Tomáš Hanzlík: Když naleznete poklad, jste teprve na začátku nejisté cesty

  1. 1
  2. 2

Jak je náročné připravit barokní operu, kterou objevíte v archivu? Nese to náklady?
Velké náklady, ale hlavně čas. Samotná fáze vyhledávání pramenů je dlouhodobá. A když už se pro nějaký poklad rozhodnete, jste teprve na začátku nejisté cesty. Nejprve se musí dílo přepsat do moderní partitury, někdy je třeba zrekonstruovat fragmentárně dochované party a následně vytvořit moderní provozovací materiál. Je to úmorná práce, ale zároveň jedno z největších dobrodružství mého života. Vždy tam najdu něco překvapivého, nestandardního, vzrušujícího a také inspirativního. Taky mě dojímá, s jakým nasazením, energií a poctivostí k tomu přistupovali. Jak to pro ně bylo životně důležité, až nepostradatelné – být v kontaktu s krásnou hudbou. Přesto žiju i v současnosti a najdu si jednou do roka čas napsat vlastní operu, která je samo sebou barokem značně kontaminovaná. Žijeme naštěstí v postmoderní době a odráží se v nás všechno, co bylo v minulosti, a zároveň žijeme také futuristickou budoucností. Žijeme v době, která mixuje minulost a budoucnost, a to vše hudba reflektuje a přetavuje do současnosti, která je zvláštní polystylovou koláží. Je esteticky nebezpečné s tímto materiálem pracovat, ale zároveň je to nesmírně zábavné. I můj osobní experiment má ale hranici. Nesmí dojít ke ztrátě srozumitelnosti se současným publikem. Naštěstí baroko vygenerovalo harmonický systém, který používáme dodnes, takže je na čem stavět.

Pietro Andrea Ziani: L’Elice – Ensemble Damian, Olomoucké barokní slavnosti 2019 (foto Daniel Berka)

A jakou to má odezvu u publika? Máte návštěvnost?
Olomoucké barokní slavnosti za sebou mají sedm let a dramatický vývoj. Festival původně iniciovalo město jako turistickou letní akci a zpočátku zajišťovalo monumentální celostátní a bezvadně fungující propagaci. Po několika letech se bohužel město i univerzita z pozice těchto velkorysých partnerů stáhly a osiřelý produkční tým festivalu vzniklý deficit vyřešil nasazením nepřiměřeně vysokého vstupného. To mělo za následek citelný odliv publika. Takže po letech hraní před beznadějně vyprodaným sálem jsme si jeden rok odtrpěli hraním před hrstkou „bohatých“ lidí. Paradoxně to byl jeden z dramaturgicky i interpretačně nejlepších ročníků. Dnes má vstupné relativně přijatelnou výši, ale publikum se jen pomalu vrací. Důležitá je účinná propagace, ale za tu dobu, co dělám v oboru, se toto několikrát úplně proměnilo. Zdá se mi obludné, když polovina nákladů na kulturní akci musí jít do reklamy. Na tuto položku hledám schopného partnera. Já tomu prostě nerozumím.

Hrajete i někde jinde než v Olomouci?
Už řadu let jezdíme i s divadlem na Letní barokní scénu do Chrudimi, kde mají kapucínský kostel a v něm úžasné muzeum barokních soch. Je to krásné a inspirující prostředí. Chrudimská beseda se o akci velmi dobře stará a na všech představeních je vždy plno. Je to velice příjemný malý letní festival. Hrajeme samozřejmě i všude, kam nás pozvou, zájem o barokní operu celosvětově stále roste, ale stavět na jedno představení barokní divadlo si může dovolit málokdo. Takže si nenechte ujít příští léto v Olomouci.

Přeji hodně úspěchů a děkuji za rozhovor!

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat