Tohle povolání je láska na celý život

  1. 1
  2. 2

Tak v operním repertoáru je to rozhodně Janáček (Káťa Kabanová, Její pastorkyňa, Liška Bystrouška, Věc Makropulos) a Richard Strauss (Salome a Elektra).

Máte pocit, že děláte to, co jste vždycky chtěla?

Ano, to rozhodně. Já si nevzpomínám, že bych jako dítě měla tenkrát v hlavě nějakou alternativu, i když jsem tenkrát ani netušila, co toto povolání obnáší. Všechno byla intuice a pudovkin.

Byly chvíle, kdy jste s tím třeba chtěla seknout?

Tohle povolání je láska na celý život. Je pravda, že jsem zažila výšiny výrazných úspěchů, ale i druhou stranu mince, kdy hlava i tělo už nechtěly stoupat dál. Ale to je vše za mnou. Díky tomu si o to víc vážím privilegia, jakým toto poslání je.

V jakém vzpomínáte na nedávno zesnulého Jozefa Bednárika, který vás režíroval jako Carmen? Rozuměli jste si?

Vzpomínám na Béďu jako na nekomplikovaného člověka po tom všem, co jsem zažila jinde a s jinými. Nechal nás spolupracovat a věděl, čeho chce docílit. Vycházel z daného charakteru, který se mu ve mně nabízel.

Kolik repríz jste jako Carmen odzpívala?

Od premiéry v roce 1999 přibližně do roku 2012? To by mohl být rok, kdy jsem ji zpívala naposled, ale čárky na futra si nedělám.

Můžete vyjmenovat tři vaše srdeční operní tituly, v nichž jste zpívala?

Od Janáčka Káťa Kabanová – a to jak Varvara – téměř po celém světě, tak i v poslední době Kabanicha. Od Strausse Salome – Herodias, Ariadna na Naxu – Komponista, samozřejmě velkým celosvětovým úspěchem byl i Cherubin ve Figarově svatbě

Všiml jsem si, že nemáte problém vystoupit i „sama za sebe“ v televizních zábavných pořadech. Vy rozhodně asi trémou netrpíte. Ráda bavíte publikum i tímto způsobem?

Tady nejde o trému. Tou zde opravdu netrpím. A vystoupení ve Všechnopárty nebo v Show Jana Krause pojímám jako jednu z cest upozornit a přiblížit žánr opery, písně a svět s tím spojený. Přitom se vyhýbám stadionům a podobným taškařicím, kde se několik „tenorů“ za pomoci světelných kýčů a mikrofonů snaží napodobovat Dominga a Pavarotiho a vcucnout pod pláštíkem „přiblížení opery obecnosti“ do svých kapes alespoň nějaké desetitisíce eur. (smích)

Znamená to tedy, že je to i spojené s výletem do Prahy a návštěvou přátel?

Já nutně nepotřebuji mít v Praze „nějakou“ práci, abych mohla navštěvovat své známé. Mám tu svoje zázemí v podobě rodinného domku. Moje rodina se tu také cítí dobře, tak sem rádi jezdíme. A lépe pro mě potom je nepracovat a spíše se věnovat rodině.

Máte v Praze, respektive v Česku, přátele, s nimiž se ráda potkáváte a nemusí to být zrovna na jevišti nebo v divadle?

No samozřejmě. V Praze jsem studovala na konzervatoři a spousty hudebníků v různých orchestrech jsou mými spolužáky. Mám zde také dlouholetou přítelkyni a manažerku paní Janu Mazurovou, se kterou jsem od malička vyrůstala v jedné vesnici. Jsme něco jako jednovaječná dvojčata… Ale musím podotknout, že nejsem typ, který by musel být obletován přáteli. Mám ráda svůj vnitřní svět, ve kterém neustále něco tvořím. Mám ráda ticho a soustředění. Je mi se mnou dobře. (smích)

Děkuji za rozhovor.

Vizitka:
Operní a koncertní pěvkyně Dagmar Pecková se narodila 4. dubna 1961 v Medlešicích u Chrudimi. Je absolventkou Pražské konzervatoře. Na počátku své hvězdné kariéry se stala vítězkou Pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech.

Již během studií byla sólistkou operety v Plzni a v Hudebním divadle Karlín v Praze. Po dvou letech v operním studiu v Drážďanech byla v roce 1987 angažována jako sólistka drážďanské Semperovy opery. O rok později odchází a stává se sólistkou Státní opery v Berlíně. Od počátku své pěvecké kariéry úzce spolupracuje s prof. Antonií Denygrovou, dlouholetou sólistkou Národního divadla a Státní opery. Během let se stala Dagmar Pecková – vedle Prahy, kde zpívá na scéně Národního divadla  Carmen – hostem předních evropských operních scén – Stuttgart, Berlín, Drážďany, Basilej, Paříž, Hamburk, Londýn, Lausanne. Na všech jevištích se představuje ve významných rolích světové operní literatury.

Ve své koncertní činnosti se Dagmar Pecková reprezentuje bohatým repertoárem od klasiky až po díla předních současných skladatelů. Stejně jako v případě operního repertoáru se objevuje na koncertních pódiích ve světových metropolích, jakými jsou Londýn, Vídeň, Oslo, Madrid, Frankfurt, Tel Aviv, Mnichov, Liverpool, Curych a řada dalších. Je častým hostem České filharmonie, se kterou se zúčastnila turné po Japonsku, Jižní Koreji a Hongkongu pod vedením Jiřího Bělohlávka a turné po Anglii pod vedením Libora Peška. Vystupuje na významných mezinárodních festivalech – Salcburk, Brenz, Pražské jaro.

Pro firmu Supraphon natočila mimo jiné CD s áriemi Wolfganga Amadea Mozarta a CD s písněmi Gustava Mahlera. Obě nahrávky vznikly ve spolupráci s dirigentem Jiřím Bělohlávkem a Pražskou komorní filharmonií. Z dalších alb to jsou tituly jako Best Arias, výběr z písňové tvorby Richarda Strausse, Othmara Schoecka a Albana Berga, Dvořák/Songs (písňový recitál z tvorby Antonína Dvořáka), Zápisník zmizelého (nahrávka Janáčkova komorního vokálně-instrumentálního intimního duododramatu), Árie z Mozartových oper nebo Songs (písně Petra Ebena).

Mezzosopranistka spolupracuje s Českou filharmonií i dirigenty (Jiří Bělohlávek, Sir Charles Mackerras, Richard Hickox, Libor Pešek a další.).

V roce 1999 obdržela Pecková cenu Thálie v oboru opera za roli Carmen ve stejnojmenné inscenaci režiséra Jozefa Bednárika na scéně pražského Národního divadla.

V současnosti je provdána za německého hudebníka Klause Schiessera. Má dvě děti, syna Theodora, jehož otcem je violoncellista Aleš Kaspřík, a ze současného manželství dceru Dorotheu. Jejím předešlým manželem byl novinář Jiří Vejvoda.

(Zdroj Wikipedie, Supraphon)

Foto archiv Dagmar Peckové 

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat