Tomáš Jamník a FOK s Heiko Mathiasem Försterem přivedli Pardubické hudební jaro do finále

Festival má za sebou zatím nejhodnotnější ročník 

Sedmatřicátý ročník mezinárodního festivalu Pardubické hudební jaro je již minulostí. Ve čtvrtek 29. dubna byl slavnostně zakončen v Sukově síni pardubického Domu hudby koncertem, na němž se představil Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK pod vedením německého dirigenta Heiko Mathiase Förstera. Program večera byl sestaven z Violoncellového koncertu h moll Antonína Dvořáka, v němž jako sólista vystoupil Tomáš Jamník, a ze Symfonie č. 2 D dur Jeana Sibelia. Připomeňme při této příležitosti nejprve několik skutečností. Po relativně skromných začátcích na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století (u nichž byl aktivně přítomen kromě jiných před pár dny zesnulý varhanní virtuos a pedagog Václav Rabas) se pardubický jarní hudební svátek stal díky aktivitě postupně se střídajících organizátorů nejvýznamnější událostí svého druhu v regionu a má dnes podobu velkolepě pojaté, dramaturgicky propracované a žánrově i interpretačně pestré akce. Zprvu pouze několik dnů trvající malý cyklus koncertů se změnil v několikatýdenní sérii. Ta letošní začala již v polovině února a koncertní nabídka pokračovala více než dva a půl měsíce. Nesoustředila se přitom pouze na krajské město, hrálo se i na osmi jiných místech v jeho okolí – v Chrudimi, Přelouči, Holicích, České Třebové, Heřmanově Městci, Sezemicích, Kameničkách u Hlinska a Chrasti. Program deseti koncertů v celkem šestnácti provedeních tvořila hudba symfonická i komorní, barokní, romantická i soudobá, nezapomínalo se na muziku se zajímavými přesahy ani na žánrové střety. Účinkující letos přijeli ze Slovenska, Francie, Japonska a Německa. Prestiž Pardubického hudebního jara loni výrazně posílilo přijetí do Asociace hudebních festivalů České republiky.

S celým festivalem i s jeho skvělým vyvrcholením jsem mimořádně spokojený,“ sdělil bezprostředně po závěrečném koncertu umělecký ředitel a dramaturg festivalu Josef Krečmer. „Všech šestnáct koncertů bylo opravdu zdařilých, mnoho sálů jsme měli do posledního místa vyprodaných a především jsme měli největší zahraniční účast v historii. Tento kurz, tedy mezinárodní rozměr festivalu a pestrý program koncertů zajímavých pro širokou i odbornou veřejnost a koncerty napříč Pardubickým krajem, si chceme udržet i do dalších let,“ dodal.

Současný pořadatel, obecně prospěšná společnost Barocco sempre giovane, pod Krečmerovým obětavým vedením skutečně dala festivalu nadregionální význam. V mnoha ohledech si přitom Pardubické hudební jaro současně uchovává onu neopakovatelně milou atmosféru, která se nikdy nemůže vytvořit při koncertech pořádaných ve velkoměstských koncertních síních, ale jakou bylo i letos možno zaznamenat třeba v Přelouči, Sezemicích či Chrasti, kde jsou místní lidé doslova vděčni za každé hostování profesionálních, skvěle připravených a zároveň pokorných a pozitivně naladěných hudebníků.

Tomáš Jamník, hlavní protagonista první poloviny závěrečného koncertu letošního Pardubického hudebního jara, je dobrým příkladem hráče, jenž na sobě neustále pracuje. Autor těchto řádků byl před dvěma lety v Rudolfinu přítomen jeho provedení stejného díla – Dvořákova Violoncellového koncertu h moll, tenkrát s pražskou Filharmonií mladých. To, co v červnu roku 2013 na Jamníkovi fascinovalo, se přetavilo poctivým přístupem v technickou dokonalost. Zůstala totální empatie a s ní rovněž dokonalý vnější cit, vyjadřované tentokrát mnohem nenápadněji, klidněji, přesto plně v souladu s duchem díla velkého tvůrce. Interpretační posun má tak v jeho případě jednoznačně stoupající tendenci. Rovněž pražští symfonikové v Pardubicích plně potvrdili svou přední pozici mezi českými orchestry, všechny nástrojové skupiny podaly naprosto spolehlivý a vyrovnaný výkon. Dirigent Heiko Mathias Förster se ani tentokrát nesnažil o přílišné zdůraznění částí, které někdy jeho kolegové považují za málo efektní – a dobře udělal. Dvořákova hudba plně hovoří sama za sebe i v nich. Förster českou muziku miluje a zároveň ji „čte“ a předává v širších souvislostech. Právě díky takovémuto přístupu všech zúčastněných vyniká její světovost.

Stejně velkolepě, byť opět jde o skladbu doslova nabitou střídáním nejrůznějších poloh, vyzněla i po přestávce uvedená Symfonie č. 2 D dur Jeana Sibelia (mimochodem, šlo o historicky první provedení tohoto díla v Pardubicích). Opus vytvořený finským autorem v roce 1902 a patřící k základním kamenům novodobé hudby zazněl se zřetelnou naléhavostí, s jakou ho zřejmě v pohnutých letech historie svého národa Sibelius vytvářel. Někdy je toto dílo nazýváno Symfonií nezávislosti a jeho mohutné finále působí velmi pateticky, proč však ne při vědomí všech souvislostí. Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK s dirigentem Försterem ho provedl soustředěně a přitom velmi procítěně, takže plně vynikla jeho promyšlená koncepce, jež neztratila na působivosti ani po více než sto letech. Jen více Sibelia, říkali si ve středu večer mnozí, pro které bylo zařazení této skladby na úplný závěr pardubického festivalu překvapením.


Hodnocení autora recenze: 85 %

Pardubické hudební jaro 2015
Slavnostní závěrečný koncert
Dirigent: Heiko Mathias Förster
Tomáš Jamník (violoncello)
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK
29. dubna 2015 Dům hudby Pardubice

program:
Antonín Dvořák: Koncert pro violoncello a orchestr h moll, op. 104
Jean Sibelius: Symfonie č. 2 D dur, op. 43

www.pardubickehudebnijaro.cz

Foto Lada a Miloš Kolesárovi

Hodnocení

Vaše hodnocení - FOK -H.M.Förster & T.Jamník (Pardubické hudební jaro 2015)

[Celkem: 1    Průměr: 1/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na