Taťána, Aida, Salome. Anna Netrebko a Metropolitní opera

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Operní kukátko (87). Týden od 27. března do 2. dubna 2017. V dnešním vydání najdete: Evžen Oněgin v Metropolitní opeře. Anna Netrebko jako budoucí Aida a Salome. Menottiho Konzul v Mnichově. Staronová vizuální podoba Valkýry na Salzburger Osterfestspiele. Lotte Lenya protagonistkou nové divadelní hry. Lullyho Armide v nové nahrávce. Operní humor: Z truhláře tenorovou hvězdou.


Evžen Oněgin v revivalu Metropolitní opery
Stránky operních serverů i papírových periodik zabývajících se operou v současnosti plní recenze a reakce především na dvě představení. Nový Parsifal ve Wiener Staatsoper vzbudil rozporuplné reakce, a to jak z hlediska režijního výkladu Alvise Hermanise, tak v hodnocení hudebního nastudování, ale pěvci si získali srdce kritiků i diváků (výběr prvních ohlasů v zahraničních médiích jsme přinesli zde). Mnohem tradičněji pojatá inscenace Čajkovského Evžena Oněgina v revivalu Metropolitní opery na sebe poutá pozornost především pěveckými výkony interpretů v hlavních rolích, kteří pocházejí převážně ze slovanských zemí.

Petr Iljič Čajkovskij: Eugene Onegin – Anna Netrebko (Tatiana), Mariusz Kwiecień (Onegin) – Metropolitan Opera 2017 (zdroj FB Metropolitan Opera / foto Marty Sohl/Metropolitan Opera)

Výpravně realistická, ale konzervativně pojatá inscenace britské režisérky Deborah Warner byla prvou premiérou newyorské sezony 2013/2014 a hvězdou byla právě Anna Netrebko. Ta se do své oblíbené role vrací s obvyklou energií a hlasovou podmanivostí i psychologickou přesvědčivostí, již dává své milující Taťáně, kterou okolnosti přinutí vyzrát.

Partnerem je jí polský barytonista Mariusz Kwiecień (též vystupující v premiérové sérii), který titulní charakter podle kritik vytváří velmi nuancovaně od přehlíživého namyšlence až k hrozivému poznání svého životního omylu v závěru opery. Novým Lenským je ruský tenorista Alexey Dolgov. Oksanu Volkovu nahradila v roli Olgy jiná ruská mezzosopranistka Elena Maximova, ale zůstala Elena Zaremba v partu Lariny.

Ve čtvrtečním představení 30. března 2017 na podnět Anny Netrebko každý ze sólistů při děkování obdržel jedinou bílou růží jako jednoduchý a zároveň velmi působivý symbol podpory ruského barytonisty Dmitrije Hvorostovského, původně ohlášeného do role Evžena Oněgina, který stále bojuje s nádorovým onemocněním mozku.

Petr Iljič Čajkovskij: Eugene Onegin – Metropolitan Opera 30. 3. 2017 (zdroj FB Metropolitan Opera / foto Marty Sohl/Metropolitan Opera)

Představení řídil Robin Ticciati. Inscenace je součástí série letošních přenosů z Metropolitní opery, český divák ji může zhlédnout v sobotu 22. dubna 2017 stejně jako diváci ve více než sedmdesáti dalších zemích v ne méně než dvou tisících kinosálech celého světa.


Anna Netrebko jako Aida a Salome
A ještě jednou Anna Netrebko, kterou v rozhovoru pro New York Times o budoucnosti Metropolitan Opera vícekrát uvedl Yannick Nézet-Séguin jako plánovanou hvězdu dvou budoucích, zřejmě velmi ostře sledovaných produkcí této scény. Rád by nastudoval novou inscenaci diváky oblíbené opery, Verdiho Aidy, s Annou Netrebko v roli titulní hrdinky. A jeho velkým přáním je pak uvedení Straussovy Salome v některé z příštích sezon také právě s „božskou Annou“ v titulní roli.

Anna Netrebko (foto © Dario Acosta/zdroj annanetrebko.com)

Jeho cílem ve funkci šéfdirigenta je zařazení více soudobých děl na repertoár Met, a to i formou světových premiér. Celé znění rozhovoru najdete zde . (Poznámka autora: Aidu letos Anna Netrebko vytvoří v sérii srpnových představení na salcburském letním festivalu pod taktovkou Riccarda Mutiho.)


Menottiho Konzul v Mnichově
Menottiho opera na skladatelovo vlastní libreto, ve které se také odrážejí osobní zkušenosti italského emigranta v USA, The Consul (Konzul), byla ve své době hitem západních scén. Po premiéře ve Filadelfii roku 1950 (kdy byly ještě velmi čerstvé vzpomínky na obrovskou vlnu emigrace před a během druhé světové války) se opera dostala do New Yorku, kde se v Ethel Barrymore Theater hrála bez přerušení v sérii dvou set šedesáti devíti (!) vyprodaných představení. Představení i autor sklidili řadu cen, mimo jiné také Pulitzerovu cenu.

V roce 1951 se opera dostala do Evropy a Hamburská opera ji inscenovala jako druhá evropská scéna. Dílo bylo v šedesátých letech dvacátého století přeloženo do více než dvaceti jazyků, ale od sedmdesátých let bylo inscenováno spíše jen příležitostně, a to zejména na anglicky hovořících jevištích. Postupně sílily kritické názory na Menottiho eklektický skladatelský styl, mnohé názvuky veristické hudby (zejména Pucciniho) i jednoduchost hudebních efektů. Přes pravdivost těchto výtek řada Menottiho děl včetně Konzula vykazuje značnou dramatickou účinnost a schopnost zaujmout diváka nejen efektními ději, často se vztahem k současnosti. Právě děj této opery, marný boj manželky odpůrce režimu v jisté nejmenované zemi, Magdy Sorel, s byrokratickým aparátem o získání víza, aby mohla vycestovat a zachránit sebe i rodinu, se jeví jako vysoce aktuální v dnešní době imigrační krize.

Gian-Carlo Menotti: The Consul – Selene Zenetti (Magda Sorel), Niamh O’Sullivan (Die Sekretärin) – Opera Studio Mnichov 2017 (foto © Wilfried Hösl/Bayerische Staatsoper)

Mnichovská opera, tedy její komorní scéna v inscenaci v Cuvilliés Theater, vyniká nejen oceňovaným hudebním nastudováním Geoffreye Pattersona s Münchener Kammerorchester a civilní režií Christiane Lutz, která dílo nastudovala jako současný politický psychothriller z čekacího prostoru ambasády. Kritiky oceňují strhující výkon vesměs mladého multikulturního ansámblu (řada členů Operního studia Hamburgische Staatsoper) v čele s cynickou Sekretářkou (Niamh O’Sullivan) a postupně zoufalství propadající Magdou (Selene Zanetti). Menottiho u nás zcela opomíjené dílo by si zasloužilo větší pozornost operních dramaturgů, vzhledem ke komornosti některých děl je pak velmi vhodné i pro školní scény.


Valkýra na Salzburger Osterfestspiele
Ještě před samotnými dubnovými představeními (8. a 17. dubna 2017) je zajímavé upozornit na podobu Wagnerovy opery Valkýra na letošním jarním salcburském festivalu. Renomovaná režisérka Vera Nemirova se totiž rozhodla „vzkřísit“ výtvarnou podobu zcela první produkce prvého ročníku tohoto festivalu podle původní scénografie Günthera Schneider-Siemssena.

Richard Wagner: Die Walküre – návrh scény Günther Schneider-Siemssen – 1967 (zdroj osterfestspiele-salzburg.at)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
11 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments