Tereza a Roman Válkovi: Chceme hrát tak, jak to Bach napsal a nebojovat se slavnostmi piva

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Proč vlastně latinu vyslovovat různými způsoby? Není latina jen jedna?
T: Latina není jedna ani dnes, v době globalizace, natož v baroku a dříve, kdy latina pochopitelně přejímala pravidla výslovnosti jednotlivých národů. Čím více jdeme do minulosti, tím jsou rozdíly markantnější. Francouzská výslovnost latiny se od italské nebo německé diametrálně liší a nejde jen o charakteristickou barvu vokálu, ale třeba o spojování, respektive oddělování jednotlivých slov. Pokud víme, jakou výslovnost měl autor při kompozici na mysli, velmi nám to napoví v artikulaci a vedení frází. Výjimkou je italská latina, která se dá (s trochou dobré vůle) aplikovat téměř u všech vrcholně barokních a pozdějších autorů. Protože skoro všichni v Itálii studovali, a italští hudebníci byli rozšíření po celém světě. Není to ale univerzální návod na vše. Právě v diverzifikaci je krása.

R: No comment. J

Domácí idyla u Válků (zdroj CEB)

A trošku odlehčíme. Jak relaxujete?
T: Já nejraději čtu a jsem s našimi zvířátky. Máme takový menší zvěřinec poskládaný z pejsků takřka modré krve a v různých lesích, loukách a popelnicích nalezených kočiček. Mezi nimi je mi úplně nejlíp. Pejsci Monteverdi a Johann Sebastian Pes jsou sami o sobě živoucím důkazem naší menší pracovní deformace. U kočiček to ze začátku vypadalo se jmény nadějně – Hejdulka, Meruňka a Lolísek, ale poslední tři nalezenci jsou kocourci Giovannek a Pierluigi a kočička Palestrinka. Nevím proč, ale manžel už další zvířátka nechce. Já bych jich klidně brala i dvakrát tolik. J

R: Já osobně potřebuju vedle hudby prožít i život farmáře. Hodně pro mě znamená příroda, zahrada, zvířata. Svou lásku ke staré hudbě transformuji do světa starých dřevěnic a vůbec jsem fascinován uměním a moudrostí minulých staletí, kdy lidé museli být více odkázáni na sebe a často z ničeho byli schopni vytvořit životní realitu.

Jakou hudbu posloucháte?
T: Já mám ráda hlavně rané baroko, pozdní renesanci. Miluju Schütze a Buxtehudeho, ale taky španělské autory, třeba Matea Flechu nebo Sebastiána Duróna. A samozřejmě Bacha. To je „povinnost“. Pokud jsem donucena odpoutat se od staré hudby, unesu i Cherubiniho nebo Mendelssohna a vlastně se mi líbí skoro všechno, co provozujeme, takže z novějších třeba Orff nebo Bernstein. Ale fakt je, že sama si moc hudby vzniklé po roce 1780 nepouštím.

R: Já spíš jazz, pop nebo folklor. Tam hledám inspiraci i pro baroko a klasicismus. Netušíte, kolik je tam společného – a mělo by!

Máte oblíbeného interpreta?
T: U mě se to mění. Když jsem byla mladší, moc jsem nemusela Andrease Scholla a ejhle, od jisté doby ho úplně zbožňuju. Moji favorité – zpěváci – jsou Philippe Jaroussky, Céline Scheen nebo Stephan MacLeod a pak soubory: Vox Luminis, L’Arpeggiata nebo Hespèrion XXI. A z „nebarokářů“ se mi moc líbí Voces8, tedy spíše ve starších sestavách, ale i tak…

R: Dnes jsou nejvíc podobni Mozartovi či Bachovi spíše jazzmani. Takže včera při jízdě autem například Avishai Cohen, ale také Chick Corea,Charlie Parker, dříve Mahavishnu Orchestra atd. Jinak samozřejmě naši „vzorové“ Il giardino harmonico, Freiburg Barock Orchestra, Musica Anima Bruggy a Jos van Immerseel atd. Musím se přiznat i ke konstantnímu obdivu k Johnu Eliotovi Gardinerovi či Nicolausi Harnoncourtovi.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments