Tomáš Pilař s Oliverem Dohnányim chystají Dvořákovu Rusalku v Jekatěrinburgu

  1. 1
  2. 2
  3. 3


Recenze domácích představení v zahraničních časopisech
Oborový časopis Opernwelt (2017, číslo 5) velmi příznivě hodnotí české, respektive česko-slovenské inscenace. Gerhard Persché recenzuje brněnské představení opery L’Amour de loin Kaiji Saariaho (psáno z reprízy 26. března 2017; naši recenzi z premiéry najdete zde) a tentýž kritik chválí i bratislavskou první reprízu Vivaldiho opery Arsilda, regina di Ponto (ze dne 12. března 2017; recenzi z její premiéry jsme přinesli zde).


Nahrávka týdne

Gaetano Donizetti: Rosmonda d’Inghilterra (zdroj prestoclassical.co.uk)

Donizetti, Gaetano – Rosmonda d’Inghilterra. Orchestra Donizetti Opera, Coro Donizetti Opera, dirigent Sebastiano Rolli. Dynamic CDS7757.02, 2017 (2 CD). Donizettiho tragické melodrama o dvou aktech Rosmonda d’Inghilterra (Rosmonda Anglická) vychází ze skutečného příběhu milenky anglického krále Jindřicha II. Plantageneta, známé pod jménem Rosamund Clifford (1150–1176). Dívka vynikající krásou učarovala anglickému králi natolik, že ji učinil svojí dlouholetou milenkou. Postupně tak ochládal jeho manželský svazek, který byl také účelový vzhledem k možnostem spojení rozsáhlých území, s Eleonorou Akvitánskou.

Italský libretista Felice Romani, jeden z nejúspěšnějších tvůrců operních textů prvé poloviny devatenáctého století, látku zpracoval jako milostné melodrama lásky, intrik a smrti. Původní libreto však nebylo určeno pro Gaetana Donizettiho, ale pro jeho současníka Carla Cocciu (zhudebněno 1829). V roce 1834 si libreto vybral Donizetti, ale tím cesta tohoto libretního textu neskončila, bylo ještě zhudebněno nejméně třikrát v různých úpravách a se změněnými tituly (Antonio Belisario: Rosmonda d’Inghilterra, 1835; Pietro Tonassi a Pietro Collavo: Il castello di Woodstock, 1839; Otto Nicolai: Enrico II., 1839). Donizettiho opera se objevuje jen zřídka na světových jevištích, spíše bývá někdy nastudována specializovanými belcantovými festivaly, zejména již byla opakovaně nastudována na donizettiovském festivalu v Bergamu. A právě z tohoto festivalu jako sestřih z listopadových představení v roce 2016 se záznam objevuje na současném trhu hned ve třech formách – DVD, Blu-ray a CD.

Hvězdou představení je dramatická koloraturní pěvkyně Jessica Pratt, narozená v Anglii, ale od roku 1991 žijící v Austrálii.

Jessica Pratt (zdroj en.jessicapratt.com)

Pěvkyně, jejíž doménou jsou koloraturní party Gioachina Rossiniho (Semiramis, Amenaide v Tancredovi i party v jeho málo uváděných operách, často ve festivalových produkcích), je dnes i velmi žádanou donizettiovskou interpretkou. Především celosvětově žádanou představitelkou Lucie di Lammermoor, kterou v poslední dekádě vytvořila na impozantní řadě scén (Pavia, Cremona, Curych 2008, Florencie, Janov, Benátky, Neapol, Tel Aviv, Deutsche Oper Berlin 2012, Teatro alla Scala 2014, Amsterdam, Řím, Lima, Arena di Verona 2015, Turín). Její další vystoupení v této roli jsou ohlášena na jevištích v Théâtre des Champs-Élysées (září 2017) i v jarním angažmá v Metropolitní opeře roku 2018. Pěvkyně se nevyhýbá ani dalším prolehčenějším Donizettiho partům, jakými budou Norina a Adina v příští sezoně. V nedávné době vytvořila i několik rolí v raritních belcantových partech.

