části tetralogie a ve Valkýře loni ještě Siegmund. Od roku 2015 tu zpívá ještě Tristana, jehož si ke všem šesti představením Tannhäusera přidal i letos, jakkoli „pouze“ na tři představení.

Další spolehlivou oporou je v Bayreuthu německý barytonista Markus Eiche, který zde vystupuje už od roku 2007 (pekař Fritz v Mistrech pěvcích, Donner ve Zlatu Rýna, Gunther v Soumraku bohů a Wolfram v předchozím nastudování Tannhäusera 2004). Jeho hlas sice nemá specifickou ani podmanivou barvu, ale vládne dostatečným volumenem a part Wolframa má zřetelně hluboce zažitý. Dánský basista Stephen Milling se v Bayreuthu představil už v roce 2015 jako Hagen v Soumraku bohů a letos přidal, s poněkud rozkolísaným hlasem, durynského lantkraběte Hermanna.

R. Wagner: Tannhäuser – Bayreuther Festspiele 2019 (foto Enrico Nawrath)

Původem ruská mezzosopranistka Elena Zhidkova, která po zranění kolegyně Ekateriny Gubanovy při zkoušce na poslední chvíli naskočila do role Venuše, byla představitelsky skvělý typ pro tuto postavu, jak ji pojal Kratzer, pěvecky ale part zejména v dramatičtěji vypjatých částech přesahoval její současné možnosti. Jakkoli je v Bayreuthu zavedená od roku 2001 a z rolí Valkýr se letos propracovala i k Ortrudě.

Středem pozornosti ovšem byla Lise Davidsen. Po svém prvním samostatném CD, na něž mimo jiné nahrála právě árii Alžběty, s níž ovšem už předtím vyhrávala jednu pěveckou soutěž za druhou a zazpívala si ji v Curychu a v Mnichově, i v bayreuthském divadle potvrdila, že je mimořádný wagnerovský hlas. Její hutný, objemný, na alikvóty bohatý plný soprán se pružně nese v obloucích na dlouhém dechu v celém rozsahu včetně pevně ukotvené znělé hluboké polohy. Nicméně při těch nejpřísnějších kritériích, která je třeba právě na nastudování Wagnerových oper v Bayreuthu uplatňovat, ve výrazově vypjatých výškách se její soprán vyostřuje na úkor oblých tónů.

Valerij Gergijev je dostatečně zkušený dirigent, aby zvládl hudební nastudování Tannhäusera s přehledem. Avšak ve srovnání se zkušenostmi se specifickou akustikou Festspielhausu, jak je má v posledních letech především Christian Thielemann, od roku 2015 hudební ředitel Bayreuthských slavností, ony jemné záchvěvy dynamiky a odstínů zvukových barev s festivalovým orchestrem přece jen nedosahoval. Tradičně perfektní byl festivalový sbor pod vedením Eberharda Friedricha.

Tobias Kratzer není ve Wagnerově Mekce první (a nejspíš ani poslední), kdo se snaží za/nad/pod Wagnerovými operami dolovat nové, pokud možno aktuální výklady a zapojit do nich bayreuthskou realitu historie nebo současnosti. Kongeniální koncept, který se podařilo před dvěma lety najít režisérovi Barriemu Koskymu, když propojil Wagnerův život s Mistry pěvci norimberskými, však Kratzer ve své pohádkově anarchistické bayreuthské road movie nenašel.

Poznámka:
Citáty z Tannhäusera jsou použity z překladu libreta Jaromíra Zelenky v programové brožuře k inscenaci Tannhäusera ve Státní opeře Praha v roce 1993.
Záznam premiéry nové inscenace Tannhäusera je k dispozici na internetu ve třech částech: 1. dějství, 2. dějství a 3. dějství

 

Hodnocení autorky recenze 80 %

 

Richard Wagner: Tannhäuser
Hudební nastudování Valerij Gergijev, režie Tobias Kratzer, scéna a kostýmy Rainer Sellmaier, video Manuel Braun, světla Reinhard Traub, dramaturgie Konrad Kuhn, sbormistr Eberhard Friedrich.

Osoby a obsazení: Lankthrabě Hermann – Stephen Milling, Tannhäuser – Stephen Gould, Wolfram von Eschenbach – Markus Eiche, Walther von der Vogelweide – Daniel Behle, Biterolf – Kay Stiefermann, Heinrich, písař – Jorge Rodriguez-Norton, Reinmar von Zweter – Wilhelm Schwinghammer, Alžběta – Lise Davidsen, Venuše – Elena Zhidkova, Pastýř – Katharina Konradi, Le Gateau Chocolat, Oskar – Manni Laudenbach. Festivalový orchestr a sbor.

Bayreuthské slavnosti, premiéra 25. července 2019, recenzováno představení 21. srpna 2019.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


2
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
2 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
isi

Představení jsem viděla on line na BR .Co k tomu dodat?Velice smutné a pokud se opera bude ubírat tímto směrem,v zájmu duševního zdraví bude lepší poslouchat CD a nebo rozhlas .Jsem z celé duše ráda ,že jsem se takových hrůz na jevišti nedočkala.Německá divadla systematicky likvidují už dost dlouhý čas klasické pojetí opery .Ted jde o to ,čím to je ?????Asi by se ve své rozmařilosti nudili .Pak tedy bohužel beze mne .

Vandal

Díky za dobrý tip!
Patřím k té polovině lidstva, která dostává při poslechu Wagnera osypky. Způsob interpretace Valerije Gergieva je mi nesympatický. Z pěvců jsem až na Wilhelma Schwinghammera nikoho neznal. A přece jsem po přečtení Vašeho článku šel na www stránky 3SATu a Tanhausera jsem si pustil. A už jsem neodešel. Fascinovaně jsem jej, jako svou první Wagnerovu operu, dosledoval až do konce. Bylo to šílené, komické, zábavné – a hezké.
Díky.