Tenorista Denys Pivnickij: Druhá tvář Dona Juana

  1. 1
  2. 2
Ukrajinský tenorista Denys Pivnickij v červnu tohoto roku doslova uchvátil publikum Státní opery svým ztvárněním démonického Dona Juana v opeře Erwina Schulhoffa Plameny, která byla uvedena v rámci cyklu Musica non grata. Titul čerstvě nominovaný na International Opera Awards 2022 se 17., 20. a 26. listopadu vrátí do Státní opery a na festival Janáček Brno 2022. Možná na dlouhou dobu naposledy. Proč je Schulhoffův Don Juan tak fascinující rolí? Jaká byla spolupráce s Calixtem Bieitem? A proč jedni Plameny milují a pro druhé jsou noční můrou?

Musica non grata / Erwin Schulhoff: Plameny. Foto ze zkoušky. Denys Pivnickij jako Don Juan (foto Serghei Gherciu)
Musica non grata / Erwin Schulhoff: Plameny. Foto ze zkoušky. Denys Pivnickij jako Don Juan (foto Serghei Gherciu)

Co vás napadne jako první, když se řekne Erwin Schulhoff?
Poté, co jsem pracoval na této úžasné opeře, říkám: „Hudební psycholog.“ Plameny jsou pro mě možná více než hudba jakýsi stav mysli. Pocitové vnímání určitých zážitků, ve kterých si může každý najít něco ze sebe. Za podmínky, že v sobě nechá hudbu jen tak rezonovat a příliš ji neanalyzuje.

V téhle opeře vlastně nelze vystopovat nějaký souvislý příběh.
To je pravda. Odehrává se v deseti obrazech, ve kterých není dějová linka. Představte si deset obrazů ze života, kde Juan v každém jednotlivém příběhu překračuje naprosto všechny hranice. Jako kdyby chtěl sám sebe trýznit a lynčovat.

Je tohle důvod, proč představení vzbuzuje v divácích tak velké emoce?
Když někoho necháte dělat si, co chce, tak kolem sebe dokáže vytvořit opravdu neskutečný binec a já jsem přesvědčený, že když tohle divák vidí na jevišti, musí ho to určitým způsobem zasáhnout a může si projít od katarze až k sebezpytování vlastního svědomí. I já si občas na scéně připadám jako u psychoterapeuta, který mě záměrně nechává prožívat určité situace, abych se jim vyhnul v normálním životě.

Musica non grata / Erwin Schulhoff: Plameny. Foto ze zkoušky. Zleva Kateřina Jalovcová, Veronika Hajnová, Stanislava Jirků, Yukiko Kinjo, Tamara Morozová a Magdalena Heboussová (Stíny). Victoria Korosunova (Žena) a Denys Pivnickij (Don Juan (foto Serghei Gherciu)
Musica non grata / Erwin Schulhoff: Plameny. Foto ze zkoušky. Zleva Kateřina Jalovcová, Veronika Hajnová, Stanislava Jirků, Yukiko Kinjo, Tamara Morozová a Magdalena Heboussová (Stíny). Victoria Korosunova (Žena) a Denys Pivnickij (Don Juan) (foto Serghei Gherciu)

Jestli tomu dobře rozumím, tak Mozartův Don Giovanni je proti Schulhoffovu Juanovi jen takový slabý odvárek?
Zatímco většina z nás se snaží udržet mezi svým lepším a horším já určitou rovnováhu, Juan se rozhodl, že nic takového dělat nebude. Kráčí světem naprosto bezohledně. Přesto ho nevnímám jako padoucha, jen se snaží cítit život! Nevěřím, že lidi, kteří touží být v jeho blízkosti, přitahuje špatnost. Fascinuje je jeho vnitřní svoboda, kterou mnoho z nich hledá, rádi by na ni dosáhli, ale nemají sílu, aby ji našli sami v sobě. A tak se snaží najít nějakého takového Juana, který jim ten pocit dá, ale za cenu, že se v podstatě stávají jeho otroky. Je to léčka a Juan to tak i vnímá. Ví, že jsou s ním právě z tohoto důvodu a paradoxně on sám jim nechce dát to, po čem touží, protože se chce obklopovat nezávislými lidmi. Jeho chování má ale úplně opačný efekt: přitahuje ty, kteří na něm chtějí být naopak zcela závislí, a je z toho absolutně rozladěný a zklamaný. Je to takový začarovaný kruh. Kolo, které se otáčí pořád dokola.

Čím jsou pro Juana ženy?
Prostředkem k tomu, aby došel určitého naplnění. Já ho vnímám jako člověka totálně prázdného a osamoceného. Je hluboce smutný z toho, že v jeho životě neexistuje nic opravdového. Ženy jsou jednou z cest, jak začít cítit něco skutečného, prostředkem zkoumání života.

Co na něm ženy tolik přitahuje?
Jeho svoboda a síla být tím, kým skutečně je. Je to vůdce. Má charisma a rychle mu to myslí.

Musica non grata / Erwin Schulhoff: Plameny. Denys Pivnickij jako Don Juan (foto Serghei Gherciu)
Musica non grata / Erwin Schulhoff: Plameny. Denys Pivnickij jako Don Juan (foto Serghei Gherciu)

Proto ho ženy milují?
Určitě. Hledají někoho, kdo jim dá pocit výjimečnosti.

Juanovy milostné avantýry jsou velmi bouřlivé. Co vy a erotika?
Abyste vykouzlil skutečně skvělé jídlo, musíte je správně okořenit (úsměv).

Záludná odpověď! Jak tedy koření Don Juan?
Hodně! Protože jeho život se již přehoupl do čirého zoufalství a ten stav už trvá velmi dlouho. A tak přidává a přidává, ale nikdy to není dost. Až ho nasype kopec v naději, že konečně něco ucítí. Koření nymfomanie, hypersexuality, ale nikoliv prostřednictvím přímého sexuálního zážitku, ale zážitku emocionálního. Je rád zdrogovaný svými emocemi, byť vlastně žádné skutečné emoce nemá!

Ani k La Morte? Ani k té nic skutečného necítí?
Ani k té. Pouze se o to snaží, ale prostě to nedokáže. To je hluboký smutek této postavy. Chce být šťastný, chce být milován, chce sám milovat. Bohužel nikde nenachází klid, a to ani v náručí Smrti, která v tomto příběhu hraje velmi důležitou roli. Znáte báseň Sergeje Jesenina Černý muž? Ta přesně vystihuje Juanovu duši.

Musica non grata / Erwin Schulhoff: Plameny. Denys Pivnickij (Don Juan) a Jan Hnyk (Komtur) (foto Serghei Gherciu)
Musica non grata / Erwin Schulhoff: Plameny. Denys Pivnickij (Don Juan) a Jan Hnyk (Komtur) (foto Serghei Gherciu)

Jakými fázemi Juan prochází? Mění se? Nebo se mění jen svět okolo něj?
Vydává se na cestu z bodu A do bodu B, aby se nakonec vrátil do bodu A. Co je zajímavé, že první a poslední Juanova fráze je úplně stejná – glissando na text „aaaaah“. Vzlyk. Vzlyk plný lásky, pláče, života, vesmíru. Nikdy to neskončí. Don Juan žije věčně v každém z nás. Protože ve skutečnosti to není člověk z masa a kostí, ale charakter, soubor vlastností, které budou vždycky existovat a kdykoliv mohou do kohokoliv z nás vstoupit.

Dovedete si představit, že jste odsouzený k věčnému životu?
Ne. Naprosto Juanovi rozumím, proč je to pro něj tak obtížné. Proč chce umřít. Život si často mění pravidla podle toho, jak se mu zachce, a velmi často vám přinese právě to, co vůbec nechcete! Nikdy jsem se nechtěl oženit! Všechno, jen to ne! A bum, stalo se! A to je přesně problém Dona Juana. Jediná věc, kterou si opravdu nepřeje, je žít. A nic!

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments