Tomáš Hanus: V Cardiffu mě čeká nádherná práce

Jak jsme nedávno informovali, dirigent Tomáš Hanus nastupuje na začátku příští sezony na post hudebního ředitele Velšské národní opery. Co všechno bude jeho nové angažmá obnášet? Nejen o tom je následující rozhovor.

Můžete prosím Velšskou národní operu čtenářům Opery Plus přiblížit? Složení souboru, jeho úroveň, šíři repertoáru, ale třeba i samotné divadlo?

Welsh National Opera patří k nejvýznamnějším operním domům ve Spojeném království. Vedle bohaté tradice a výborné pověsti o tom svědčí i fakt, že uměleckým ředitelem je David Pountney, jeden z nejvýznamnějších režisérů a velký znalec operního umění. (Je milou shodou okolností, že je i obdivovatelem českého operního repertoáru, s úspěchem řadu děl režíroval.) Orchestr i sbor mají pověst špičkových ansámblů. Na základě osobní zkušenosti to mohu jen potvrdit! Sólisty zvou pohostinsky na konkrétní operní produkce, hraje se v blocích, vždy několik inscenací najednou. Dramaturgie, která jde po smyslu, po souvislostech, má široký záběr, od velmi progresívních až k operám „tradičním“ (toto slovo myslím velmi pozitivně). Sídlo má ve Wales Millennium Center, což je veliký komplex otevřený v lednu 2009. Vedle modernosti jsou na něm patrny i ozvěny velšské tradice, místního prostředí. Akusticky velmi dobré!

Jaké pracovní kontakty s Velšskou národní operou máte doposud za sebou? A jak hodně se s Davidem Pountneym znáte umělecky i lidsky? Co myslíte, že rozhodlo o tom, že post hudebního ředitele nabídli v Cardiffu právě vám?

Do října 2014 jsem ani nevěděl, že hledají nového hudebního ředitele. David Pountney mě tehdy navštívil v Mnichově po představení Věci Makropulos v Bayerische Staatsoper a to byl vlastně začátek vzájemného poznávání, které pokračovalo letním festivalovým koncertem s orchestrem Welsh National Opera. Ten měl orchestru i mně samotnému umožnit, abychom poznali, zda si rozumíme. Byla to spolupráce natolik harmonická a naplňující pro obě strany, že vedla k oficiální nabídce a také byla důležitou oporou v mém „ano“.

Zvažoval jste tu nabídku dlouho? Co všechno vám přitom prošlo hlavou? A na čí práci budete v Cardiffu navazovat?

Taková nabídka se musí zvažovat pečlivě, znamená vždy zásah do plánů. Ale já jsem vždy věděl, že šéfdirigentem nebo hudebním ředitelem nechci být proto, abych to vedle svého jména mohl uvést, pro titul samotný. Chci zanechat stopu, něco této instituci dát. Na prvním místě samozřejmě jako dirigent, ale nelze opomenout ani další aspekty, například vyjadřovat se k otázkám uměleckým, personálním, repertoárovým, komunikovat s veřejností. Je toho hodně, ale všechno vyrůstá z konkrétního člověka, z jeho osobnosti, jeho srdce. Welsh National Opera na mě zapůsobila tak, že je to skvělé místo pro práci, s nesmírně profesionálním a lidsky kvalitním týmem lidí. David Pountney je zárukou odbornosti, profesionální zkušenosti i umělecké kvality a dosavadní hudební ředitel Lothar Koenigs, na jehož práci je mi ctí od příští sezony navázat, má také vysoké renomé.

Jaké budou vaše pracovní povinnosti a také přesné kompetence? Jak dlouhý je váš mandát?

Jmenování je na pět let, budu dirigovat několik premiér a koncertů ročně. Očekává se především péče o orchestr, ale také to, že promluvím do směřování souboru, že budu bdít nad personálním obsazením orchestru, angažováním nových členů a podobně. Je důležité, abych byl k dispozici ve chvílích, kdy složitá pavučina pracovních a mezilidských vztahů bude potřebovat pomoci slovem nebo nějakým rozhodnutím.

Jaké konkrétní tituly na vás ve Velšské národní opeře čekají, ať už premiérové, či reprízy starších inscenací? Objevíte se v Cardiffu za dirigentským pultem na nějakých koncertech?

Po dvou úvodních koncertech mě v kalendářním roce 2017 čekají čtyři operní produkce. Mluvíme o nádherných dílech, ale více budu moci prozradit až v lednu. V koncertech budu pokračovat i později, vytvářejí potřebnou rovnováhu v práci orchestru a přinášejí novou inspiraci.

Budete usilovat o uvedení nějakých titulů z českého repertoáru?

Já se vždy těším z krás české hudby a z jejího velkého úspěchu u publika. Nebudu za každou cenu prosazovat co největší počet českých děl, v tom ani nespočívá smysl mého angažmá, ale rád se k nim budu vracet.

Nebude vám vaše angažmá v Cardiffu příliš svazovat ruce ve vašich dalších uměleckých aktivitách?

Budu určitě omezen v těch obdobích, ve kterých jsem tam zavázán operními produkcemi nebo koncerty, ale to není nic neobvyklého, patří to k práci všech hudebních ředitelů nebo šéfdirigentů. Ve zbývajících měsících pak mohu pohostinsky vystupovat jinde. Přiznávám, že jsem už nyní, pár týdnů po jmenování, musel odmítnout dvě velmi významná a krásná pozvání. Avšak intendanti a manažeři většinou dobře chápou, pokud se tak děje ze seriózního důvodu, a vědí, že ve vhodnějším termínu nebude problém. Musím přece věnovat potřebný čas „svému“ opernímu souboru!

Ti, kdo vás trochu blíže znají, vědí, že velmi lpíte na své velké rodině. Půjdete do Cardiffu s celou rodinou? Jak vůbec vy a vaši blízcí snášíte časté odloučení, které vaše profese přináší?

To právě teď řešíme, všechno je otevřené. Určitě je mým cílem naše odloučení minimalizovat a nenechat chod rodiny jen na mé ženě. Není to lehké, snažíme se cestovat spolu, pokud to jde. Vždyť je to tak velká věc – mít někoho blízkého, ženu, děti, být spolu, prožívat společné radosti i starosti. Pro mě to utváří jednotu života spolu s hudbou, tak se snažím mít oči otevřené, abych něco nepřehlédl a aby tato jednota byla opravdová.

Díky za vaše odpovědi, ať se vám daří!

 

Vizitka:
Tomáš Hanus (1970) vystudoval dirigování na Janáčkově akademii múzických umění v Brně ve třídě Jiřího Bělohlávka. V roce 1999 se stal vítězem Mezinárodní dirigentské soutěže v polských Katowicích. Dnes se Tomáš Hanus řadí mezi špičkové a mezinárodně uznávané české umělce.

Od roku 2007 působil Tomáš Hanus po dvě sezony jako šéf opery Národního divadla Brno. Jako asistent dirigenta Jiřího Bělohlávka spolupracoval na nastudování Janáčkovy Káti Kabanové ve Finské národní opeře (2003) a znovuuvedení inscenace v roce 2005 pak sám také dirigoval. V roce 2007 úspěšně debutoval v Opéra National de Paris (Bastille), kde hudebně nastudoval inscenaci Janáčkovy Věci Makropulos. Do Paříže a k uvedené inscenaci se vrátil o dva roky později a opět sklidil zasloužené uznání. Připomeňme rovněž jeho Janáčkovu Káťu Kabanovou v Polské národní opeře a debut ve Slovinské národní opeře (Rusalka Antonína Dvořáka).

Od svého debutu v pražském Národním divadle (2001, Čertova stěna Bedřicha Smetany) se sem vrací pravidelně. Naposledy to bylo v představení Věci Makropulos, za jehož hudební nastudování sklidil nadšené uznání.

K jeho nejzajímavějším operním příležitostem poslední doby patří návrat do Bavorské státní opery v Mnichově (Dvořákova Rusalka, Humperdinckova opera Hänsel und Gretel), debut s drážďanskou Staatskapelle a opakovaná spolupráce s Finskou operou. Při symfonických koncertech dirigoval v probíhající sezoně Královský skotský národní orchestr, symfonický orchestr madridského Teatro Real, při turné po Velké Británii vedl ansámbl Camerata Salzburg a dnes se vrací před pražské rozhlasové symfoniky.

Z koncertních příležitostí Tomáše Hanuse připomeňme alespoň jeho spolupráci s BBC Symphony Orchestra, s Českou filharmonií, s Islandským symfonickým orchestrem, vystoupení na festivalu Mostly Mozart v New Yorku, hostování u Slovenské filharmonie (kde byl po dvě sezony také hlavním dirigentem) nebo u filharmoniků z Varšavy. Tomáš Hanus pořídil několik nahrávek s Pražskou komorní filharmonií a Filharmonií Brno, jeho snímky se vyskytují také v archivu Českého rozhlasu, na jeho albech zní také symfonie Viktora Ullmanna v provedení Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK a hudba v podání předních českých sólistů (pro Lotos Records).

Od podzimu 2016 Tomáš Hanus nastupuje na post hudebního ředitele Velšské národní opery v Cardiffu, a to pro následujících pět let. 
(Zdroj: webové stránky Českého rozhlasu)

www.tomashanus.com

Foto webové stránky T. Hanuse, archiv