Hlas Jessicy Pratt je volba osobního vkusu, velký dramatismus se váže na nervní a někdy ostřejší výšky, které ne vždy vynikají absolutní přesností. Hlas zaujme vysokou pohyblivostí, energií dynamických běhů, ale s poněkud měnivou barvou v jednotlivých rejstřících a ani přechody nejsou vždy zcela plynulé. Ztvárňuje ale Rosmondu s výraznou pěveckou energií a pěveckou bravurou ve velkém výrazovém oblouku od zamilované ženy přes ambiciózní milenku až po oběť dvorských intrik, ovšem na pouhém zvukovém záznamu jsou slyšitelné některé vokální nedostatky, které při jevištním provedení vnímáme jen okrajově.

V roli její sokyně se objevuje znamenitá italská koloraturní pěvkyně Eva Mei, která part Eleonory di Guienna ztvárňuje s přesvědčivostí a velmi vokálně vyrovnaně. V roli krále Enrica II., partu napsaném pro slavného tenoristu Gilberta Dupreze, máme možnost poznat umění virtuózního tenoristy Daria Schmuncka, který vystupuje v současnosti v mnoha rolích Gaetana Donizettiho, Gioachina Rossiniho i partech napsaných pro tenore leggero Giuseppem Verdim. Kvintet pěvců doplňují italská mezzosopranistka Raffaella Lupinacci v kalhotkové roli pážete Artura a basista Nicola Ulivieri jako Clifford, otec Rosmondy. Celá nahrávka vyniká dramatickým tahem a jevištním potenciálem i silnou emocionálností, kterou podporuje živý dirigentský výkon Sebastiana Rolliho. Určité kvalitativní výkyvy vykazuje sbor.

Opera Rosmonda d’Inghilterra byla doposud dostupná ve dvou nahrávkách, které byly znamenitě obsazeny předními koloraturními pěvkyněmi. Málo dostupná je nahrávka (zřejmě dnes pouze na vinylu) s Yvonne Kenny z roku 1975, na labelu Unique Opera Records, jenž vlastně předcházel činnost společnosti a labelu Opera Rara. Strhující je pak nahrávka Opery Rara (1994) s Renée Fleming jako Rosmondou (která dodává sametový témbr a značnou hlasovou erotickou přitažlivost) a v dramatickém partu Eleanor vedle ní exceluje i Nelly Miricioiu, koloraturní tenorista Bruce Ford je pak jejich královským partnerem. Přes určité výhrady současná nahrávka dává velmi dobrou představu o uměleckých kvalitách díla i o úrovni festivalových produkcí v Bergamu.


Opera na ČT art
Zakladatelské dílo opery jako uměleckého žánru si měli diváci možnost připomenout při sledování již legendární filmové inscenace Monteverdiho díla L’Orfeo (1607 Mantova), kterou se souborem curyšské opery nastudovali vloni zemřelý Nikolaus Harnoncourt a režisér Jean-Pierre Ponnelle (1932–1988). Lehce zkrácená verze opery (103 minut) z roku 1978 oplývá opulentní barokní estetikou stylizovaných kostýmů a výpravy. Pořad byl uveden ke 450. výročí narození Claudia Monteverdiho a ve své době také znamenal přelom v inscenování i stylově poučené interpretaci renesanční a raně barokní hudby.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Reakcí (16) “Tomáš Pilař s Oliverem Dohnányim chystají Dvořákovu Rusalku v Jekatěrinburgu

  1. Vážený pane Chaloupko,

    děkuji za zveřejnění stručného oznámení o naší nadcházející inscenaci Rusalky ve Státním divadle opery a baletu v Jekatěrinburgu, kde už třetím rokem působím jako šéfdirigent.

    Už po několikáté se z Vašeho serveru Operaplus čitatelé dovídají pouze o tom, že si píšu jméno se šlechtickým predikátem. Ano, a co má být? Je to současně i moje UMĚLECKÉ jméno, protože od roku 1918 jsou u nás šlechtické tituly zakázány a eliminoval jsem tím celkem dotěrnou druhou otázku. Nicméně dodávám, že na tento titul mám oficiální nárok, rodinný erb a rodostrom, ve kterém jsou uvedeny všechny patřičné detaily.

    Jinak si myslím, že čitatele Vaší rubriky by mohly více potěšit informace o inscenátorech, o inscenaci samotné, o našich vynikajících sólistech, nebo možná i něco o našem nádherném operním divadle, jednom z nejstarších v Rusku, letos oslavující 105. výročí založení. Nebo taky fakt, že vznikající inscenace je nyní středobodem pozornosti všech ruských médií a operních znalců a pouze na dnešní tiskovce jsme měli kolem 70-ti zástupců všech existujících médií. A snad taky to, že máme třídenní trojitou premiéru, s třemi obsazeními a některé role máme obsazeny dokonce 6x. Podotýkám, že vesměs velice kvalitně. Tuto nádhernou českou operu totiž hodláme prezentovat našemu publiku zhruba deset let, ale to je spíš minimální odhad. Jako ideální se mi jeví reprízovanost zhruba tak, jako u mojí inscenace Smetanovy Libuše v Národním divadle, která byla po kosmetických úpravách nedávno stažena z repertoáru Národního divadla po dvaadvaceti letech.

    A protože všechny naše inscenace od mého příchodu do Jěkaterinburgu připravujeme jako PROJEKTY, rádi Vám dodáme veškeré informace a doprovodné akce, které premiéru Rusalky u nás doplňují. Totéž se bude samozřejmě týkat všech našich dalších inscenací, které s mým strategickým týmem chystáme jako komplexní projekty, včetně mimořádně ostře sledovaných Řeckých pašií Bohuslava Martinů, či opery Tři sestry maďarského skladatele Petra Oetvöse, nebo Bergovy Lulu v réžii Davida Pountneyho.

    S přátelským pozdravem, Oliver VON Dohnányi

    šéfdirigent Státního divadla opery a baletu, Jekatěrinburg, Rusko.

    1. Dobrý večer, vážený pane Dohnányi, děkujeme za Váš komentář. Autor svoji poznámku o šlechtickém predikátu ve Vašem jménu připojil do textu proto, že nám čtenáři v minulosti ve svých komentářích opakovaně vytýkali, že Vaše jméno právě v tomto podle nich nesprávném tvaru uvádíme.

    2. Vážený pán Dohnányi,
      nerozumiem, prečo Vás zmienka u použití predikátu „von“ v texte pána Chaloupky tak pobúrila, keďže ide – ako sám uvádzate – o Vaše umelecké meno. Od príslušníka šľachty, za ktorého sa tak okázalo pasujete, by som očakávala dokonalú znalosť etikety a vycizelovaný písomný prejav. Opakované používanie kapitálok doňho rozhodne nepatrí, pôsobí agresívne a povýšenecky, rovnako ako zmienka o VAŠEJ inscenácii Libuše. Za celý ten čas, čo sa pohybujem v hudobnom svete, som sa nestretla s tým, že by si nejaký dirigent osoboval právo privlastniť celú inscenáciu. Môžete hovoriť tak nanajvýš o Vašom hudobnom naštudovaní, a to pod taktovkou Roberta Jindru rozhodne neprešlo len kozmetickými úpravami. Jeho význam v prospech diela bol napokon do očí bijúci hlavne v porovnaní s Vaším smetanovským „parademaršom“, ktorý ste predviedli pred dvoma rokmi v Plzni.
      A pokiaľ ide o to, v akom rozsahu mal pán Chaloupka informovať čitateľov tohto portálu o pripravovanej premiére, ponechala by som to výhradne v jeho kompetencii. Napokon, českí diváci mohli nedávno zhliadnuť Rusalku v réžii pána Pilaře v Plzni (recenzie boli obecne skôr vlažné a bez presvedčenia, že by sa táto inscenácia mala hrať dlhé roky). Mimochodom, ak na Vašu tlačovku prišlo 70 novinárov, na Gergievove premiéry ich chodí, odhadujem, aspoň dvesto?:) …

      1. Vážený? – vážená? V!

        Už to, že neviem, kto sa do mňa tak vehementne a anonymne obúva, ma privádza do rozpakov. Rád diskutujem s ľuďmi, ktorým vidím do tváre, alebo aspoň poznám ich pravé meno. O Vás z Vašej odpovedi nevyplýva nič a práve preto mi to Vaše „V“ pripadá omnoho pokryteckejšie, arogantnejšie a drzejšie ako akýkoľvek šľachtický titul. Neviem totiž, či polemizujem so študentom/študentkou Konzervatória, alebo so zapáleným amatérom, či s renomovaným operným kritikom/kritičkou. Aha, teraz vidím, z Vášho textu vyplýva, že sa javíte byť ženského rodu, tak budem k Vám galantný, ako sa na „šľachtica“ patrí. Každopádne, moja odpoveď bude krátka – Vaša absolútna neznalosť problematiky ma neudivila. Nie som príslušníkom šľachty a ani sa ním necítim byť. Som úplne normálny človek a nechce sa mi vyvracať žiadne Vaše tvrdenia, ani nebudem s Vami polemizovať. A ani sa mi nechce rozpisovať dovody, prečo predikát používam. Kto chce, ten vie a chápe ma. A teraz k Rusalke: Dovolím si neskromne podotknúť, že v Jekaterinburgu máme čo ponúkať a ukázať opernému svetu. Kto to náhodou nevie, Jekaterinburg je dynamická metropola Uralu, má viac obyvateľov než Praha a opera tu má 105- ročnú bohatú tradíciu. Áno, na skvelého a výnimočného Gergieva v tak významnom meste Ruska príde aj tisíc novinárov. My sme tu ale stále v hlbokej provincii, kde ešte pred tromi rokmi o tomto divadle temer nikto nevedel. A napriek neporovnatelne menším finančným i technicko-umeleckým možnostiam, sme v posledných troch rokoch Mariinke aj Bolšáku – zdá sa – celkom dostojnou konkurenciou. Hovoria o tom nielen ocenenia typu niekoľkonásobných Zlatých masiek, pozvaní do Moskvy do Bolšoho teatra, alebo obrovský záujem kritikov, ale hlavne záujem publika a ďalších odborníkov, prichádzajúcich na naše predstavenia, a to aj z veľkých dialok. Netuším, ako dlho sa „pohybujete v opernom svete“ a o aké pohyby ide, čo tým máte konkrétne na mysli. O Libuši a Vašich poznámkach o jej inscenáciách už len bezradne krčím ramenami. Mám túto operu príliš rád, dirigoval som ju v ND veľa rokov, ale nielen v Prahe a Plzni, ale napríklad aj na festivale v Edinburgu a zrovnávať možnosti ND a DJKT je prinajmenšom nefér, už len v súvislosti s absolútne neporovnateľnými akustickými a prevádzkovými parametrami dvoch diametrálne odlišných budov a súborov.

        Na konto Vašej zmienky o režisérovi Rusalky Tomášovi Pilařovi Vám možem len povedať, že podľa mojho skromného odhadu patrí medzi našich najtalentovanejších mladých operných režisérov súčasnosti – a to nielen u nás. Inscenáciou Rusalky, ktorá má dnes premiéru, si – myslím – otvoril dvere do širšieho operného sveta. Predpokladám, že už čoskoro jeho kariéra presiahne lokálne české či slovenské príležitosti a osobne sa o to tiež pričiním. A to sa v profesionálnom opernom svete pohybujem iba zhruba 38 rokov.

        Hlavne – prosím! – neodpovedajte na túto moju odpoveď, už sa tým nehodlám ďalej zaoberať. Máme pred sebou tri premiéry s tromi skvelými obsadeniami Rusalky.

        S pozdravom,

        Oliver Dohnányi

          1. Mně to směšné nepřipadá, pokud na titul má pan Dohnányi právo, ať si ho klidně používá. Je to přece každého věc:-)

  2. Vážení páni V a Ladislav. Váš príspevok pán V je arogantný a a váš pán Ladislav smiešny.
    ……………..
    Želám Rusalke v Jekaterinburgu veľa, veľa úspechov.
    Je príjemné čítať o úspechoch Čechoslovákov v zahraničí.
    Som rada vašemu prestížnemu postaveniu pán Oliver von Dohnányi.
    Keby udelovali dirigentské šľachtické tituly, isto by vás ani taký neminul.

  3. Vážení diskutujúci,

    čo človek, to názor. Nechcem už nič k tomu dodávať, opakujem, že sa jedná o umelecké meno. Ale v našom priezvisku žiadnu príponu nevidím. Ten ypsilon v priezvisku v maďarskom pravopise je niečo ako slovenský mäkčeň (po česky-pro později narozené – háček :D). V zásade mení niektoré písmená, napríklad g je g, ale gy je Ď (príklad: magyar, sa číta maďar, Györ sa číta ako Ďöör). Preto sa napríklad aj moje priezvisko nečíta Dohnány, t.j. tvrdo, ale ako – vo fonetickom prepise Dohnáňi. Podobať sa nikomu nechcem, ale spolunáležitosť k rodine nepopieram. Niektorí členovia našej rodiny si písali na konci priezviska iba tvrdé y, ako napr.básnik a národný buditeľ Mikuláš Dohnány, ktorého báseň najdete napríklad aj na vrchole Kriváňa. Naša „odnož“ je základom celej nemeckej časti, ktorú fakticky založil Ernest, klavírista a skladateľ, rodený v Bratislave. Po tretíkrát sa totiž oženil v Berlíne s Elzou Galafrés, vtedy slávnou speváčkou a mal s ňou syna Hansa, ktorý aktívne bojoval proti fašizmu, spáchal neúspešný atentát na Hitlera a následne bol zatknutý a neskor popravený v koncentračnom tábore v máji 1945. Jeho synovia sú Christoph a Claus, moji treťostupňoví bratranci (Ernestov dedko a mojho deda dedko boli bratia) HOWGH.

    1. Kedže ovládam jazyk madarský slovom aj písmom, niečo o gramatike tohto jazyka viem. Y a S plnia funkciu mäkčeňa –
      ty, gy….cs,zs. Ale Y a I na konci priezviska naznačuje odkiaľ dotyčná osoba pochádza – napr.Váradi – z Varadína,
      Ujvári – z Nových Zámkov atd. Ale aby sa uhorská šľachta
      odlíšila od ostatných, pridáva si Y .- Esterházy, Zichy,
      Rákoczy, Hunyady.

  4. „Ó, slyš to náš operní světe, jak v diskusi nám hloupost kvete…“ :-D
    Omlouvám se za nadsázku, ale nemohl jsem si pomoct, nevypůjčit si Skřivánkova slova z Tajemství. Zdá se to totiž až neuvěřitelné, že celá diskuse k jinak celkem zajímavému článku, se točí z téměř výhradně kolem jediného slůvka v něm, a sice německé předpony na tři.
    „Ach, je to přežalostné, k pláči, když záští do srdcí se vtáčí…“
    Celkem ještě chápu, že se pan Dohnányi ohradil, proč měl autor článku potřebu komentovat jeho přídomek, a chápu i vysvětlení redakce a tím by to pro mě skončilo. Co z toho ale dokázali vytěžit čtenáři, to je prostě obdivuhodné. :D Já osobně se z úspěchu Rusalky kolegy Pilaře v Jekatěrinburgu ze srdce raduji. A jestli něco trochu závidím, pak to, s jakým nasazením a zápalem se tam v divadle pracuje. V tomto ohledu je před námi ještě dlouhá cesta a vypadá to, že nejen západ ale i východ budeme muset sakramentsky dohánět. To si nechte povyprávět. Věřím, že redakce O+ určitě nějaký článek ze zákulisí už chystá. ;-)
    Krásný den všem.
    T. Studený

  5. Pan Ladislav Vy musíte být velmi nešťastný člověk, když dokážete jen pomlouvat a zabývat se hloupostmi. Nevím, co jste dokázal Vy, ale Jekatěrinburg, Opera Colon a další určitě nejsou podřadné scény. Měl byste mít radost, že naši umělci slaví úspěch v zahraničí. Znáte přísloví. Přej a bude ti přáno

Napsat komentář