Tereza a Roman Válkovi: Chceme hrát tak, jak to Bach napsal a nebojovat se slavnostmi piva

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Je v pořádku systém dotací a financování hudebních těles typu CEB ze státních zdrojů?
T: Jinak by to ani u nás nebylo možné. Stát zde bohužel supluje místo mecenášů, vzdělaných, kultury a umění milovných, ale také velmi dobře existenčně zajištěných lidí. Těch u nás, a zejména mimo Prahu, opravdu mnoho není. My se pak, především v menších městech, stále musíme potýkat s tak elementárními problémy, jako je obhajování existence hudebního cyklu versus slavnosti piva na náměstí, kam přece jen chodí víc lidí. Bez státní podpory bychom jednoduše neexistovali. Na ministerstvu kultury bohu díky nemusíme argumentovat, zda potřebujeme podporu více my, nebo masová lidová zábava.

R: Jak řekl nedávno Ilja Šmíd: Musíme si uvědomit, že se mapa hudebních těles za posledních dvacet až třicet let výrazně změnila. Dříve byla profesionální pouze filharmonie a opera a ostatní byli zkrátka amatéři platící si za to, že si mohou zahrát a zazpívat. Dnes tu však máme celou řadu souborů v profesionálním duchu, které svou činností mnohdy i v tom, co dělají, předčí oficiální tělesa. Mají tedy mít nárok na podporu v míře podobné jako kolegové z těch oficiálních? Toť řečnická otázka. J

Není dramaturgicky svazující zabývat se výhradně hudbou 17. a 18. století?
T: I kdybychom prožili několik hudebních životů, asi bychom nezvládli kvalitně zrealizovat všechna skvělá hudební díla, která si to zaslouží. O repertoár tedy určitě nouze není. Je pravda, že si občas odskočíme k nějaké moderně, zejména tedy náš vokální ansámbl, ale o to raději se potom vrátíme do známých vod. No a v 18. století taky hráli jen tento „omezený“ repertoár.

R: Čím více se věnujeme baroku a klasicismu, tím více se otvírá celý kosmos nových skladatelů a jejich překrásné hudby. Situaci směle přirovnám k odhalování egyptských pyramid. Takže zeptejte se hlavního archeologa, jenž ví, že ani deset životů by nestačilo na splnění cíle na totéž…Umělecky zmíněná období obsahují již všechny prvky další hudby v užším slova smyslu – takže také romantismus, verismus, naturalismus a tak dále. Nic vám zkrátka nechybí a navíc si připadáte, že děláte premiéry právě napsané hudby…

Jaké jsou vaše vize do budoucnosti? Jaký má CEB cíl?
T: Trošku u mě platí otřepané „cesta je cíl“. Baví mě ten proces vzniku nových věcí na mikro úrovni jednotlivých skladeb i na makro úrovni vytváření velkého zahraničního turné. Umělecky mám mnoho malých cílů, a to dotáhnout každou jednotlivou skladbu k nejvyšší míře dokonalosti, jaké jsme v dané chvíli schopni. Ale když budeme mluvit o těch velkých snech, právě se nám jeden začíná zhmotňovat: Velké zahraniční turné s naším milovaným Andreasem Schollem. To je cíl, na který jsem si neodvážila ani pomyslet, sen, o kterém jsem nestihla snít. Doufám, že se všechno podaří a že to nebude naše poslední podobné turné.

R: Zahraničí je nyní pro nás podstatné. Abychom si upevnili domácí pozici, je nutné se etablovat na prestižních světových podiích. Potom snad už ke spravedlivějšímu financování stran státních peněz nebudou chybět žádné argumenty. Takže vzhůru do Manchesteru, Londýna a Štrasburku v příštím roce…

Tereza a Roman Válkovi (zdroj CEB)

S jakým typem zpěváka/hudebníka nejraději spolupracujete?
T: Klademe na naše zpěváky i instrumentalisty velké nároky. Umělecké kvality musí být nesporné, zpěvák musí disponovat hlasem, rozsahem, být schopný intonovat, interpretovat atd. atd. Ale čím jsem starší, tím víc musím ocenit taky lidskou stránku muzikantů. Řekla bych, že teď už to mám tak padesát na padesát. Potřebujeme přizpůsobivé týmové hráče, lidi odolné a obětavé, lidi loajální a spolehlivé. Pokud se v někom lidsky zklameme, nemůže to většinou fungovat ani hudebně. Ale myslím, že je to oboustranné.

R: Musí být tzv. jazzman. Dobrá technika s kreativním potenciálem. Ideálně i s hudebně teoretickým vybavením.

Jak vypadá celý proces například natočení CD? Od výběru skladby až k prodeji alba?
T: Ten umělecký proces asi lépe popíše manžel, který obvykle bývá otcem myšlenky. Co se týká organizace, musíme si všechno odpracovat od A do Z. Zajistit realizační tým (hudební režisér, mistr zvuku, asistenti), produkční zajistí všechny umělce, prostory pro natáčení, ubytování a zkoušení, případně nástroje, transport všeho a všech, občerstvení a hlavně hodně, hodně kávy. No a v neposlední řadě jsou to peníze. Taková kompletní realizace našeho CD vyjde skoro na milion.

R: Jak již bylo řečeno, nacházíme se v kosmu neuvedených a neprobádaných děl, takže alfou i omegou je výběr autora a skladby. Vzhledem k četnosti takových děl u jednotlivých autorů, třeba F. X. Richtera, je asi dobré myslet systematicky a zaměřit se na sérii skladeb, která může teprve lépe naznačit kvalitu a potenciál dané hudby. V dalším sledu jde o výběr vhodných interpretů, i když mojí snahou je mít takový Ensemble Baroque, jenž by byl automaticky schopen cokoli interpretovat na té nejvyšší úrovni.

Kde sháníte notové materiály na díla neznámých/nově objevených autorů?
R: Jsou to zejména evropské knihovny. Například Národní knihovna Paříž, svatocecilská knihovna Štrasburk, knihovna bruselské konzervatoře, Vídeň, ale také Muzeum české hudby v Praze atd. Jde někdy o detektivní pátrání. Internet je v tomto ohledu velkým pomocníkem. Využíváme i centrální katalog sdružující všechny dostupné evropské prameny – RISM – a také oslovujeme muzikology…

Do jakých zemí a hudebních archívů jste při své práci zavítali?
R: Viz předchozí odpověď. Vynechal jsem vlastně Itálii, odkud jsme před časem přivezli kopii rukopisu Vivaldiho opery Dorilla in Tempe. Party Richterova klavírního koncertu jsem nedávno našel třeba v Quebecu.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments