Theodor W. Adorno – filozof mnoha tváří

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Postava Adriana Leverkühna byla inspirována i filozofem Friedrichem Nietzschem; pro Manna „hudba byla vždy podezřelá, nejhlouběji těm, kdo ji nejvroucněji milovali, jako Nietzsche,“ jak píše v eseji o psaní Doktora Fausta. V románu píše o tom, že „hudba je dvojznačnost jako systém“; „…když máš za ušima, můžeš té dvojsmyslnosti po libosti využít.“„Hudba se vždycky už napřed duchovně kaje za svou zesmyslovělost.“„…tragično i komično rostou na témž stromě, a stačí jenom změnit úhel osvětlení, a už se jedno změní v druhé.“ A v této úvaze z XXXI. kapitoly jako bychom četli ozvěnu některých myšlenek Adornových: „Umění, to je duch, a ten se zhola a vůbec nemusí cítit čímkoli povinován vůči společenství, vůči pospolitosti – ani podle mého názoru nesmí, jinak by si neuchoval svou svobodu, svou vznešenost. Umění, které ,jde mezi lid‘, které přijme za vlastní potřeby davu, malého člověka, břídilů, ocitá se v bídě, a něco takového mu klást za povinnost, třeba skrze stát, připouštět jenom takové umění, jakému rozumí malý člověk, je nejhorším břídilstvím a vraždou na duchu.“ (Úryvky z Mannova Doktora Fausta uvádíme v překladu Hanuše Karlacha.)

V jedné scéně Mannova románu vede Leverkühn blouznivý rozhovor s ďáblem, který na sebe v jednu chvíli bere podobu „inteligenta, jenž píše o uměnách, o hudbě, pro obecně přístupné listy, teoretika a kritika, jenž sám komponuje, pokud arci hloubání mu to dovolí“ – a to je sarkastické vykreslení Theodora W. Adorna. Podle Alexe Rosse, který tuto románovou scénu komentuje ve své knize o hudbě 20. století Zbývá jen hluk, „ďábelský hudební kritik pronáší své soudy o stavu současné hudby a vylučuje všechny eventuality mimo schönbergovské cesty oddané věci ,neúprosného imperativu kondenzovanosti‘.“

Theodor W. Adorno (archiv OP)

Umění po Osvětimi?
Mnoho polemik a nedorozumění vyvolal Adornův ze souvislostí poněkud vytržený známý výrok či otázka, zda je po Osvětimi ještě možné psát básně; že to lze, víme z mnoha básní, memoárů či románů (nebo z otázky, jíž Adornovi šibalsky kontroval polský básník a esejista Czesław Miłosz: Dá se po Osvětimi snídat a obědvat a večeřet…?). „Podle Theodora W. Adorna vrhl holocaust stín nejen na německé dějiny, ale také na celou západní kulturu,“ píše ve Filozofickém depozitáři Reiner Ruffing. „Všeobecně převládá názor, že navzdory některým negativním jevům, jako byly například křižácké války, čarodějnické procesy nebo imperialismus, může být Západ hrdý na své vymoženosti: rozvoj demokracie, blahobyt, úspěchy věd, osvícenství. Tento úspěch ztělesňují osobnosti jako Leonardo da Vinci, Raffael, Mozart a Beethoven, Newton nebo Einstein. S Evropou obvykle spojujeme pojmy jako svoboda, individualismus, humanismus, tolerance. Ale jak je potom možné, ptá se Adorno, že zrovna v tak kulturní zemi, jako je Německo, kolébka básníků a filozofů, došlo k holocaustu? Jak může někdo milovat Beethovena, Goetha a Mozarta, a současně být členem NSDAP? Na to Adorno odpovídá, že Osvětim je symbolem bankrotu západní kultury. ,Osvětim je nevyvratitelný důkaz neúspěchu kultury. Veškerá kultura po Osvětimi, včetně sžíravé kritiky této kultury, je veteš.‘“

V knize Minima Moralia Adorno mimo jiné napsal: „Dnešním úkolem umění je dát chaos do pořádku.“„Umění je magie, osvobozená od lži, že je pravdou.“ Adorno ve svém díle a myšlení varoval, že kapitalismus může člověka zkorumpovat ve všech oblastech života. „Umění a hudbě vyčítal, že lidi pouze baví a rozptyluje, čímž je odvádí od samostatného přemýšlení,“ píše Reiner Ruffing. Snadno přístupné umění je podle Adorna brak a „tudíž začátek konce veškerého umění. Čím náročnější je hudba nebo divadelní kus […], tím je autentičtější, opravdovější. Pravdivé je pro Adorna už jen to, ,co se nehodí do tohoto světa‘.[…] Z dnešního hlediska se zdá přehnané obvinit z něčeho paušálně celou západní kulturu, která přece jen nabízí různé možnosti kreativního projevu. Máme pluralitu životních stylů i uměleckých proudů, které nám mohou zprostředkovat něco dobrého a krásného.“ Těmito slovy Reinera Ruffinga náš malý portrét mnohostranně založeného, výrazného, stále provokujícího a inspirativního Theodora W. Adorna uzavřeme.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na