Těším se, až budu opět moci komunikovat s posluchači živě, říká Bohuslav Matoušek

  1. 1
  2. 2

 Vaše kariéra špičkového interpreta je protkána setkáními s velkými dirigenty a hudebnímu tělesy zvučných jmen. Na které spolupracovníky máte nejintenzivnější vzpomínky? S kterými orchestry či dirigenty jste si rozuměl nejvíc, s kým méně?
Spolupráce s dirigenty byla pro mě vždy naplňující a přínosná. Mám-li jmenovat, pak speciálním a nezapomenutelným zážitkem byl pro mě Sergiu Celibidache. Ale nemohu nezmínit i jména Mstislava Rostropoviče, Zubina Mehty, Kurta Mazura… A tak bych mohl ještě pokračovat mnoha dalšími jmény. Ale je tu ještě jeden člověk , který mě hodně dal – Václav Neumann. Samozřejmě tu ale jsou i kolegové dirigenti z mé generace jako Petr Vronský, Tomáš Netopil, Petr Altrichter a další. Nemůžu říci, že bych s kýmkoliv z nich si rozuměl méně. Každý je jiný, ale všichni vynikající muzikanti a příjemní lidé. Co se celoživotní spolupráce týká, rád bych tu zmínil mého letitého partnera, pianistu Petra Adamce. Začal jsem s ním hrát v mých třinácti letech a v podstatě ještě spolu občas hrajeme dodnes. To byla opravdu naplňující a úžasná spolupráce nejen umělecky, ale i lidsky.

Bohuslav Matoušek (archiv respondenta)

Vaším pedagogem byl mimo jiné profesor Václav Snítil, podle mě nespravedlivě poněkud upozaděný, přitom výtečný houslista. Co jste od něj získal pro houslovou hru, co pro vlastní pedagogickou činnost na HAMU?
Pan profesor Snítil byl pro mě prvním vzorem velkého pedagoga a houslisty, který vyučoval s houslemi v ruce. Přešel jsem k němu ze třídy profesora Jaroslava Pekelského, který mně vedl od mých třinácti let a hodně mi dal, i když nikdy nevzal housle do ruky. Pekelského tehdejší asistent profesor Snítil mě převzal po jeho odchodu do důchodu, takže jsem poslední dva roky HAMU studoval u něj. Své zkušenosti sólisty a komorního hráče dovedl předávat s noblesou a byl i lidsky velmi vstřícný. Obzory jsem si potom ještě rozšířil u A. Grumiauxe, N. Milsteina a nejvíce při ročním studiu u Wolfganga Schneiderhana. Základy položené prof. Snítilem ale byly a jsou pro mě dodnes důležité, jeho ideje, ale i ostatních pedagogů-houslistů se dnes snažím předávat generaci mých studentů na HAMU, ale i studentům mých interpretačních kurzů. V posledních třech letech to dělám ve spolupráci s mým bývalým studentem a dnes kolegou Jakubem Junkem.

Jak žije aktivní houslista a pedagog v „nouzovém stavu“ doby koronavirové? Přišel jste o koncerty, nebo o nahrávání? Jak řešíte výuku studentů? Chystáte, až to půjde, koncerty doma či v zahraničí?
„Doba covidová“ je velmi těžké období pro všechny, kteří pracují v oblastech se společenským setkáváním. Muzikanti přišli o obživu, koncerty jsou rušeny, nebo přesouvány dále s velkým otazníkem o jejich konání.

Pedagogicky je to trochu jednodušší v tom, že se můžu se studenty setkávat doma, což také činím. Nyní všichni čekáme na vývoj situace a jenom doufáme, že to nemůže takto trvat věčně. Moc se těším, až se vrátí doba normálních koncertů a já budu moci opět komunikovat přímo s posluchači prostřednictvím mých houslí.

3.3 3 votes
Ohodnoťte článek

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments