Tereza Ondrová: „Hlas může být rezonancí pohybu“

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Jak vznikl projekt Voices?
To je samostatný projekt, který vznikl v pandemické době. Chybělo nám sdílení, chybělo nám být spolu, a tak vznikla on-line hlasová platforma představující pokus o živý dialog mezi cizími lidmi v době, kdy bylo vše zavřené. Kvůli omezením spojeným s nemocí Covid-19 naše těla nastřádala, nasála a držela mnohé emoce z tohoto „stavu neustálé brzdy a rozjezdu v samotě našich pokojů“. Pro někoho to byl čas zklidnění, pro někoho je to naopak doba plná rozrušení, limitů a VOICES byla virtuální hlasová schránka, kde šlo zanechat a sdílet otázky, myšlenky, frustrace, emoce. Věci, které tělo už neudrží samo a potřebuje je sdílet, aby je splnilo, aby se jich zbavilo, dokončilo či rozvinulo. Nenastavili jsme žádné ústřední téma večera, ale jediné, co jsme ještě předpřipravili, bylo to, že v rámci každého večera byl pozván jeden host, nejprve to byli jen tanečníci, kteří nejsou zvyklí moc mluvit, ale najednou se k nám dostával jen jejich hlas. A v tu danou chvíli byl host ten jediný, který tam byl po celou dobu, který na zprávy od lidí mohl reagovat.

Je taneční umění v digitálním prostoru stále živé umění?
Já si myslím, že ano. Pokud se to děje reálně v jeden moment a naživo, tak ano. A může to být i hodně fyzické, tělesné, somatické. Na základě Voices a spolupráce s Francescou, kdy jsme vytvořily taneční představení jen za pomoci hlasových zpráv, může být samotný hlas rezonancí pohybu.

Vaše představení Silent není tak úplně pouze vaše, ale tvoří ho i diváci, kteří vlastně ani diváci tak úplně nejsou a stávají se spíše spoluautory. Je pro vás důležité, aby diváci byli aktivně zapojováni?
Určitě ano. V momentě, kdy jsme se potkaly s Petrou Tejnorovou, začaly jsme tuto linii rozvíjet. Snažíme se myslet hodně na diváka, tvořit společně s divákem a brát ho jako partnera v procesu. Nevytvářet uzavřené projekty jako produkt, který už nic neovlivní, na který se může jen koukat. Sám divák proces totiž sám završí, bez něj to nejde. Zapojení diváka ale nechápeme jen jako pohyb diváka prostorem. Zapojení může být i skrze mysl a imaginaci. Projekt Silent je skutečně postaven na divácích. Je to audio-choreografie pro skupinu diváků ve veřejném nebo galerijním prostoru. Připravili jsme sice nějaké podmínky, ale pokud nepřijde divák, nic se nestane, nic nevznikne. A velmi záleží na konstelaci každé skupiny, která dorazí. Pokaždé je to jiné.

Vybrali jsme prostor náměstí Václava Havla, kde se krásně mísí proudící dav lidí z jedné strany na druhou a pak jsme tam my. Možná zvláštní skupinka pro okolí – ti, co nemají sluchátka, „nechodí s námi ve stejné realitě“.

Připomíná mi to tvorbu umělkyně Kateřiny Šedé. Při přípravě na tento rozhovor jsem ale zjistila, že jste s ní už také spolupracovala.
Je to tak. Potkaly jsme se na projektu Dancing Museums – The democracy of beeings, což je tříletý výzkumný projekt, jehož cílem je podpora a dlouhodobá udržitelnost spolupráce mezi tanečními institucemi, muzei, galeriemi a univerzitami ze sedmi evropských zemí. Garanti projektu za Českou republiku byly Tanec Praha, GHMP a já. V tomto projektu spolu jednotlivci a organizace sdílejí, vylepšují, rozvíjejí a předávají si dovednosti a znalosti, které jsou potřebné k rozšíření a prohloubení, napojení na diváky a vztahu s nimi. Je to zapojení široké a různorodé mezigenerační veřejnosti – děti, studenti, senioři, výzkumníci, pracovníci muzeí a tanečních institucí. A tak jsem oslovila ke spolupráci Kateřinu Šedou, jejíž práce má blízko k sociální architektuře, ukazuje způsoby, jak pomocí uměleckých akcí zapojit různé komunity a zároveň se v některých svých projektech zabývala i turismem. 

Tereza Ondrová – Silent (foto Vojtěch Brtnický, 2021)

A jak pak probíhá celý proces?
Ve spolupráci s Tancem Praha a GHMP jsme se na začátku pustili do společného průzkumu terénu galerie. GHMP disponuje 6 budovami nebo galerijními prostory, které do určité míry kopírují tzv. „Královskou cestu“. Tato cesta představovala jednu z nejvytíženějších turistických tepen. Davy turistů, které proudí z náměstí Republiky až na Pražský hrad, zůstávají venku a téměř nikdo už pak nevstoupí dovnitř galerie. Proto na začátku bylo téma, jak propojit tento venkovní kontext směrem dovnitř – do galerie. A v tento moment jsem oslovila Kateřinu Šedou jako experta na turismus. Vyvstaly zásadní otázky: jaký je vztah mezi turismem a životem Pražanů v tomto městě? A jak ho ovlivní současná pandemie koronaviru? Jak se dívat kolem sebe? Jak zapojit jiný pohled, jak překvapit sám sebe a udělat ze všedního nevšední zážitek? Záznam celého našeho procesu, téhle naší expedice je v takové interaktivně-hravé knize Subjektivní průvodce galerií, která je k dostání v knihkupectvích GHMP. Díky ní si můžete ještě nějaké aktivity zkusit i teď.

Myslíte si, že si dospělí málo hrají? Snažíte se jim to svými inscenacemi připomínat?
Spíš se neumíme uvolnit. Nemusí to být přímo hraní si, ale spíš se oprostit od běžného nastaveného rytmu a dovolit si právě třeba i to, že si lehnete na zem uprostřed města. A v těchto podmínkách, které já a naše uskupení umožňuje, to jde možná snáz. Vytváříme si bezpečný prostor během zkoušení, kde se nebojíte být trapná a říkat cokoli, hrát si, blbnout a tím si na něco přijít. Dáváme možnost se dívat na nebe z jiné perspektivy, nacházet jinou časovost a jít proti tomuto zrychlenému proudu. Přehodnocujeme stávající provoz, ve kterém jsem i mimo skupinu. Víme, že reflexe a všechny naše hovory musí vést ke změně praxe. I tím se zabýváme v našem Temporary spolku. Musíme se zastavit, vše kolem nás se řítí neuvěřitelnou rychlostí a to zasahuje i do naší tvorby. Jsme neustále nuceni produkovat, tvořit a zviditelňovat se. V té souvislosti přemýšlíme o strategii, jak by se tento kolotoč dal narušit a vymanit se z něj. Zároveň to neznamená se vzdát a odejít, ale dělat to zkrátka jinak. Pociťuji, že ani pro mě není zdravé držet takové tempo. Chtěla bych tvořit v podmínkách, že si mohu dovolit soustředit se pouze na jednu věc, věnovat se jí delší čas a důkladně.  A neřešit třeba finance. 

Boys who like to play with dolls (foto: Antonín Matějovský)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments